MaMitti

Líbila se mi Kytice (nemůžu nezmínit), líbil se mi Máj. Nejsem nějakou megaobdivovatelkou Máchy ani F.A. Brabce, nicméně Brabcovo podání Máje je mi bližší než podání literární. Navíc si myslím, že spousta mladých lidí, kteří si nikdy Máj nepřečtou, mohou s ním přijít do kontaktu alespoň tímto způsobem. Na rozdíl od většiny - já k Brabcovu Máji přistupuji benevolentněji a chápu ho jako snovou romantickou tragédii s otcovraždou, trestem smrti a sebevraždou – vše díky lásce pozemské, jak už to tak někdy v životě bývá. Brabcovo pojetí je vzdušné, oproštěné, povznesené, ne příliš epické, ne přehnaně lyrické. Výtky některých komentářů, typu že Jarmila nemluvila, že jsme moc nepoznali, co se v ní odehrává? Jak víme, pan umělec Mácha byl trošku „podivínek“, naprosto mi to zapadá do obrazu osobnosti, který jsem si o něm na základě všech dostupných info udělala a F. A. Brabcovi zřejmě také. Mácha nežil ve století, kdy ženy mají rovnocenné postavení mužů… Líbil se mi vítr, vlání a třepotání, jakoby to všechno prolétalo kolem nás a vítr to zároveň přinášel i odnášel, líbil se mi pan farář (Javorského zpěv v kostele mi vyrazil dech) a kat (u něj se překvapení nekonalo, Tříska standardně výborný) , vůbec se mi nelíbil Vilém (ale to je právě ono, proč by se mi měli všichni líbit) – má představa Viléma je poněkud drsnější, ne takový klouček -, líbil se mi mlynář (koho si tak představujete v roli Hynka? – zachovalého padesátníka s vybraným chováním?), líbila se mi moc ústřední melodie Support Lesbians (i když jinak tuto kapelu nemusím), nelíbil se mi „rock“ ke konci snímku, poslední záběr s padající Jarmilou mě příjemně uzemnil. Celkově jsem z filmu mile překvapená, F.A. Brabec se téměř perfektně strefil do mého pojetí Máje - Mácha klade mj. důraz na zvukovou krásu verše a melodičnost, F.A. Brabec mj. na krásu obrazu, vizualitu. Mácha mj. líčí obraz přírody – její barvitost, citovou působivost, pohyb a napětí, barvy světlostně kontrastní, záměrně kombinuje – to vše F. A. Brabec splňuje dle mého osobního gusta takřka mírou akurátní. Téma lidské (již zmiňované výše) vystiženo lidsky, nehledám zde přespříliš filozofické přesahy, nemyslím, že si to Brabcův Máj klade za cíl, nechávám se ovívat Máchovým romantismem dob dávno zašlých a jsem spokojená …Já jsem neviděla kýčovitý videoklip ani prázdnotu, ale asi je to o tom, co kdo za tím hledá…

Ach...těšila jsem se na Audrey, těšila jsem se, že se dozvím něco o té pozoruhodné osobnosti Coco Chanel, jejíž jméno (zejména) ženy vyslovují s patřičným respektem a nadšením. To, co jsem se ale o Coco Chanel dozvěděla, „nepotřebuji“…Ano, je to sice zajímavé, možná i dojemné, ale proč příběh velké návrhářky a ženy končí ve chvíli, kdy by se jevilo nejpatřičněji právě začít? Anne Fontaine to určitě nemyslela špatně, Coco to neměla lehké, hezky nám ukázala, z čeho vzešla, co jí ovlivnilo, ale proč proboha o tom celý film???Proč tolik té „červené knihovny“? Tolik jsem si přála, aby se postupně víc vylíčil její vztah se sestrou, aby se to pohnulo a přesunulo dál v čase… Navíc…s velikou lítostí musím přiznat, že Audrey se mi do role Coco nehodila. Plusem zůstávají kostýmy – ty asi ocení právě ženy. Škoda, troufám si tvrdit, že z tohoto tématu by se dalo vytěžit mnohem víc.

Jedna hvězdička za Audrey...

Přestože Alexandru Berkovou dvakrát nemusím, tady se to celkem dalo. Bylo to hlavně sympaticky střízlivou hlavní hrdinkou a v druhé půlce filmu i „sympatickou tlustou sušenkou“. Normální rodinné konstelaci trochu vzdáleno, škoda, odpouštět rodičům má asi každý to své, mohlo to být víc z normálního života…kolik z nás má otce klavíristu a matku takhle bláznivou? Přesto jim vyčítáme a zazlíváme (v určité životní fázi, někdo dřív, někdo později) právě každý to své a dokud se s nimi nesmíříme a neodpustíme jim každý to své, pak se nám nebude „dobře spát“… Na nedělní večer, kdy už člověk nechce hlubokosáhle myslet, to šlo....

