Ouwen

Bylo mi jasný, že si k hlavní postavě nevytvořim žádnej vztah, protože je to prostě sociopat. Co jsem však od filmu chtěl, tak pochytit zápal z Gyllenhaala, neustálej proud zábavy a fajn režii. Všechno jsem dostal a i něco navíc. Například ke konci fenomenálně ozvučenou, krátkou přestřelku, která vyústí ve špičkovou automobilovou honičku, jež je podkreslená skvělým střihem, lahůdkovými bouračky a má i šokující zakončení. Téměř celej film se navíc odehrává v noci, takže vynikaj neony, xenony, světla a krása Los Angeles. Nespočet pěkných záběrů na město jsem si našel. Gyllenhaal navíc si užívá svojí roli na maximum, má nespočet výborných a i místy aj vtipných dialogů a je to jednoduše magor. Né, že bych mu fandil.. ale s tim nebezpečným smíchem a zápalem si mě získal a trošku jsem mu to celé i přál ;-) konec je pak docela děsivej a taky mě pobavil. Pátou hvězdici nedávám, protože mi to celé bylo nějak jedno, chybí nějaký ikonický soundtrack a chybí víc "WOW" momentů. Ale jako vytuněná guilty pleasure, které nechybí i tah na branku a působí atraktivně, to funguje na výbornou. A to je to co jsem chtěl.

Za málo peněz - hodně muziky. Zde to skutečně tak platí. A herci odvádí ukázkovou práci. Miles Teller do bubnů tříská, dokud z něj necáká pot a nezačne krvácet, Simmons si umí se svojí intonací zjednat respekt. Režie skvostná, takže každej moment, kdy se hrálo, bylo skvostem sledovat. Jenže zde skutečně chybí nad rámec něčeho. Hlavní postavě se nedá nijak fandit, protože působí chladně, arogantně a CHCE být středem pozornosti. Simmons mi zase pro změnu přijde jako totální psychopat, s primitivní filozofií a jeho povýšenost ho nutí k tomu, žít v přesvědčení, že to co dělá, je správný. Na těchto dvou to celé stojí. Největší problém je, že ani jedna z těch postav neprojde absolutně žádným vývojem. A ten naprosto hloupej, odseknutej konec, ze kterého jsem si nic neodnesl, mě vyloženě nasral a to solo ke konci ve mě nevyvolalo žádný emoce.

Podobných filmů by mělo bejt fakt víc. John Hawkes si roli detektiva užívá, vizuálně oku lahodící a nechybí ani fenomenální přestřelky, s brutálními průstřely a epickým zvukovým podkresem. Je to chlapské, snaží se to vykreslit nějakej děj a případnej sequel si nenecham ujít. Pozornost získaj i ti dva profi zabijáci. Největší problém mám však s tim, že atmosféra je spíš laděná víc komediálně, nejde vůbec na dřeň a proto to působí, jakoby vlastně o nic nešlo. Jinak ale poctivé řemeslo, zábavné, zajímavé a místy solidně nekompromisní.

Pár výhrad; závěr, podle kterého se objasní konečný verdikt o tom, zda se týpek provinil či ne, působí trošku uměle vykonstruovaně. Přál bych si, aby film na začátku sjednal přísná pravidla o tom co přesně se odehrálo a podle toho následně provádět rekonstrukci případu. Takto za pochodu vymýšlet informace je sice nepředvídatelné, ale né moc uvěřitelné. A pak mi zde chybělo plno argumentů při debatách, zejména když se křičelo, tak jsem měl tendenci doplnit některé dialogy já. Jinak je to minimalistické drama, herci jsou sympatický, plně uvěřitelný (z některých charakterů jsem byl nadšený / z jiných se mi zvedal žaludek). Henry Fonda dominuje se svým charismatem. Ještě bych mohl dodat, že když se rozpršelo a byl slyšet hukot deště z venčí, víc mě to přitisklo k ději. I přes všechny moje výhrady, má film velkej nad rámec a pro to v konečném výsledku slouží případ "jen" jako stroj, na rozebrání, pochopení, zamyšlení se nad skutečností, že nejde jen o případ. Jde o něco víc.

MOŽNÉ SPOILERY: Co to s těmi seriály vůbec je, že třetí řada vždycky představuje jejich vrchol? Scénář je absolutně vyšperkovanej po všech stránkách, nadopován ohromnou kadencí hlášek a různých citací, či easter eggů na jiný filmy. Paul Giamatti na špici svých schopností a doluje ze sebe enormní emoce. Damian Lewis nenudí ani ve třetí sérii, působí svěže, plný energie a oba dva představují dominantní tahouny, se kterými je sranda, tak aj určitá dynamika - díky jejich charismatu a fantastickému scénáři, se daří vyšachovat nudu. Nyní stačí do toho vložit několik výborných vedlejších postav, jako Wagse, Wendy, otce Rhoadese, Taylor, Maffeho, Spyrose, či Briana, Iru, Olivera, či Adam DeGiulio a k tomu každá postava má svůj osobitej charakter - Wags, kterej je založenej vulgárním humorem a až sarkastickým podtónem, dominatní Wendy, sloužící jako pohon pro místní zaměstnance, Spyros jako šášo či právě Briana, kterej má výbornou slovní zásobu a je místy správně tvrdohlavej. Všichni z nich maj svůj život, své typické já a proto zde není nikdo navíc. Karty jsou aj rozdány způsobem, že přeju každýmu úspěch i za cenu toho, že padne jiná postava, kterou mám rád. Dlouho jsem nezažil dilema v tom, komu fandit. John Malkovich je příjemná posila. Soundtrack klasicky výbornej, interiéry lahůdkové a pestré, místy je to napínavé a fakt jsem se skvěle a upřímně bavil nad tim, jak je celkovej děj propojenej. Hodně se těšim na čtvrtou řadu, Billions je ukázková, pasivní, dramatická jízda, která funguje perfektně po všech stránkách.

