campix

Horory nepatří mezi mé úplně oblíbené žánry, když ale slyším o novém a originálním hororovém filmu, tak se nechám přemluvit. Australská novinka Talk to Me spojuje klasická hororová klišé s moderními vlivy sociálních sítí a daří se to na výbornou. Virální senzace. Mumifikovaná ruka, které vám pomůže kontaktovat záhrobí. Úmysly druhé strany nejsou vždy úplně dobré a tvůrcům se daří vše ukočírovat až do trošku neuspokojivého konce. Na horor povedená a svěží záležitost.

Tady budu o dost mírnější, protože takovéhle filmy se u nás prostě netočí. Nedávají se ně peníze a lidé na ně nechodí. Navzdory nepřízni osudu a dlouhém produkčnímu cyklu vytvořil Robert Hloz a jeho tým film na české podmínky opravdu světových měřítek. Alespoň tedy po vizuální stránce. Sci-fi vlivy jako Blade Runner jsou zde naprosto zřejmé a v zasazení do českých reálií sice působí někdy spíše úsměvně, ale rozhodně cením.  Andrea Mohylová v hlavní roli je velmi solidní a neokoukaná. Jenom v nějakých akčnějších scénách tolik nestíhá a působí trošku komicky. Na scénář se evidentně tolik nehledělo, což je u filmu, který vznikal tolik let rozhodně škoda. Snad Bod obnovy prokope cestičku dalším.

Nic extra zajímavého. Taková fajn animáková výplň filmového kalendáře, aby mohli rodiče se svými špunty stále na co chodit. Nevidím tu nic výjimečného, ale na druhou stranu všechny boxy, které autoři animovaných filmů potřebují odkliknout jsou zde splněny vrchovatě. Nicméně nevidím nic, čím by Migration vyčuhovala z davu.

Netflix sportovní dokusérie umí. Break Point není výjimkou. Minimálně první série je velmi povedená a roztažená do deseti dílů sleduje celou sezńu na okruhu a může se do hloubky více věnovat příběhům vybranných tenistů. Komplexní přehled s několika postavami vytaženými do popředí. Druhá série se už vůbec nepovedla. Nenabízí nějaký ucelenější přehled sezony a sleduje především několik amerických tenistů povětšinou druhého sledu, jak se snaží prorazit a pokud se to nedaří. Skáče se dál. Hodně jednostranný fan servis, který podkopává výbornou první sérii, jelikož ti opravdu top tenisté si štáb do soukromí nepustí a pokud vůbec, tak pouze zaglosují několik vět před kamerou.

Zjevení. Pro mě byl Lanthimos vždycky až trošku moc a víceméně jsme se míjeli. Poor Things jsou zajímavým úkrokem směrem k mainstreamu, ale určitě bych se neděsil. Pokud máte rádi Lanthimosovi vizuály a poetiku, tady jí najdete dostatek a úkrok je to opět hodně maličký. Minimálně úvod by mohl spoustu diváků hodně vyděsit. Stylizace je opravdu místy hodně přestřelená, ale rozvedení původní premisy je hodně povedené. Herecky je to vynikající (i když mě překvapilo kolik Emmy Stone vlastně člověk uvidí) a celkově se jedná o černohumornou pecku. Jeden z těch filmů, kde se necháte slepě vést a těžko se odhaduje, kam se bude příběh posouvat a jak ve finále skončí. Lanthimose beru, ale tímhle u mě zaskóroval.

Dobová stylizace zasazená do předválečné průmyslové fabriky na zelené louce, která nehledá historickou přesnost ani dobovou atmosféru přesto prezentuje opravdu zajímavé a do danné doby těžko zasaditelné téma a silnou ženskou hrdinku v hlavní roli. Eliška Křenková je výborná. Zbytek pokulhává. Působí to na mě příliš uměle a trošku televizně. Nějak se mi nechce uvěřit, že Úsvit stál tolik peněz. Bohužel to není vidět a ani diváci na tento film v kinech příliš nereagovali. Na tuzemské poměry sice velmi zajímavé dílo, ale zdá se mi, že některé jeho kvality mi unikají.

Bradley Cooper kříčí, že chce Oscara a dělá pro to naprosto všechno. Už od první minuty je jasné, proč tahle exhibice vznikla a s tímhle já mám primárně ten největší problém. Je vidět, že se Bradley Cooper opravdu snažil. Herecky, režijně i technicky je všechno na správném místě. Prostě první liga, ale ta pachuť na jazyku zůstává až do konce. Já těmhle prvoplánově akademickým věcem prostě nemůžu s klidem tleskat.

Dost mě těší tenhle už několikátý přešlap Disney. Kasovní a také kvalitativní tragédie. To je tak, když točíte woke filmy na objednáku malé a nutno říci, že nejhlasitější skupiny lidí. Zbytek světa vaše dílo úspěšně odzýva a vy jedete na novo. Nejvíce toto postihuje superhrdinské filmy, které ještě před pár lety byly dojnou krávou hollywoodských studií. Nyní sledujeme jejich pohřeb. Woke Marvels jsou toho ukázkovým příkladem. Generické akční scifi s poměrně dobrými akčními scénami, ale nezajímavým dějem a plochými postavami, které jsou Vám naprosto u zadku. Několik naprosto WTF momentů a snaha tlačit trapnohumor. Všemu kraluje prkenná Brie Larson. Hollywoodská studia na rozcestí. Začnou se opět točit normální blockbustery? Kinaři by to ocenili.

Dvorní dánský scénárista Nikolaj Arcel začíná stále více vystrkovat růžky i jako režisér a po velmi povedené Královské aféře servíruje další dánské historické drama s jistotou v hlavní roli. Mads Mikkelsen totiž špatné filmy netočí a Bastarden je toho důkazem. Mikkelsen jako vojenský kapitán a bastard dobývá nevlídná vřesoviště na severu Dánska pomocí brambor a bojuje s místní regionální šlechtou. Něco, co jsem na plátně zpracované asi nikdy neviděl a to je poměrně osvěžující. Film ummě balancuje na hraně mezi červenou knihovnou a historickým dramatem a ukazuje, že sever má stále co nabídnout.

Sice je to stále ten starý dobrý Ricky Gervais, ale spíš než s kadencí, ostrostí a vypointovaností jednotlivých situací mám zásadní problém s obsahem. Mě tahle hyperkorektní doba strašně štve. Chápu, že to se prostě nutně musí promítnout do všeho, ale aby jeden z nejlepších stand up komiků své generace neustále upozorňoval, jak by lidé měli humor vnímat a jak ho chápat. Aby se musel neustále omlouvat nebo něco upřesňovat. Mě tohle prostě nebaví. Vytrácí se z toho kouzlo.. To je prostě obrázek dnešní doby a dnešní společnosti zatím hlavně za mořem. Radši si pustím starší Rickyho kusy.