Tosi

Parádní thrillerová sít' lží a mladej týpek se sluchem netopejra, kterej dotáhne diváka až k odhalení pravdy.

Bud' se mi to trefilo do nálady, nebo to bylo opravdu tak vybroušeně realistický a dojemný, že jsem ani neměl pocit, že koukám na film. Spíš bych to nazval artovým uměleckým dílem, ale hodně smutným. Škoda, že se ty dvě už nikdy nepotkaly.

Film obsahuje celkem dost, novinařinu, velkou politiku, ovlivněné soudy, falešné popravy, vězení a hlavně přátelství. Přesto všechno je film divácky stravitelný a emotivní. Podobný, avšak ještě lepší je dánský film Vidíš měsíc, Danieli.

Na to, že šlo o dramatizaci skandinávských dějin, kde se mísí  palácové intriky a zrady, s dodnes údajně nevyřešenou záhadou, jde o poměrně napínavé vyprávění. Film není závislý na speciálních efektech, což mu na rozdíl od mnoha jiných lichotí, soustředí se spíš na dobové detaily, lidskou psychologii a v neposlední řadě na skvělý herecký výkon Trine Dyrholm. 80%

Nikolaj Coster-Waldau už pěknejch pár let nemůže trefit áčkovej film a tady je zase vedle. Jelikož mívám tyhle filmy o přežití rád, takže jsem těm dvěma fandil, ale že by to bylo strhující, tak to vůbec. Nad vodou film držel hlavně kameraman, nojo, měl to díky lokalitě jednoduchý, ale jinak byl film jednoduchá rutina.

Všechno od Sheridana bývá vřele přijato jak kritiky, tak publikem a ani tady to není jinak. 1883 je bezchybně zpracovaná a téměř poetickým hlasem odvyprávěná óda na moderní western.

Noční Paříž a doktůrek, kterej ukazuje, s čím se musí noční pohotovostní doktor vypořádat. Není to nuda, děj se odehrává během jedné noci a herecký výkony, kamera i scénář šlapou jak mají. Je to šmrnclý i sociálním dramatem a divák kouká, jak postupně narůstá napětí s tím, jak se hlavní hrdina rozhodne. Jednohubka 70%

Soudit ty podvedený ženský nebudu, jen se divím, že žádnou nenapadlo tomu hajzlíkovi říct: "Potřebuješ najednou půjčit prachy? Tak si je pujč od svýho táty, vždyt' je to přece diamantovej magnát". Jojo, tyhle aplikace na všechno možný i nemožný nás jednou zabijou. Howg.

Pro nás, co nosíme i monterky vod Gučiho, jsou tyhle nablejskaný filmy každodenní realitou. Prostě zábava, nic víc, nic míň. Známý herci se tady perou o svoji pozici na slunci, ale bavit uměl jen jeden. Jojo, klaun a šašek Jared Leto, kterýho jsem v Paolovi poznal samozřejmě jen já. Gučiové byli teda pěkní prdlouši a Ridley tenhle koktejl krimi dramatu, nablejskaný frašky a pomstychtivý ženský namíchal navýsost skvěle.

Pomalej a tichej příběh, až skoro meditativní, ale o to víc má času vtáhnout si diváka do utrpení hlavní hrdinky. Na to, že celej film je o smutku, působí nevtíravě a slušně, i když by se nektěrý scény daly pěkně vyhrotit. Nebyl to bohužel úplně můj šálek čaje, tak dám jen silný tři pecky, ale věřím, že ženský publikum půjde vejš.