Viděno asi po padesáté a stále neomrzelo. Dokonce mě to místy překvapilo - co k tomu dodat, Kurt Russell je badass, výborně hláškuje, předvádí solidní kaskadérský kousky, zejména ten koš z dálky mě fakt dostal (není ani střihnutý) a na konci se záporákem má opravdu solidní bitku, která je kontaktní, dynamická, solidně natočená a luxusně zchoreografovaná. Pěkné odzbrojení nože, dobré chvaty. Nechybí ani kultovní scéna, kdy se hlavní postava seznamuje se svojí výbavou a pak se v šatně vyzbrojuje. Nejvíc se mi líbilo, že pro každou tu hračku našel v akci nějaké využití. Hlavní theme je prohnané tuningem a umocňuje epickej feeling. Buscemi si svého zmrda užívá a potěší nespočet WTF postav. Efekty jsou trashové, ale to je účel, zábava je přednější a to si Carpenter uvědomuje. Ten konec skutečně pobaví a nadchne :-) Escape From LA je naprostá srdcovka a kultovní klasika, možná to nejlepší z 90's, co jsem viděl. / Nejlepší scény jsou rozhodně TOP, např ta z basketbalového hřiště a pak surfing s rockovou instrumentálkou!

Film má nespočet chyb, zejména vizuálních ale jinak se jedná o parádní žánrovku. Zase budu muset někde půlroku čekat, než dostanu originálně pojatý, psychologický thriller, říznutý hororem. Oldschool atmosféra je samozřejmostí, lekačky nepůsobí nuceně a Topher Grace je dostatečně charismatickej na to, aby si sám poradil. Sekunduje mu nádherná bruneta ve steelách (ta byla fakt kus) a ještě pár postav, které trošku okoření děj. Twist ohledně rodiny, hlavní postavy mě fakt dostal a bylo mi z něj nevolno. Rozhodně jsem s něčim takovým nepočítal. A taky bych nemohl žít jako hlavní postava. Kdy jen během spánku má člověk klid a hned co vstane, bez ohledu na to zda je den či noc, musí dny trávit tim, že se snaží vytěsnit psycha ze své hlavy. Celej film se navíc odehrává v pár interiérech a přišlo mi, že se z toho vytěžilo maximum.

Pro mě osobně Linkin Park skončilo albem "The Hunting Party". Důvodem je skutečnost, že na tomhle albu naprosto absentuje celá kapela. Není tu Mr. Han, Bob, Phoenix ani Bred. Žádnej scratch, žádnej riff, žádný kytarový solo, žádné bubny ani kopáky, žádné klávesy. Jen autotune zpěv a nudnej rap. Booklet je taky naprosto příšernej a nic na tom nemění ani smrt Chestera.

K týhle kapele jsem se dostal díky "Beartooth", kdy jsem potřeboval podobně založenou kapelu, která disponuje s vokálistou, kterej je schopnej do screamu si vyrvat srdce a krvácet skrz perfektně ozvučené nástroje. Místní dva odpady nějak nechápu, protože já si klip vychutnávám. Every Time I Die je navíc kapela, která má hodně energické a infarktové live shows. Když k tomu přičtu špičkovou textařinu Keitha, jeho rozbitej screamo, exkluzivní barvu hlasu a pestrou paletu breakdownů, meziher, fantastický bubny i ostré kytary, dostanu skvělou emocionální a pestrou nahrávku. Ještě k tomu skutečnost, že "Low Teens" (jejich zatim poslední osmá studiovka), je považována za jejich vrchol a "Map Change" za jeden z nejlepších tracků. Lze pořád slyšet nefalšované emoce, energii, dynamiku a nápaditost, kdy si kapela nic neulehčuje a dokáže překvapit i na osmé desce - ruku na pytel, která kapela si udržuje tak "čerstvý" status?! Wanderlust zůstává mojí oblíbenou od týhle kapely, ale Map Change je výborná taky.

Audiovizuálně to odpad rozhodně není, ale film je příliš minimalistický a tim, že jsem se soustředil, jsem zároveň trpěl. SPOILERY: Ten hřebík čouhá na schodech už několik dní, ale necháme ho tam. Jasně, že manželka na něj šlápne. Mute holka tam dělá úplný naschvály, chová se nezodpovědně, začátek s raketou je totálně mimo mísu, nechápu proč se nepřestěhují k vodopádu a nezamaskují svojí existenci a tuna dalších nelogických rozhodnutí se táhnou celým filmem. Naprosto to selhává v logice a to neodpouštím. Takže monstra slepá? Co takto je zvukem odlákat a mezi tim jít zachránit svoje dítě? Ne, začnu řvát z plných plic a padnu tomu sráčoj do náruče. Monstra, kterým puká hlava jako melounu tomu nasadí korunku. Žánrovej odpad.