Gimli

Zbytečné dějové linie, které jsou ve filmu snad jen proto, aby v něm byla zastoupena každá rasa, aby byl genderově vyvážený nebo kritizoval kapitalismus, ho natolik rozmělňují, že je velmi obtížné nechat se strhnout tím, o co jde především, tj. o Rey, Kyla a Luka. Ovšem i kdyby se člověk strhnout nechal, což se některým výborným scénám skvěle daří, tak i tato ústřední dějová linka je prošpikována značným scénáristickým neumětelstvím. Takže nejenom, že srdce puká nad tím, jak scénáristi zbabrali např. Luka, ale ještě se vám v té ráně vrtá naprostá neschopnost využít potenciál linek načrtnutých v předchozí epizodě (Reyini rodiče nebo Snoke). Zklamání.

Film není divadlo, takže to přehrávání a afektované herectví mě zde celou dobu rušilo. Zejména Richard Burton byl dost otravný. Pár vydařených scén a vtípků jsem zaznamenal, ale v kostce jde o takovou prostinkou kravinu. Třeba Deset důvodů, proč tě nenávidím, což je volnější adaptací této Shakespearovy hry, mě chytlo víc.

V dětství mě Včelka Mája bavila a vždycky jsem se těšil na další díl. Ale až jako rodič a biolog v jedné osobě jsem pochopil vzdělávací kvalitu tohoto seriálu, jejíž úroveň podle mě zcela s přehledem vyvažuje umělecké nedostatky díla! Jediné, co mi v tomto ohledu vadí, je to, že včely a některý další hmyz mají někdy 4 nohy místo šesti a že se Mája tváří, jakoby bodnutí žihadlem bylo pro včelu totéž co třeba pro vosu.

Bavil jsem se a v závěru jsem se smál nahlas. Skvělý Robert Vrba!

Myslím, že rozumím tomu, proč je mnoho lidí z Dunkirku nadšených. Samotný nápad s propletením tří dějových linií se mi líbil a vymyšleno to bylo dobře. Ale naprosto na mě nezabrala ta audiovizuální velkolepost a intenzita, protože jsem se prostě nedokázal identifikovat s alespoň některou postavou. Nolan přestřelil a charaktery potlačil tak moc, že mu zbyla chladná projížďka jednou válečnou epizodou, při jejímž sledování mi bylo úplně jedno, jak to s hrdiny dopadne. Díky té přehnané odosobněnosti mi taky dost vadilo to, co bych jinak přešel mávnutím ruky, a to naprostá absence krve. Je to paradox, který vlastně souvisí s tím nezájmem o postavy, protože bez krve ti vojáci vypadají jako nezajímavé figuríny.

Viděl jsem ten film asi po patnácti letech a najednou jsem si uvědomil, že to romantické drama je úplně sterilní. Kdyby to nemělo tu krásnou výpravu, dávno by to upadlo v zapomnění.

Zvláštní. V paměti mi utkvělo docela dost velmi podařených scén, které skvěle hrály na různé emoce. Ale jako celek mi to připadalo unylé a ušmudlané. Uvidíme, co s tím udělá případné další zhlédnutí.

Něco tak bizarního jsem už dlouho neviděl. Ale způsob, jakým tvůrci dokázali téměř každou za vlasy přitaženou scénu přitáhnout ještě silněji, musím obdivovat.

Tajemně se tvářící nebezpečné děti jsme viděli mockrát. Ani tentokrát však nebyl potenciál, který námět skrýval, využit a klouže se jenom po líbivém povrchu. Pokloužete se ale celkem bez problémů.

Takový nepromyšlený lunapark. Poprvé mi u X-menů cukaly koutky nad tím, jak nehorázně blbé to místy bylo.