Moje rómske deti

Mám tisíc otázek a žádnou vzpomínku. Proč nás veřejnoprávní televize trápí po celé vánoční svátky dokumenty o slovenských cikánech? To je vtip? Zlomyslnost od ředitele? Navztekanost za naši neochotu solit měsíčně koncesionářské poplatky? Dobře, chápu. No, tak jsem se dnes díval na asi už třetí reprízu. Viděl jsem bídu a utrpení, agilnost dákeho farára a obrovskou ochotu cikánů něco robit, tu popílit, tu porubat, tu jít ochotne na radnicu zaplatit pokute. Bolo to ako rozprávka. Přeci se mezi těmi zlými bělochy našly dobré duše, které "kmeni" poskytly pomocnou ruku. Přeci došlo na ukázku toho, jak se celá plejáda pitoreskního obyvatelstva, těch přirozených tanečníků a muzikantů, těch roztomile okatých dětiček, umí natřásat před kamerou a vytvořit tak rozhodně věrohodný dojem o tom milém etniku. Po zhlédnutí tohoto srdečného dokumentu si pokládám otázku, jak takoví milí, pracovití a poctiví lidé se mohou vůbec ocitat na okraji společnosti, jak mohou žít v zastaveném soukolí času, přežívat na sotva udržitelné hranici životního standardu? Proč jim už nikdo další nepomůže? Proč nejsou více středobodem našeho světa, vždyť bychom se mohli mnoho od nich učit. Jejich stmelení, cit pro rodinu, odolnost vůči nepřízni osudu, vůči nedosažitelnosti svého Kanaánu, schopnost vyžít s málem ve středověkých podmínkách bez elektřiny a dalších zdrojů na nehostinném území, které jim ti zlí Slováci milostivě poskytli. Však nikoho nepohnul k slzám příběh opravdového člověka z náhradního Pandžábí? Ne? Kde jsou teď všichni ti multikulti prsobijci? Proč ti, co nejvíce volají po multikulturizaci, nevezmou si jednoho z nich domů? Vždyť tolik lásky je mezi takovými. Snad neštítí se vyhastrošeného cikána s vykotlanými zuby, páchnoucího po laciném alkoholu a tabáku a výkalech rozsetých kolem svých příbytků, snad nebojí se prchlivé povahy každého z nich, primitivních reakcí a neosvojených principů slušného soužití moderní společnosti? Bojí se snad o svůj majetek? Vždyť dokument ukazuje, jak hluboce se mýlíme a jak krásní lidé to jsou. Já už se radši na nic ptát tedy nebudu. Včerejší produkce šla do bezvědomí, nastává dedukce, co na to svědomí. Svých pěti hvězd rozhodně nelituji. Bez ohledu na obsah, dokument je filmařsky výborný. Mistrně mystifikuje a přitom zcela přirozeně zachytává okem objektivu vše kolem sebe, dovede vtáhnout... Ačkoliv to v českém divákovi zabublá, jakou gloriolu tu vlastně nasadili na hlavu člověka za to, že vzal jednou neobratně fanku do ruky, zatímco on, sedřený pracující s nezdravě utaženým opaskem, jen bezradně zírá, jsa v obavě, zda mu zítra zas nedají někde přes držku nebo ho vyšťouchnou ve frontě s narvanými vozíky plnými žrádla a elektroniky nebo neoznačí za zkurveného rasistu, pořád se užasle dovede dívat až do konce a říct si pak bezděčně: "ano, o Vánocích jsem viděl opravdu zajímavý dokument." (30.12.2014)

Výborný dokument a výborný „rozvojový“ počin, za nímž stojí charismatická, přirozená a vlídná postava faráře Mariána Kuffy. Někdy stojí sám. Sám proti všem. Práci dělá srdcem a přece je v postoji k chudým realistický. Nechybí mu nadhled a porozumění. „Že ukradnou kladivo, nevadí, znamená to, že chtějí pracovat.“ Místo upjaté korektnosti a výcvikových kurzů nabízí lidský a moudrý přístup a viditelné výsledky. „Postavili domy a postavili si je sami.“ Pokorný, odvážný a umírněný projekt. „Já nemám jistotu, já mám naději, že se stanou lepšími. Ani v nemocnici nevyléčí všechny.“ Tleskám a kláním se. A doufám. Že se projekt bude dařit a že přijdou další jeho vzorem se řídit. (30.12.2014)

Základná myšlienka dokumentu je dobrá. Aj s cigánmi z osady sa dá pracovať a ak im človek dá vedenie, dokážu byť prospešní nielen sebe, ale aj spoločnosti (nehovorím tu o tých Rómoch, ktorí sa dokážu adaptovať do spoločnosti, nájsť si prácu a zodpovedne fungovať). Dôvod, pre ktorý však nemôžem dať dokumentu viac, než jednu hviezdu, je osoba samotného protagonistu. Jeho sociálna činnosť je záslužná, to je pravda. Dokument ho však vykresľuje takmer ako anjela pracujúceho s ľuďmi z okraja spoločnosti, pritom je to klérofašistický radikál, homofób a demagóg rozširujúci lži a nenávisť, ktorý sa nebojí prirovnať homosexuálov ku genocíde národa alebo zúrivo bojovať proti Istanbulskému dohovoru snažiacemu sa zlepšiť životné podmienky žien. Dokument samotný je jednostranný - z Kuffu robí hrdinu, z cigánov chudáčikov. K otázkam, prečo napríklad títo ľudia nemajú na zaistenie základných životných potrieb, ale pritom majú na cigarety a alkohol a po polorozpadnutom baráku im behá desať detí sa dokument ani farár Kuffa nevyjadrujú. Ale mali by. (29.01.2023)

Nudím sa, sedím si pri telke, prepínam programy a náhodou som natrafil na tento dokumentárny film. Pozrime ho, veď je to o našich slovenských indiánoch, o našich svojráznych spoluobčanoch s tmavou pokožkou, o našich utláčaných a ukrivdených Cigáňoch. Zasa ma bude niekto presviedčať aký sú to len príjemní, milí, jednoduchí ľudia. Tomu však už ja dávno neverím. Preto som rýchlo stratil záujem a pozornosť. No a furt sa mi na jazyk drala známa pieseň od bratislavskej kapely Zóna A. Spomenul som si aj na starého kamaráta Rasťa Rogela a na to ako ju on vedel dobre, precítene zaspievať: https://www.youtube.com/watch?v=EV8Sc6bv0eA Nuž tak som si ju s chuti zanôtil i ja. Hneď sa mi potom ľahšie pozeralo na tento odpad! (26.12.2014)

Hodnotím plným počtem za střih dokumentu. Uvést dokument nesestříhaný by určitě nevyvolalo k etniku sympatie. Pouze jednou se objeví scéna /při rozdělování postelí/ začátku rvačky a okamžitě se jeden z cikánů vrhne na kameru. Slova faráře všechno vystihnou. "Vy všechno chcete ode mě, ale já chci, aby jste alespoň pomohli." Všichni by hrozně rádi pracovali. Kecy. Kdyby byla nějaká minimální snaha, tak by tam nebyl všude takový bordel. Všechno mají začít od sebe. Ono je jednodušší jakýmkoliv odpadem fláknout před svoji chýši. (04.01.2015)