MaMitti

Mně to nebavilo, ale můj osmiletý syn byl nadšený...

PADDINGTON FOREVER !!!!

Ježíši Kriste!!! To není braní jména božího nadarmo, to je výraz naprostého zoufalství ! Norsko, prober se z téhle šílené noční můry rodičů i dětí, rodů, celého národa, proboha! Už teď je pozdě, už teď je pět minut po dvanácté. Co se nechá napáchat "dobra" na základě určitě ušlechtilých myšlenek různých Nevýchov a Respektů (v Norsku je to Zrada) je naprosto neuvěřitelné. Tohle nemůže být pravda, ne v dvacátém prvním století v Evropě....jak můžou vzít dítě matce 14 hodin po porodu a už jí ho nevrátit s tvrzením, že si utvořilo citovou vazbu na jiného člověka, ježíši kriste, to se nedělá přeci ani zvířatům...a tahle instituce má něco společného s právy dětí??? Jasně, že jsou Norové nejšťastnější národ, kdo by taky říkal něco jiného tam, kde Vám dítě můžou vzít jen proto, že se na někoho nepodíváte zrovna s úsměvem....Paní Michaláková je Hrdinka, které nezbývá než strašně moc držet pěsti a modlit se za ní a za návrat jejich synů k ní. Jak může být paní Michaláková pedagogická asistentka (pro paní Elšíkovou - i kdyby v tý MŠ dělala jen uklízečku, pořád je v MŠ u dětí a pořád vychovává dceru svého přítele !) a nesmět vychovávat svoje děti??? Co mi uniká? Někdo někomu za ty děti platí? Tohle je neoddiskutovatelně trestuhodné...neskutečné. Škoda, že dokument nevysvětluje, jak se k téhle situaci Norsko vlastně dopracovalo, pozadí za vznikem Barnevernetu a jeho vývojem. Ale to by bylo samozřejmě na samotný díl. Sem s ním...tvůrci tužte se, Norové "vzmužte se" !

Nepřekonané a nepřekonatelné ! Řekl jsi fuj kolalokově limonádě???! - touto větou častuje můj táta mé děti, když se šklebí a fujtajblují u jídla....:-))).

Poměrně stará záležitost a přesto pořád tak aktuální...jojo :-). Raymonda máme u nás doma všichni rádi.

Strašný film. Nebylo snadné M. Fassbenderovi a L. Marshal uvěřit jejich role, přestože hráli výborně. Jen na ty typy lidí prostě nevypadají.

Mors tua vita mea...

Díky první sérii Mostu zcela předvídatelné...proto mě to nevtáhlo. Šokující mi to přišlo dost a zas na hezky dlouho žádnou podobnou detektivku vidět nechci...

Přidávám se k Morholtovi a Baldrickovi - přesně. Jedna z přeživších, křestním jménem Dorota, říká po všech těch desetiletí i nyní : nenávidím je, zabila bych je, zmlátila bych je a já nevím, co všechno....Jak to asi museli cítit a vnímat "vítězové" (kteří přišli o své bližní při stejných hrůzách, o jakých se vypráví v tomto dokumentu) bezprostředně po válce? Mluvit o prověřování morální stránky vítězů je možná zajímavé a snad i na místě, ale nepřijde mi to prostě fér. Co asi prožíval onen muž, kterého zmiňovaná Dorota uváděla, a o kterém jsme se dozvěděli, že mu nacisti zplynovali celou rodinu a zůstal jen on sám...? Ona by jednala i po těch desetiletí stejně jako on jednal hned po té, co dostal možnost (to samozřejmě neznamená, že to schvaluji, jen pro to asi dokážu snáz najít pochopení než pro tu "primární akci" ze strany Hitlera, která vyvolala bohužel tuto reakci). Nejde to hodnotit...jen se modlit, abychom nikdy nemuseli znova prožívat to, co naši předci...

My to tady víme a známe líp než tento film ukazuje, ale všem ostatním to vypráví obstojně a to je podle mne to nejdůležitější.