Rockerman

Ubylo rozhovorů se sériovými vrahy. Pro Holdena a Billa začíná noční můra v podobě 30ti zavražděných černošských dětí v Atlantě. Souběžně s přetěžkým pátráním po vrahovi dětí se odvíjí problém s adoptivním synem Billa Tense. Nejspíš je druhá řada napínavější, než první. Trochu mě zklamal samotný závěr, který však vychází ze skutečnosti a tak nelze nic moc namítat. Vztah Wendy (mimochodem pro mne velmi nesympatickou) se svou přítelkyní je jen výplní k tomu opravdovému ději. Každopádně kvalita neklesla ani o píď a byl to opět mimořádný zážitek.

Pokud si někdo myslí, že komiksoví superhrdinové jsou vždy na straně dobra, zachraňují svět a trestají nespravedlnost, může jě tento seriál vyvézt z omylu. Co když jsou to bytosti, které sice občas někoho zachrání, ale především myslí pokrytecky na svůj prospěch. Naprosto originální nápad mísí parodii, satiru a thriller s notnou dávkou černého humoru. Pro mne takřka dokonalá podívaná má v každém dílu aspoň jednu top scénu, ať už se jedná o Robin, let 37 nebo akci s dítětem z inkubátoru. Korunu všemu nasazuje samotný závěr příběhu jaký bychom fakt nečekali. Královsky jsem se bavil proto mé hodnocení je velmi jednoduché!

Každý remake je přirozeně konfrontován s originálem, zvláště je-li to tak slavný film. Pravdou ale také je, že si někdy ty neotřesitelné klasiky trochu idealizujeme, protože čas smaže případné nedostatky. Já jsem Motýlka z roku 1973 neviděl snad 35 let, proto nemohu srovnávat, ale myslím že tvůrci se s tím popasovali celkem dobře a na lehce nadprůměrné hodnocení to je.

Nic nového pod sluncem. Typický Kusturica. Opět sledujeme fantaskní příběh s typickými dialogy a bizarními postavami. Nechybí ani jeho typická hrající zvířata, která se chovají naprosto nepřirozeně. Zmije pije mléko, slepice skáče před zrcadlem a husy nalétávají do vany plné krve. Samozřejmě je tu téma jugoslávské války tentokrát v brutálnější podobě. A pak je tu velká láska až za hrob. Tohle všechno už bylo k vidění v jeho dřívějších a povedenějších filmech. Zdaleka nedosahuje kvalit mé top trojky: Černá kočka, bílý kocour, Život je zázrak a Závěť. P.S. Monča je stále krásná, ale při bližších záběrech je vidět, že zub času zapracoval už i na ní.

Jeden případ, trojí vyšetřování ve třech časových rovinách mě trochu nudil. Příliš se to natahovalo i tím, že se moře času věnuje vztahu Wayna a Amelie. Pravdou je, že "trojka" se vrací svým pojetím k "jedničce" a v jednom momentě se jí i lehce dotkne. Nebýt dobré gradace od druhé poloviny a především skvělého rozuzlení celého případu, šel bych s hodnocením hodně dolů.

Na české (slovinské) poměry nečekaně dobré. Odlehčená roadmovie neřeší příliš co předcházelo, ani co bude po útěku. Oba hochy žene kupředu jen touha po svobodě a důsledky svého chování si vůbec nepřipouštějí. Ikdyž je to takové o všem a o ničem, má to několik silných momentů. Hezky vyřešený závěr mě přinutil dát filmu vyšší hodnocení.

Špatné to není, ale k dokonalosti ještě něco chybí. Především by to chtělo nápaditější scénář. také by neuškodilo více temnoty, když už tu máme tak šikovného kluka. Ještěže scéna ve stodole dopadla tak, jak dopadla jinak by to sklouzlo do zcela krotkého a neškodného hororu. Je to na 3 a půl, ale dávám 4*. Mě se Brandon líbil.

Zdá se, že nás naši slovenskí bratia začínají válcovat. Netočí takové kvantum filmů jako u nás, ale když už něco natočí, tak to stojí za to. Velmi dobrý politický thriller podle skandální události, kterou si většina z nás pamatuje. Nedávno jsem někde četl, že Slovensko je takové malé Palermo a po zhlédnutí Únosu bych tomu začal i věřit. Obávám se však, že to naše, české Palermo nebude o nic menší.

Není třeba vymýšlet nic nového, jestliže se staré osvědčené téma zpracuje podobným způsobem. Marná sláva zahánění zlého ducha, který ohrožuje děti je vždycky atraktivní látka. Téměř všechno tu funguje jak má. Atmosféra se hezky zahušťuje, lekačky se množí a že jsme už všechno někdy někde viděli? Absolutně nevadí! Já strávil příjemnou hodinu a půl s dobře udělaným bubákem v hodně dobře natočeným hororem a to mi stačí.

Hudba je lék! Hudba uhlazuje spory a dokáže nechat zapomenout na všechny bolesti a problémy. O tom tento výborný a emocemi nabitý dokument je. O jugoslávské válce toho bylo napsáno mnoho a nemá cenu něco dodávat. Jediné právo mluvit nebo psát o ní mají stejně jen ti, kdo ji zažili. Dickinsonovi a spol. patří velké poděkování za to, že se odvážili do této válečné vřavy přijet a několika stovkám lidí pomoci aspoň na pár hodin zapomenout na tu hrůzu tam venku.