Segrestor

Mistra šifra Leonarda je asi opravdu lepší jako román. Tenhle filmový omyl jen pro ty, co knihu nečetli. Jejich názor by mě teoreticky mohl zajímat, ale co už.... Přečtěte si knihu, lajdáci. Pak zjistíte, že je tohle naprosto nekoukatelné.

Vona to asi nebyla v tom Paci fiku žádná pérdel. Vono to tam na nás lítalo, ty gule, myslym, že aj ten poručik pelášil, až se mu prášilo za kanaďanama. To byl jeden kolomajzník za druhým tam na tom Gouda kanálu. Ale jako příroda tam byla vopravdu krásná. Samý jeskyně plný kolomajzníků a kráterový udolí. Vedro a vlhko jako in vulva. Dyž sme běželi přes to letiště a kolomajzníci to do nás pálili, bylo to fak na facku, ale tag válka je válka a vo to v tomhle seriálu de. Prostě super.

Snímek prostého, ale docela vtipného, názvu RRRrrrr!!! se mi jevil jako nápady našlehaný dobrodružný film. Brzy jsem ale zjistil, že o žádné dobrodružství z pravěku se tolik nejedná a hraje se především na vtip. Tím se děj uzavírá. Skoro bych se nebál říci, že požírá, jako had zakousnutý do svého ocasu. Smyčka nad humorem se stahuje a stahuje. Problém je totiž v tom, že když film nemůže nabídnout nic než humor, nemá žádného záchytného bodu, o který se divák může opřít, když mu specifický (a zde velmi - tak trochu montypythonovsky, ale po americku - ano, po americku) humor nesedne. Zrovna tak jako mně. Šavlozubá zvířena pobavila, stejně jako mnoho dalších gagů, čím originálnějších, tím lepších, ale celkově mi oči od slz smíchu docela vysychaly. Úplné mlácení hlavou o zeď v záchvatech smíchu asi mít nikdo nebude. Ale to se dá oželet. Říkejme tomu od teď netradiční usměvný fantasy film. Trochu člověk zapláče, pokud bude čekat na takový ten humor, který je vlastní klasickým francouzským komediím, ten známý francouzský humor. A Depardieu jako Obelix z Namibie to zrovna dvakrát nezachránil.

Dlouho jsem se tak nenudil u 4 minutového kraťasu. Jakoby 4 minuty byly 4 hodiny. Sním či bdím? Ne, tady není nic k vidění. Rozejděte se, děcka. A neshlukujte se. Ono se řekne snové, ale to neznamená, že to bude taková kravina na entou. A ta hudba... málem se mi zdálo, že omdlím hrůzou. Co lze kladně hodnotit, je neotřelá animace, resp. kresba a to i přesto, že je jasně patrné, že čerpali z Tima Burtona.

V tomto snímku jsem našel to, co u jiných filmových adaptací komiksů velmi postrádal, totiž jistou dávku režisérovo vlastní umělecké invence. Del Toro se sice drží komiksové předlohy, ale dodává filmu něco ze svého výtvarna a tak vzniknul vizualně velmi zajímavý film. V druhém díle Hellboye je Del Torova výtvarná signatura mnohem patrnější. Nejspíš se s jedničkou osvědčil a tak dostal na tu svou invenci mnohem víc prostoru. Typické výtvarné prvky, které nacházíme ve všech jeho filmech, přičemž největší gradace byla ve Faunově labyrintu, zde na diváky probleskují a má-li trochu pro to cit, hledí na film s jedním velkým paf výrazem v ksichtě.

Docela je trendy nadávat na takové ŠOU a kritizovat. Na druhou stranu, kdo by nechtěl vyměnit ty gumáky, které na nás zírají desítky let z pultů novinových stánků, které dokola ukazují v dalších pořadech a bulvárech. Kdo je ještě zvědavý na ksichty již dávno vyšeptalého talentu? Já věřím, že takové pořady a soutěže nějakého skutečně nadaného a zajímavého člověka najdou. Samozřejmě si uvědomuji, že to TV nedělá čistě nezištně. Kritiku tohoto faktu si schovám na ČS má talent 13. Kupodivu kauza šukání kamarádů v životě hlavního porotce Jaro Slávika na pořad žádný temný stín nevrhlo a jede se vesele dál. Lucie Bílá se docela drží a s oxymórony zatím šetří i svou excentričnost drží na uzdě. Martin Dejdar je pořád sympaťák a o šou se stará dobře, stejně jako jeho předchůdce Jan Kraus, i když formu humoru má každý jinou. Dovedu si docela dobře představit, že se na to lidi dívají se zájmem, že mnohým fandí a mnohým se zcela nepokrytě smějí. Zatím se to rozjelo slibně i přesto, že mnohé kousky soutěžících jsou jen recykláty všeho, co lze dohledat na YouTube. Rád se nechám překvapit samotným finále a novým českým talentem. Moc by mě ale nepřekvapilo, kdy jím byla slepá romská holčička, nebo keňský cirkusák... Nevadí. Duo moderátorů je dle mého soudu hlavním trhákem celého toho haló kolem této soutěže. Unylý metrosexuál Mareš má konkurenci. Věřím, že tito dva veselí improvizátoři vydrží. Update dodám po skončení soutěže.

