VenDulin85

Ani excelentní herecký výkon Mii Wasikowské to nezachránil... Celé to je tak nudné a scénáristicky nezajímavé (o tom, že je to i dost nepřesné, radši nemluvit), že je vám až líto těch hereckých es, která se tam vyskytují (jen nějak nesdílím nadšení z Ezry Millera, jehož tvář mi připomíná tvář děvčátka, ale možná je to jen slepá závist, že nemám tak něžné tahy obličeje jako on). Jediné, co asi stojí za zmínku, je Emmou Bovaryovou dvakrát pronesené "takhle to nemá být". Myslí tím- takhle by to v románu nenapsali, takže je to špatně + proč se to děje mně?

Vláda královny Alžběty vecpaná do dvouset minut. Celkem směle zachycený život panovnice, na kterou si vzpomene skoro každý. A díky čemu? Štěstí jí přálo, když její sestra umřela a ona se tak mohla usadit z vězení přímo na královský trůn. Potlačila pikle a povstání skotské královny Marie Stuartovny a zvítězila i nad evropským loďstvem. Mně osobně byla sympatická v tom, že byla tak moc pro svůj lid, zavedla bohoslužby v angličtině místo latiny, aby lidé věděli, co je jim hlásáno. Přivedla Anglii do zlatého věku, sama si ale osobní štěstí dovolit nemohla. Snímek krásně vykresluje její vztah s Robertem Dudleym, přítelem z dětství, který musela dát na oltář oběti a radši se prohlásila panenskou královnou a zůstala tak nesmrtelnou vzpomínkou v dějinách. I kdybych chtěla šťourat v nějakých nesrovnalostech, tak mě umlčuje nádherný soundtrack Martina Phippse a vcelku není nic, co bych vytknula, až na to, že mě zrovna hlavní představitelka Alžběty moc nenadchla.

Musím předeslat, že nejsem milovníkem filmů o sportu (první věta golfistova s drobnou úpravou). Všechno to trénování, výzvy, mezitím nějaké to léčení bolavých duší a ve finále fight jak blázen, to prostě není nic pro mě, ať už se jedná o box, fotbal, tenis nebo... smíšené bojové umění? (WTF...) O to trapnější je, když v půlce filmu řvu jak zjednaná "dej mu ji! Jo! Nee...", mlátím dlaní o válendu a vítězně se směju, když hrdina přežije další kolo. Kašlu na všechna ta klišé, které filmaři hází s pravidelným intervalem divákovi do ksichtu, tohle je prostě drama jak bič a vidět můj výraz ve tváři, neodporovali byste. V tomto filmu ovšem dochází k velkému dilematu- komu fandit ve finále? Zůstat neutrální jak Švýcaři jde jen těžko a fandit oběma dvěma.. není to trochu divné, Antone Pavloviči?

V lásce a ve válce jsou povoleny jakékoli zbraně... Tuto tvář války jsem zatím na filmovém plátně moc nesledovala, osudy zajatých vojáků na německém hradě, ze kterého se jen těžko dostává na svobodu, nejsou na první pohled až tak krušné. Dostávají jídlo, zachází se s nimi slušně, oproti frontě hotový luxus. Britští mládenci ale stejně zažívají neklid, jednoho (Laurence Fox) žene vpřed soutěživost a bojechtivost, další- Jack (Tom Hardy) myslí jen na svoje děvče, které chtěl před odjezdem požádat o ruku, ale zdřevěnělý jazyk a tréma mu to nedovolily. U předešlého útěku pověřil kamaráda Nicka, aby dívce vyřídil, že na ni pořád myslí. Zřejmě ale došlo k nějakému informačnímu šumu, protože když Nick Lizzie v Londýně vyhledá, začne mít jiné úmysly a dokonce zařídí papírově Jackovu smrt. A mezitím zajatci v Německu stále pokoušejí ostražitost svých strážných... Prostě drama, při kterém vyžehlíte prádlo i bez napařovací žehličky a zase můžete řešit, co byste na místě hlavních hrdinů dělali vy.

