mosem

Viděl jsem obě verze - černobílou i kolorovanou. A musím přiznat, že mnohem víc mne upoutala prvotní, nekolorovaná verze. Nevím, nakolik věrné jsou po rekonstrukci barva ve srovnání s verzí původní - tedy zda rekonstrukce vrátili barevnost do původní úrovně, nebo do barevnosti, ve které se nachází zachované části. Nicméně, barevná verze na mne působí poněkud kýčovitě.  Je neuvěřitelné, co vše se podařilo vtěsnat do cca 13 minutového filmu. Jistě, díky krátkosti nebyl prostor ani důvod vyplňovat čas "vatou", na druhé straně Mélies nehřešil na to, že pro tehdejší diváky je fascinující už samotný film jako technický zázrak. Dává scénám nápad a děj, některé působí komicky, jiné překvapují nápadem.  Každopádně je to film, na který se dá dívat i po více než 120 letech, a stále má svoji působivost. Nemohl jsem se ubránit myšlence, kolik ze současných filmů bude mít takové štěstí. Nebo spíše, kolik dnešních filmů má podobnou, nadčasovou kvalitu.

Filmy trvající více než 2 hodiny nemám příliš v oblibě. Délka vede zpravidla k rozplizlosti a příliš okatému nouzovému vyplnění času. Tento film je výjimkou. Má spád, myšlenku i herecké výkony, vizuální a zvukové efekty jsou sice poplatné jiné generaci než mé, ale nejsou samoúčelné a do spádu rozhovorů zapadnou jako mezipatro na schodiště. Trošku komplikací bylo orientovat se v postavách, pokud nejste právě fyzikové, tak snadno identifikovatelný byl jen Einstein :-), takže mně mrzelo, že jsem si o samotném Oppenheimerovi a jeho životě, příběh a postavách kolem něj nenačetl víc před shlédnutím filmu. A drobnosti, jako někdy jen "prokmitnuté" titulky (ano, je můj problém, že neumím dost dobře anglicky), a nebo jejich horší čitelnost na světlém pozadí (ale to je obecný problém všech titulkovaných filmů), jsou jen drobnosti na skvělém filmu. Zatím čtyři hvězdy, ale až si o Oppenheimerovi něco přečtu, nevylučuji že ho zkouknu ještě jednou.

Atmosféra filmu, samozřejmě díky Michele Mercierové, má zřetelné "angelikovské" zabarvení. Něco, čemu se ve výpočetní technice říká CtrlC, CtrlV. A samozřejmě staví na jejím fyzičnu - tomu nepodlehne jenom londýnské mužstvo té doby, ale i mnoho diváků. Pokud však znáte reální život Lady Hamiltonové, nepochybně z filmu vidíte, že vychází ze skutečnosti. Nemá asi smysl rozebírat klady a zápory filmu. Není to žádné velké umění, které zapadne do filmového kánonu, ale film na který se dá dívat a bavit se, je to včelku nenáročná, ale příjemná zábava. Závěru však schází informace o skutečném konci Lady Hamiltonové. O tu je divák ochuzen, ale možná bylo záměrem vést diváka k tomu, aby se jejím životem zabýval dál. I když...v době bez internetu bych i o tom trošku pochyboval.

Jednoznačně jeden z nejlepších příběhů. Spletitý, ale logický.

zdařilý film, respektující historické skutečnosti, dobové reálie i atmosféru. Pokud jde o herecké výkony, pro mne osobně byla nejlepším výkonem manželka Ludvíka VI. královna Marie Leszczyńská v podání Charlotte de Turckheim s její bezemočností.

Skvělá detektivka a herecké výkony. Nicméně se závěrem, nad kterým si musíte klást otázku, zda je výsledkem Maigretova osobního zadostiučinění, výsledkem toho že Maigret se staví nad zákon či zda se Maigret v tomto případě prostě zachoval svinsky. Bez ohledu na to, že lze mít pro něj pochopení lidsky, je výsledkem ztráta iluzí. No, i když je to jen literární postava.

Příběh, který dával divákovi možnost najít řešení dříve, než je prozradí Maigret. Nicméně, hlavní půvab tohoto dílu pro mne spočíval v obsazení jednotlivých rolí. Hospodyně byla hospodyní, kněžna se chová jako kněžna, abbe byl abbe. Tohle se nestává příliš často, a možná jde jen o subjektivní vnímání.

Krásné, myšlenkově bohaté texty. Prostě Shakespeare byl geniální. Obávám se ale, že je jen otázkou času, kdy bude tenhle film (a další zpracování) uloženy do trezoru, kdy bude hra vyřazena z knihoven a přestane se vydávat. Ke škodě věci. Není to antisemitismus, co hře dominuje. Je to láska, oddanost, ochota obětovat se. Na druhé straně zloba, pomstychtivost. Bez ohledu na náboženství, národnost a podobně.

jeden z nejlepších dílů. Poklidný, s atmosférou své doby. Maigret klasický gentleman, slušňák a profesionál.  Jen ta čestnost ministra byla pro současnost těžko uvěřitelná.

Bruno Cremer jako obvykle skvělý. Kdyby neměli autoři příběhu potřebu z inspektora Scotland Yardu Pykeho za každou cenu dělat šaška, dal bych o hvězdičku víc.