Nejdříve mi vadilo, že vlastně tvůrci vythrali stokrát viděné gagy Mr. Beana a poslepovali je nějakým příběhem. Chtěl jsem vidět něco nového. Také mi přišlo, že je docela na škodu potlačit ty Beanovo špatné vlastnosti, nechat ho mluvit(!) a jednat jen správně. Nicméně, po letech, když můžu říct, že Beana jsem neviděl snad sto let, a držím v ruce právě tento film, jsem schopnej se tomu bezelestnému mentálovi s velkou smůlou smát a smát a... smát. Takže jasná komedie za pět. Vlastně u restaurování obrazu Whistlerovo matky samotným Beanem už nešlo o pouhý smích, ale jakýsi poryv křeče s náběhem na infarkt myokardu a posmrtný škleb a lá Jack Nicholson.

To je nefalšovaný doklad toho, jak dokáže televize paušalizovat různá témata. Jak dokáže davu přiblížit zcela prostě i to nejsložitější téma. To je, jako když dáte Čtyřlístek do ruky neléčenému mentálovi a řeknete mu, že se tam dozví, jak funguje Lorentzův faktor ve vztahu k teorii relativity, jak funguje kontrakce délek, čím tvoříme dilatace času apod., jen proto, že právě Myšpulín dost často pracuje s Lorentzovo transformací, uzavřen ve své dílně a dělaje opět na nějakém převratném a dimenze lámajícím vynálezu… A to je právě hloupost. Příklad za všechny: Víkend o metalu. Prostě, něco tam nablejme, ať mají babičky u pletení radost. Kašleme na nějakou erudovanost, chceme lidi bavit. Baví to ale ještě? A baví to, když je to často taková amatérsky podaná nepravda? A nejde samozřejmě o ten metal, aby to nevyznělo, jakože jsem nějaký dotčený metalista, kterému šáhli na bebí, když o metalistech hovoří jako o nějaké entitě jednoducháčů, kteří by jinak strašně rádi byli normálními lidmi. Ne, to opravdu ne. Zkusmo jiná reportáž a jiná a další - a nejdeme mnoho redaktorského šlendriánu. Za vše mluví taková ta novácká snaha o dávku erudovanosti (resp. lidovosti) právě z úst obyčejných lidí nikoliv odborníků. Takže například v reportážích o známých (žijících - samozřejmě) lidech, nemluví jejich maséři, kolegové, přátelé nebo zkrátka někdo, kdo ty dotyčné aspoň jednou potkal, ani žádný uznávaný kritik nebo vyhlášený znalec na život a dílo, ale čistě jen nějací kluci a holky z ulice, kteří o sobě tvrdí(?), že jsou fanoušky. Prostě vzorek populace dle koláče sledovanosti... Děkuji, nechci. Nechci zírat na reportáž o nějaké filmové ikoně, která je složená z výpovědí nějakých juvenilních alfaznalců. Co potom, až bude reportáž o nějakém novém léku? Co si pak o tom mám myslet? Na druhou stranu, abych nebyl za nějakého zaslepeného morouse, některé sumarizace mě docela bavili. Chce to asi ničemu nerozumět a o nic nejevit zájem, pak takový magazín určitě obzory rozšíří, zaujme a pobaví. Je to pořád lepší, než seno v prdeli.

Depardieu zkrátka tento povedený koprodučňák táhne, jako ostatně mnoho jiných filmů. Zde lze pochválit i tu skvělou výpravu a takové ty pěkné věcičky, co dělají filmařské řemeslo uměním. Opravdu skvěle udělaný film, z kterého se člověk mimo jiné dozví, jak vznikla třeba taková šlehačka, nebo že dna se dá lečít čerstvou papouščí krví. A můj děd k tomu jen dodává, že jsou to kecy, že lepší je prý Ibalgin. Zda to má vyzkoušené nevím, plánuju se ho zeptat až u magazínu Víkend.

Takhle nějak si představuji animáky budoucnosti. Budou-li o tom, jak si lidé z budoucnosti představují naší historii, a třebas právě nějaký džentlmenský duel, můžou vypadat přesně takhle. Steampunkový kabátek na zámku Ferrières. No, krása. K vidění například zde.