MaMitti

...Každá buňka vašeho těla naslouchá vašim myšlenkám...Dokument samotný je hodně americký, ale chápu ten postoj alarmu...a v tomto případě ho schvaluji.

Téma, které osloví a napoví (mě určitě :-) ). Přesto mi astrální svět (město) v tomto podání nebyl zrovna nejsympatičtější – mám na mysli to high-tech vyobrazení jednotlivých institucí, chyběla mi tam víc určitá řekněme esencialita. Ta přítomná v podobě lyrického sezení na trávníku a naslouchání překrásné hudby mi právě nekorespondovala s technologiemi budov a zařízení „třetího tisíciletí“ – trochu mi to připomnělo jednu ruskou pohádku, na které jsem byla v první třídě se základkou v kině a jejíž název jsem třeskutě zapomněla (bylo to o duších dětí, které se připravují na svůj vstup do těla a mají se narodit té které konkrétní mamince, děti předtím, než se narodí maminkám vyrábí různé dárečky, tenkrát mi to naprosto učarovalo….kdyby někdo věděl, o co jde, uvítám název pohádky, děkuji). Vyhovovalo by mi víc lazení astrálu do Harmonie s přírodou, potažmo s vesmírem, ne s hudbou technologií budoucnosti....Ale jinak je Nosso Lar opravdu pozoruhodné a velmi jiné dílo. Nejsilnější scéna ve filmu pro mě byla ta, ve které zástup Duší vítal zbídačené příchozí židovské duše….Nevím, jak hodnotit, něco mezi třemi až čtyřmi hvězdičkami.

Ta myšlenka výměny a oddechu celkem fajn, ale to je tak vše...

Nesedla mi provázející moderátkorka...

Zklamání. Slibný námět, ale to strašný přehrávání všech herců..navíc bez špetky napětí a atmosféry.

Neviděla jsem to celé, ale to, co jsem viděla, stačilo... Nejsem z těch, kdo velebí staromilství a staré zlaté časy, jsem ráda, že žiju tady a teď, přesto si myslím, že doba dřívější měla bezesporu své velké klady a naopak naše otevřená současnost má své velké mouchy. Těžko soudit, kam jsme se v oblasti mezilidských vztahů posunuli (že by z bláta do louže?). Jsem ráda, že jsem měla možnost prožít své dětství a mládí se svýma "normálníma" babičkama se stříbrnýma vlasama a "normálníma" dědečkama s lulkou (jeden s lulkou, druhý zapřisáhlý nekuřák s panáčkem slivovičky po ránu)...jaké budou babičky a dědečkové mojí generace? Já vím, je to daleko...ale je to... To, co si zasadíme, sklidíme. Téma odsunu stáří někam dál a pryč od ostatních není bohužel tak absurdní jak vypadá (panebože, skoro by tomu člověk i uvěřil - v dnešní době...), sympaticky natočené a podané.

Opravdu k sežřání ... myšleno ironicky...

..........Muselo to být ve snu....Viděla jsem obrázek. Jednoduchý až naivní ... Cestu v malém městě, lemovanou domy...A v pozadí kostel....vysoký kostel z červených cihel...........

Mírový atom do každé rodiny.......všeříkající, nebo ne?

Krásná hudba, milý příběh, milá hlavní postava, křehce uchopeno a křehce podáno, tak nějak blízké mi to bylo - při své vlastní vzpomínce....A ta hudba, ta hudba, ta hudba....zní.. zní.. zní....jako to baroko, baroko, nepravidelná perla...