Přestože ve filmu zazní skoro všechny hlášky, které se vyskytují i v knize, přestože je hlavní představitel Richarda Mayhewa stejný ťunťa, markýz de Carabas všemi mastmi mazaný lišák a anděla Islingtona hraje Peter Capaldi (gosh!), může si tato série lehnout k papírové verzi pokorně leda na pět metrů daleko.. Není to špatné, ale třeba scéna, která na mě v knize zapůsobila asi nejsilněji- Richardova zkouška u černých mnichů, ve filmu vyzněla jako procházka růžovým sadem s drinkem z houbiček v jedné ruce a cigárem v druhé, nečtenář toto absolutně nepobere. I závěrečný boj s velkou londýnskou bestií nemá koule, o pointě nemluvě. Proto váhám mezi třemi a čtyřmi, nakonec budu přísnější na 3,5*.

Laik žasne, odborník se diví... (stále se považuju za laika) Toto nemělo mít přízvisko 'Počátek', spíše K-O-N-E-C a hlavně předtím nemělo stát ono slovo, které v nás, wanověrných, budí hrůzu i po letech... Insidious. Jednu hvězdičku dávám za skvělou Lin Shaye, která už z těch hororů taky musí mít pěkný výmaz mozkovny a za těch pár lekaček, které byly pěkné, věru pěkné.

Každou noc a každý den // někdo je pro bídu narozen. // Každou noc a každý den, // někomu láska je osudem. // Někdo se zrodí pro lásky sladkou moc, // jiný se zrodí pro nekonečnou noc. Přestože se v knižní předloze slečna Marplová nevyskytuje, ani se moc nezlobím, že ji tu přimíchali. K vypravěči, mladému muži plném rozporů a tužeb, se prostě postarší dáma hodí. Nekonečná noc není klasické Agathino dílo, kde se zuřivě pátrá, naopak. Celý děj teprve směřuje k vraždě a celou dobu máme všechno na očích, jak prosté, Watsone. S filmem se poprali jak nejlépe šlo, knihu doporučuji moc, tu nekonečně Nekonečnou noc ;-).

Mohla bych napsat dokonalý komentář k tomuto snímku, a sice takový, že bych přeložila ze slovenštiny do češtiny ten od evulienky3. Domov se mi neskutečně líbil svou.. rázovitostí, přímostí, jasným tahem na branku či jak by se to ještě dalo nazvat. "Umřel tvůj dědeček." - "Ten umřel už před dvaceti lety." - "Ano, a dnes umřel doopravdy." Krásný debut Maximiliana Hulta za 5*.

Poutavý příběh a velice slušné obsazení mi skoro nedovoluje se ptát, jak by to natočili Evropani, mně osobně tato Zolova zápletka nepřijde o nic slabší než Zabiják či Nana, které jsem četla. Therese Raquin je lapena jak muška v síti, provdána dřív, než zjistí, že svět je mnohem větší místo, než jen domácnost její tety s bratrancem. Když se zamiluje (někdo by to nazval chtíčem, ale zachovejme aspoň trochu dekórum romanTiky), propadne zcela této vášni a... proč to tu popisuju, přečtěte si tagy, sice nejsou v tom správném pořadí, ale chytrému napověz. Pro mě skvělý obrat v druhé polovině děje a "šokující" závěr (Kdo aspoň něco slyšel o Zolovi, toho nemůže nic překvapit).

Když máte perfektní předlohu, dá se říct, že to půjde samo, ale Billy Wilder dokázal vylepšit dokonalé a způsobil, že mě pro jednou soudní síň opět bavila. Na svou dobu (a na takový film) poměrně bohatá stopáž nepůsobila vůbec zdlouhavě, a co vypíchnu asi jako poslední, je Marlene Dietrich. Ta byla jednoduše.. už jsem tu myslím vyčerpala všechny superlativy, tak co použít? Marlene je prostě Hérečka.