Segrestor

Rodinný sitcom je od toho, aby se jednotlivě a třebas i polopaticky věnoval populárnímu téma v daném žánrovém zařazení, v tomto případě rodině. Nemaje takové, zíral bych na seriál Helena jistě s nepochopením. Navíc by se ve mně mísil pocit studu, že se vůbec dívám na Novu, kterou strašně rebelsky opovrhuji, protože je taková mocinky mainstreamová, bulvární a kýčovitá, ale... Ale vždycky se mění doba a lidé, a poté, co jsem zde spláchl do odpadu devadesát procent novácké produkce (nejtrapnějšími Nováky počínaje a hrůznou Ulicí konče), musím říct, že jsem se u jednoho dílu Heleny neskutečně bavil. Byl to dokonale fungující sitkom, utahující si z průměrné české rodiny. Proč ne, proboha. Vždyť to byla legrace s vůbec ne špatnými herci, dobrou dramaturgií, kvalitním zpracování a fungujícími fórky. Dokonce i interiér nečpěl papundeklem, jak to známe z jejich jiných rodinných šarád. Helena jako sarkastická matka, která se s nikým prostě nesere, ani se svými spratky, provází přirozeně a sympaticky sérii jednotlivých skečů, vedoucích pak k mírně poučnému finále. Šablona je jasná, o to pokoj, na tohle jsem naučený ze všech těch amerických, výchovných i těch "nekonvenčních" sitkomů. Tak kde je problém? Nač to paušální opovržlivé hodnocení zde na webu rozmlsaných filmových znalců a životem protřelých milovníků všeho? Po celé sledování jsem nezažil jediný pocit studu a trapnosti, jako u ostatních nováckých hahapokusů, a jen mírně nespokojen s projevem jinak dobrého Leoše Nohy, dávám s klidem čtyři hvězdičky. To se vážně tak blbě liším nebo mi něco uniklo? Nebo tobě, dave? A že je to stejné jako Kutil Tim či Roseanne, no... To je asi dobře, ne? Jistě, že v tom je znát pero onoho scenáristy, toho Matta Williamse, ale to je dobře, díky tomu to je zkrátka jiné, tedy tuplem se divím, že hodnocení tak nějak obecně zůstává špatná. Překroucené vlastenectví? Snad ne.

Doby, kdy Frank Drebin spojoval jednotlivé gagy svým, abych tak řekl, flegmatickým stylem a jen se u toho mírně (a vtipně) pitvořil (házel udivené pohledy do kamery), jsou nenávratně pryč, zdá se. Dnes tu máme hyperaktivního zmrda, který se křečovitě snaží nacpat cokoliv debilního do každého záběru, aby se mohl zasmát i ten poslední debil. Sází na křečovitost, přehnanost vytlačenou do nejvyšších extrémů, aby to hnulo i s věčně apatickým zhulencem před televizní obrazovkou, jelikož snad asi jen pro ně je určen tento snímek. Jako na objednávku pro vypatlance, nevím, nechápu. Zíral jsem na to užasle a nevěřil vlastním očím. Kupodivu však lze zde nalézt i skutečně vtipné pasáže a to třeba hned v konverzačním humoru (scéna o rozhovoru černocha s Mexikáncem na téma rasismus), což je u takového filmu vyloženě s podivem. Pasáže parodující jednotlivé originály fungují občas. Někdy si řekne, že to dobře zparodovali, prostě ne úplně tak hloupě, ale někdy zas přijde na řadu to zbytečné a trapné hnaní fóru do maxima a tam to právě padá. V půlce jsem to vzdal. krátká sonda do myslí zhuleného negra mi bohatě stačila.

