MaMitti

Jak nemít Triera po „Vlnách“, Antikristovi a Melancholii v Topce?! Jednoduše, prostě ho tam mít. V komentářích k Melancholii už toho bylo napsáno tolik a ve spoustě z nich velmi poutavě a zaníceně to, co onen film z části i v celé jeho kontuře vystihuje a přibližuje (lavran, subjektiv). Víc než u kteréhokoliv jiného filmu se mi tady líbí postřeh, že je naším Odrazem, naším Zrcadlem – se vším všudy. Melancholie vnitřní vyvěrá ven a potkává se a mísí s melancholií vnější… v propleteném tanci k soumraku bohů….a bohyní….vystoupil ze všech rohů, ložnic a kuchyní…Nebe na tebe zívá…málo mi z tebe zbývá…Ve mně osobně se Larsova Melancholie vznáší ruku v ruce s Kafkovým Zámkem, jako pár, jako „nevěsta a ženich“ vstříc bezbřehé hloubce (nejen) svých lapených duší horizontem nadčasovosti. PS. Nemůžu prostě nezmínit - přes jakákoliv prohlášení tvůrce filmu se mi na mysl vrací jeden z nejtřeskutějších celospolečenských střetů s planetou Melancholií: za 2. sv. války, kdy vzduch postupně docházel 6 milionům lidí – asi nejplastičtější obrázek prolnutí se vnitřní (osobní) a vnější (společenské) Melancholie - kosmických „berliček“ nám netřeba…

Viděno kdysi a nyní. Velmi silné a podmanivé, nekompromisně osudové…a ten chlad, ta zima neúprosně zalézající konečkama prstů do těla chladnokrevně a bezděčně jakoby tělo neexistovalo, ten všeprostupující mráz ochromující údy i myšlenky…brrr...A pak ta nepřekonatelná Síla několika malých okamžiků v celé tragičnosti oné su(y)rové doby, starší sestry druhé světové…Takhle nějak si představuji Venuši ve Štíru někde v hodně zasutém domě….asi proto mě to tak mocně oslovuje. Kronerova perla. Anděl milosrdenství je jako mrazivé zjevení ve snu…jenž kdysi býval skutečností, ve které se snilo o ....běžnosti dneška?

1939 …

Bída (na takovou kostýmní výpravu...), plochost, bezbarvost, bez chuti a bez zápachu. Vlastně celkem normální červená knihovna, která mě zklamala, protože jsem čekala prokreslenější příběh.

....To, že jsi paranoidní (jak poznamenal C. Hoschl, doplňte si v tomto případě - občas depresivní) ještě neznamená, že po tobě nejdou....(W. Allen)

Obvykle se říká o hercích, že přehrávají...tady mám potřebu říct to o celém filmu jako celku - jedno velké přehrávání...

Velmi výstižný název dokumentu.... s profi grafo rozborem od paní Evy Boháčkové :-)

Haaaaauuuuuuuu.....

Nemůžu si pomoct, ale celý Amstetten mi připadal divný....

Hirošima a Nagasaki....Sodoma a Gomora novověku...S opravdu morbidní nadsázkou lze říct, že Německo mělo svého Mengele (a nespočet jemu podobných) a USA si (s benevoletním souhlasem Ruska) střihlo atomový "pokus" a to rovnou dvakrát za sebou. Před atomovou energií nemám respekt, ale nevyslovitelnou fobii a nechápu, jak to někdo nemůže nechápat... Závěrečná slova jednoho z provázejících mluvčích dokumentu o tom, že to, že jednou vymizí jaderné zbraně nezaručí klid světu, protože lidé budou dál vědět, jak je vyrobit, jsou vlastně všeříkající...