d-corso

Po poněkud rozpačitých Gangs of New York a poněkud více rozpačitém The Aviator, se Martin Scorsese vrátil do vod, kde ho vídáme plachtit nejraději. Třetí pokus zaplaťpánbůh vyšel nad očekávání skvěle. Je to návrat s plnou pompou, je to ten Scorsese, na jakého jsme zvyklí už od dob Mean Streats, je to (já to slovo prostě musím použít, nedá se nic dělat) bravurní, je to vtipné, sakra, co víc si přát. Těch 149 minut bylo večerem splněných přání a tužeb a zaplašilo veškeré obavy, že jeden z největších žijících režisérských géniů vyčerpal svůj potenciál. P.S. Jack Nicholson asi nikdy nezestárne a to je dobře. P.P.S. Ve chvíli, kdy se na plátně objevil Alec Baldwin, propuklo v několika skupinkách rozesetých po sále, neskrývané veselí. Ano, už i Alec se dočkal a konečně si po letech střihl, sice menší, ale čert to vem, roli v kvalitním filmu. Díky The Good Sheperd to dokonce vypadá, že by se mohlo začít blýskat na lepší časy...

Kdysi v roce 1996 se několik filmových kritiků rozhodlo, že Mary Reilly je špatný, nanejvýš průměrný film, že už samotná předloha neposkytuje dostatečně kvalitní materiál pro kalibr typu Stephena Frearse, tvůrce takových snímků jako Nebezpečné známosti, či Hrdina proti své vůli. Trošku mi to připomíná Paula Verhoevena a jeho Showgirls. Patří už jaksi k dobrým mravům vyjadřovat se o Mary Reilly negativně, shazovat ji pro údajnou nedotaženost, vysmívat se plytkému scénaři. Nemůžu si pomoct, ale je to chyba. Nejen kvůli filmu samotnému, který není ani zdaleka tak špatný, jak se takřka všeobecně předpokládá. Dokonce i pokud odhlédneme od mimořádných hereckých výkonů Julie Roberts a Johna Malkoviche, zbývá geniálně zrekonstruovaná atmosféra doby viktoriánské Anglie se vší její upjatou morálkou, striktním dodržováním společenských konvencí, leskem vyšší společnosti a bídou v brlozích živořící lůzy, determinovaných vztahů mezi panstvem a služebnictvem. Takto dokonale podali ducha určité doby snad jen Ivory v Rodinném sídle a Soumraku dne a Altman v Gosford Parku.

Nicka Hornbyho příliš nemusím, ale Všechny moje lásky a Fotbalová horečka tvoří jakési mé výjimky, potvrzující pravidlo. Také jde o to, že točení špatných filmů nepatří ke způsobům Stephena Frearse (no tak dobře, Hi-Lo Country byla sračka). Dalším kladem je skvělý výběr herců, a jakože je John Cusack v roli Roba skvělý, Jack Black a Tim Robbins si svoje party doslova užívají a excelují. Jediné, co si dovolím vytknout je, alespoň pro mě, nepochopitelné přenesení příběhu z Londýna do Chicaga. "Cítíte se nedocenění a tak se posmíváte lidem, kteří mají menší znalosti než vy" a "Na čem opravdu záleží je hudba, filmy a knížky, které se vám líbí" inu to jsou zapamatováníhodné a často i velmi pravdivé postřehy.

Nejlepší s Brosnanem a jedna z nejlepších bondovek vůbec (v mém osobním žebříčku jsou výše už jen Thunderball a Diamonds Are Forever). Jsou tu obsaženy všechny podstatné ingredience, které jsou nutné pro neodolatelné (alespoň pro mě) kouzlo této specifické série, tedy akce, nadhled a šarm. Což jsou věci, které, až na první jmenovanou, vymizely s nástupem Craiga. Čert aby ho vzal.

Výtečná myšlenka, v rámci bondovek řekl bych i velmi originální, je takřka dokonale zprasena hrůznou režií (dovolím si tipnout, že i scénářem). Akční scény nezřídka působí dojmem dražší televizní produkce. Navíc není zcela jasno, kdože je skutečně v hlavní roli, potažmo, kdo je hlavní postavou. Je to ještě vůbec příběh o Bondovi, nebo o stejně schopné, ba co víc, schopnější čínské agentce? Kam se poděl machismus - Bond často působí jako jakýsi schlíplý chudáček., kde se vzala ta přehršel ubohé politické korektnosti? Mnohé zachraňují scény s Q a doktorem Kaufmanem, ale zůstává tu nepříjemná pachuť z promrhané šance. V tomto příběhu byl velký potenciál.

Můj dobrý přítel Bobík, člen nechvalně proslulého Gangu čtyř (nebo-li Čtyřlístku), by řekl >Habakuko ulum fix!< - >Emír se na Vás zlobí< pane řežisére. Zlobí se na Vás za Vaše tři poslední celovečerní filmy.

Na pomezí terorismu a soap opery, aneb terorismus jako jedna z variant konzumního způsobu života. Pokud šlo první generaci o jakési ideály a generace druhá je byla ochotna prosazovat se zbraní v ruce, je pro Fassbindera třetí generace jakousi parodií na "otce a matky zakladatele." Nikomu není úplně jasné za co vlastně bojuje, dokonce ani proč bojuje. Revoluční hesla jsou stavěna na roveň s televizními zprávami, velkokapitál i ultralevice se ocitají ve stavu vzájemné závislosti, hodnoty jsou relativní-je to boj za svobodu, je to karneval nebo jde jenom o peníze? Nakonec největším hrdinou téhle smutné frašky je zrádce.

Tohleto cosi (video film), je ještě horší, než jsme doufali. Power Rangers jsou oproti této záležitosti (video film) artový opus pro zavilé inťouše. A na závěr otázka: Proč jsem se na to díval?....Já nevym.

Sexistické, machistické, homofobní atd, atp? Ano! A konečně, proč ne? Přečtěte si Denise Learyho knihu No Cure for Cancer, podívejte se na předchozí sérii The Job, ale pořád budete tak na 40% tohoto seriálu. Všem začátečníkům ovšem doporučuji první dvě série - jó, mrkněte a uvidíte, na čem jste.(A potom se rozhodněte)

Vynikající pilot k výbornému seriálu. Ústřední dvojici-nervního chicagského poldu Raye Veccia a Bentona Frasera, kanadského jízdního policistu, který je jakousi kombinací Mirka Dušína, Spidermana a agenta Coopera, jsem si zamiloval na první pohled.