Ze začátku získáte pocit, že se schyluje k parádnímu dramatu, budete si říkat: "Ne ne, to nedopadne dobře." Bohužel však vyloženě k dramatu nedojde, ale zvrhne se to v trapnou frašku a v nesmyslný sled událostí, který by prostě nemohly nikdy nastat. V půlce rozpačitého sledování už vám nejspíš dojde, že s vámi tvůrci hrají nefér hru, neboť tam všachují negra se štítnou žlázou, který si z toho (a z vás) začne dělat akorát tak prdel. Úplně ke konci si už budete zoufat, že sledujete druhořadý amatfilm, nebo přinejmenším nizkorozpočťák točený bez jakékoliv zodpovědnosti k divákovi. Tak se myšlenkami vrátíte na začátek a zavzdychnete, jaká je to škoda, protože ten potenciál tam zkrátka byl. A Dan Stewens s ksichtem Jonathana Rhyse Mayerse a mimikou Jacka Davenporta by to drama, klidně i akční, v pohodě utáhl. Proč to sklouzlo do laciného teen hájskůl a lá osmdesátky hovadění vážně nechápu.

Druhý díl filmu Non-Stop nám ukazuje hrdinu ve zcela jiné situaci, nikoliv však úplně jiné, než jsme viděli prvně. Liam Neeson je již na odvykačce a dokonce to s ním vypadá nadějně. Nyní mu někdo porcuje manželky dealerů přímo před očima a on se ne a ne hnout z místa, dokud mu s tím nepomůže malý černoušek, který však vždycky v dešti nastydne, což je prý jeho obrana proti malárii, ovšem zcela kontraproduktivní, neboť v New Yorku spíš stokrát chytí rýmu než malárii. Liam tak díky pomoci onoho chlapce bez domova najde první stopu a s tím už se dá nějak pracovat. Brzy na vše přijde a tak udělá pro dealery drog dobrý skutek. A to zcela zdarma, neboť je to zkrátka charakter. On stejně vše vypátrá ten nemocný černoušek, tak by od něj nebylo pěkné vzít si špinavý peníze. Prostě hepáč jak má být. Chybělo už jen náhlé uzdravení všech mrtvých, návrat manželky, usmíření s dcerou a odevzdání majetku kostelu, kam chodil na odvykačku. Stejně to ale byla po čertech příjemná podívána, která chvilkami přepouštěla atmošku Mlčení jehňátek, čepovala tmavé Zmizení a filtrovala ponurost Sedmičky. Prostě ani dobrý ani špatný. Spíš ale dobrý, než špatný.

Já vám říkám, že třetí díl bude na obrovským parníku uprostřed oceánu... A jestli ne, ať se propadnu do pekla obrovského bludiště. Jen nevím, které je horší. Běhat uličkami a nechat se nahánět robotími "rmuty" nebo si hrát na plácku s klukama. Přiznám se, že bych těm pitomcům nejdříve vytmavil, proč za ty dva roky postupně nevysekali zářezy do betonové zdi, po kterých se pak dá vyjít z bludiště ven jedna radost, než aby tam furt běhali jak blm blm blm mik mik kukačka kohoutí. A kdyby přece přišli se seriozním vysvětlením (což se ve filmu nestalo), pak teprve bych chápal, proč se před pavoučími terminatory schovávají v slaměných chýších. A tak je to s celým filmem. Nic nedává smysl, ksichtí se to lacině a už od začátku víte, že to bude průser... nebo pochvala.

Není to poprvé, co Ben Aftek nahání nějakou Amy. Každý solidní znalec filmů ví, že už tak zkoušel v roce 1997. A právě zde přišlo podezření číslo jedna. Nyní ovšem s příplatkem za značku: zoufale. Zde již šlo do tuhého a Benovi hrozilo lechtací křeslo. Dal jsem tři hvězdy. Za kvalitní filmařinu pět, za dojem jedna. Ti Američané jsou vážně divní. Dovedete si představit, že by to, co zde předvádí Amy, zkusila nějaká severokorejka? Já ne. Kvůli spartakiádě a šetření peněz na věnec k soše Kim Ir-Sena, nemá prostě na takové pičoviny čas, je tak? Nebudu chodit kolem horké kaše, nasralo mě to. Tečka.