Přečetla jsem si pár hodnocení, než jsem na film šla. Nevyznívala příliš pozitivně. V kině jsem na ně už po pár minutách vědomě i podvědomě zcela zapomněla. Teď , než chci napsat svůj komentář, si je tu znova letmo pročítám a nestačím se divit…Kdo to píše? Nechci se NIKOHO dotknout, ale tento film je (jak už sám název vypovídá) o rodičích a - nutno podotknout, že rodičům (chtěným, nechtěným….) se bude líbit asi nejvíc, zbytek populace se bude možná nudit, možná pro ni film bude utahaným (to je asi to poslední adjektivum, které bych použila, ale dokážu to pochopit právě u člověka, který tohle životní téma zatím neřeší). Na druhou stranu, řekla bych, že film má správné načasování – pomaličku začíná doznívat vlna babyboomu Husákových dětí, takže má šanci dotknout se (o to víc) relativně širší části filmového publika. MaP byl pro mne citovou bombou, emoce tu byly srozumitelné, čitelné, vlastní, až mě to děsilo…A zároveň uklidňovalo. Přestože jsem (jsme!) nikdy nemusela projít ani jednou situací z filmu (bohudík), naladilo mě to nenásilně na stejnou vlnovou frekvenci všech matek, které dítě chtějí a nejde to, které dítě nechtějí (zatím, nebo nikdy, to je jedno), nebo ztratí…Paradoxně nejbolestnější a nejukrutnější mi ve filmu přišel okamžik ne ztráty (smrti) dcerky jedné z hlavních hrdinek, ale zrození nového života…v této podobě naprosté Zoufalství, naprostá Bezmoc, dovolím si napsat, že mi to připadalo jako Sophiina volba novodobého věku… Líbilo se mi i zachycení otcovství v daných nelehkých situacích. Mozaikovitost příběhu byla naprosto na místě, co někomu přijde jako století, jiný vnímá jako „málo času“, záleží na úhlu pohledu. Všichni herci sklízí můj obdiv. Na filmu mi poněkud vadila jedna z posledních pasáží a sice promluva Marty Issové v divadelní hře – působilo to na mě trochu křečovitě. Shrnuto podtrženo – z českých filmů za poslední dobu (hodně poslední dobu) - u mě Zásah do černého – v pravou chvíli na pravém místě. Nicméně, paradoxně film nedoporučím svému bratrovi se ženou, kteří právě dospěli k rozhodnutí, že je jejich čas pro potomka…

Další část pravdy o tom, jací lidé byli, jsou a budou...Zrůdnosti páchají lidé napříč národnostmi i vychováním. Tady byla navíc snaha omluvit to mstou, neutěšenými emocemi, ukázat to, co jste udělali vy nám, okusíte teď sami . . . Proč se o tom děti neučí v dějepisu?? Ale to bychom se mohli ptát u každé druhé záležitosti z novodobé historie naší země. K dokumentu jako takovému mám pár připomínek, ale vzhledem k tématu jdou přehlídnout přimhouřenýma očima.

Zajímavé, ne zrovna atraktivní pohled na práci špiona....Nemůžu si pomoci, ale přestože jsou to oba výborní herci, nějak mi k sobě dva hlavní hrdinové nejdou - a to jsou to doopravdy partneři!

Kdo od toho čekal kvalitu? Já ne, vždyť už ten název je sám o sobě parodií. Nebylo to bůhví co, ale já jsem se několikrát dost upřímně zasmála, kam se hrabou hollywoodské rádoby komedie podobného zaměření a naopak - kde jsou časy francouzských komedií - toť sice pravda...nicméně viděla jsem pár daleko horších francouzských komediálních snímků...oddychovka bez přemýšlení, možná proto, že jich tolik nesleduji, mi zas tolik nevadila :-)

Děs běs. Ideální předloha pro zajímavou intelektuálně filozofickou divadelní hru. Film to neutáhl. Ne tento. Škoda. Jedna hvězdička za hudbu.

Dávám dvě hvězdičky a sice jednu za neuvěřitelně sexy ruku hlavního hrdiny (v jednom okamžiku mu je urván rukáv košile a ta jeho ruka tak úžasná a neodolatelná, že si prostě zaslouží hvězdičku) a pak jednu za tu nablejskanou audinu v hlavní roli, ta teda byla taky krutě neodolatelná (a že já moc na tyhle věci nejsem), ale v kombinaci s tou rukou prostě nemůžu jinak  No ovšem – jinak - to bylo tristní…ty honičky a úniky, to byl akční film, nebo parodie na akční film??? Kolik má hlavní hrdina životů? No uvidíme…