Mám tisíc otázek a žádnou vzpomínku. Proč nás veřejnoprávní televize trápí po celé vánoční svátky dokumenty o slovenských cikánech? To je vtip? Zlomyslnost od ředitele? Navztekanost za naši neochotu solit měsíčně koncesionářské poplatky? Dobře, chápu. No, tak jsem se dnes díval na asi už třetí reprízu. Viděl jsem bídu a utrpení, agilnost dákeho farára a obrovskou ochotu cikánů něco robit, tu popílit, tu porubat, tu jít ochotne na radnicu zaplatit pokute. Bolo to ako rozprávka. Přeci se mezi těmi zlými bělochy našly dobré duše, které "kmeni" poskytly pomocnou ruku. Přeci došlo na ukázku toho, jak se celá plejáda pitoreskního obyvatelstva, těch přirozených tanečníků a muzikantů, těch roztomile okatých dětiček, umí natřásat před kamerou a vytvořit tak rozhodně věrohodný dojem o tom milém etniku. Po zhlédnutí tohoto srdečného dokumentu si pokládám otázku, jak takoví milí, pracovití a poctiví lidé se mohou vůbec ocitat na okraji společnosti, jak mohou žít v zastaveném soukolí času, přežívat na sotva udržitelné hranici životního standardu? Proč jim už nikdo další nepomůže? Proč nejsou více středobodem našeho světa, vždyť bychom se mohli mnoho od nich učit. Jejich stmelení, cit pro rodinu, odolnost vůči nepřízni osudu, vůči nedosažitelnosti svého Kanaánu, schopnost vyžít s málem ve středověkých podmínkách bez elektřiny a dalších zdrojů na nehostinném území, které jim ti zlí Slováci milostivě poskytli. Však nikoho nepohnul k slzám příběh opravdového člověka z náhradního Pandžábí? Ne? Kde jsou teď všichni ti multikulti prsobijci? Proč ti, co nejvíce volají po multikulturizaci, nevezmou si jednoho z nich domů? Vždyť tolik lásky je mezi takovými. Snad neštítí se vyhastrošeného cikána s vykotlanými zuby, páchnoucího po laciném alkoholu a tabáku a výkalech rozsetých kolem svých příbytků, snad nebojí se prchlivé povahy každého z nich, primitivních reakcí a neosvojených principů slušného soužití moderní společnosti? Bojí se snad o svůj majetek? Vždyť dokument ukazuje, jak hluboce se mýlíme a jak krásní lidé to jsou. Já už se radši na nic ptát tedy nebudu. Včerejší produkce šla do bezvědomí, nastává dedukce, co na to svědomí. Svých pěti hvězd rozhodně nelituji. Bez ohledu na obsah, dokument je filmařsky výborný. Mistrně mystifikuje a přitom zcela přirozeně zachytává okem objektivu vše kolem sebe, dovede vtáhnout... Ačkoliv to v českém divákovi zabublá, jakou gloriolu tu vlastně nasadili na hlavu člověka za to, že vzal jednou neobratně fanku do ruky, zatímco on, sedřený pracující s nezdravě utaženým opaskem, jen bezradně zírá, jsa v obavě, zda mu zítra zas nedají někde přes držku nebo ho vyšťouchnou ve frontě s narvanými vozíky plnými žrádla a elektroniky nebo neoznačí za zkurveného rasistu, pořád se užasle dovede dívat až do konce a říct si pak bezděčně: "ano, o Vánocích jsem viděl opravdu zajímavý dokument."

Všímáte si, jak v nové studené válce nasadili amíci do boje FILM? No, heleďte, v jednom vám odklidí Šu-Lina z KLDR a v jiném zas americký černoch, resp. afroameričan, resp. Barack Obama, vlastnoručně rozhodí batinky zlým Rusákům. Tak, pochopili tenhle vzkaz? Obama, v mistrném podání Danzela Washingtona (samozřejmě), se vydá až do Moskvy, kde čeká, jestli se nějakej zkurvenej hajzl jenom pohne, aby je rozstřílel do posledního kreténa. No nic, povídám, to zas v Obi mají skladníci o čem přemýšlet. A bude to stačit, ptám se já. A co na Fugua Fuka? A co Jan Pleskač? A co Barack? Komu tím prospěje? Druhé straně? Film mě do půlky poněkud nudil, moc se mluvilo a málo psalo domů, ale pak přišla první bourneovská akcička, a já byl spokojen, ale devatenáct vteřin je i na mě málo. Pak to mělo spíše sestupnou tendenci a závěrečný fajt... Tam už jen chybělo, aby Denzi Washi vzal do ruky motorovku a zvolal na toho tlustýho sekuriťáka: " Gimme some sugar, baby!"

Mojžíš zase vyvádí. Nejznámější biblický příběh ještě nikdy nebyl zpracován uvěřitelněji a rozhodně "koukatelněji". Bavme se o jednoznačně nejlepším zpracování a to tak skvělém, že je úplně šumák, jestli jste věřící, nebo nejste. Je i jedno, jak moc se to drží předlohy, prostě jen zíráte na tu úžasnou podívanou. Komu se líbil Hobit, nemůže přece zatratit tento exodus. Obojí je vizuální úlet. Úlet do světa snů a dávných proroctví. Ridley Scott se rozhodně předvedl, rovněž patří chvála i hereckým představitelům obou bratrů. Dal bych za pět, ale přeci jen jsem si místy říkal, proč se věnuje tolik času Mošeho touláním po světě a mnohem zajímavější chvíle se berou hopem a to bez nějaké mé důkladné znalosti Bible, myšleno čistě co do dramatičnosti a konzistence filmové. Nuda to rozhodně není. 3D se vyplatí, i když ze začátku, když jsem tam viděl malinkaté otroky lozit po stavbách a pyramidách, připadalo mi to jak vystřižené z Ať žijí duchové.

Cestou z kina se mi hlavou motaly luxusní fráze do komentáře, ale teď jsou fuč a zůstala jen blažená vzpomínka na jedno z nejlepších fantasy, jaká kdy byla k vidění. Už nevadilo, že jde o vyfintěné trpaslíčky a zapomenutelnou křivdu. Byla to Středozemě v celé své kráse. Poprvé na mě dýchly stránky knihy (vidíte, na některé fráze jsem si přece jen vzpomněl). Filmu lze sotva něco vytknout. Od souboje elfích velitelů a Sarumana v Dol Gulduru, kdy zapudili Saurona do Mordoru, jsem věděl, že se jedná o výjimečné zpracování, které nemá obdoby. Pochopíte, kam směřovaly předchozí díly a uvědomíte si, že to celé jaksi vyzrálo. Samotná bitva pod horou měla neskutečný náboj a byla i chytře zpracovaná (celá bitva, lokální souboje, humorné vložky) včetně jedinečného vizuálního zpracování. Pokud jsem se díky filmu Gravitace ocitl na hodinu a půl v kosmu, tady jsem se na dvě hodiny ocitl uprostřed bitvy pěti armád Tolkienova světa. Takový je názor diváka, který jinak Jacksonovým zpracováním Hobita nedal nikdy pět hvězd. Jednou z nejlepších postav byl pro mě kupodivu Thranduil, který v druhém díle ode mě odešel s jmenným seznamem pohlavních orgánů. Když se však jako hajný Robátko hnal do boje, byl to vůdce elfů s veškerou svou majestátností a vy jste v tu chvíli věděli, že s ním to vyhrajeme. Hned za ním Thorin a jeho dračí nemoc, Bilbo na svém průměru a v neposlední řadě solidně pojatý Bard. Nejhorší postavu tam nenajdete. Snad jedině Legolas a jeho Kundabád a digitální tupouni. Ale což, už jsem si zvykl.