Marigold

Sedmdesátkový fetiš v podobě zvířecích kostýmů a lidských opičáků jsem nikdy moc nechápal. Uřvaný a uhýkaný film s jakýmsi vágním mravním poselstvím a trochu směšným naivkou Michaelem Yorkem. Nic, co by stálo za zapamatování.

Nostalgické, baladické, žalující a přitom postrádající násilnou trapnost antikomunistických agitek. Hollého vyprávění je zajímavé právě proto, že si hraje s fragmenty času i prostoru, a tak se z filmu nestává ani vojenský kabaret, ani sladkobolné drama. Je to cosi mezi tím a právě proto je to uvěřitelné.

Komorní drama o osamělém člověku, ve kterém se neděje nic kromě Jacka Nicholsona. Což je na dvě hodiny dost málo.

Film, kterým se pro mě PTA zařadil po bok takových jmen jako Kubrick, Leone či Coppola.

Až příliš extravagantní pojetí obrazu neladí dobře se Shakespearovým textem, navíc mnohde snaha odlišit se působí velmi násilně. McKellen samozřejmě strhující, ale dojem silného nesouladu nezaplaší.

Báječná mystifikace, ve které obrovskou práci odvádí hudba a citlivost, s jakou Zelenka rozehrává skutečné charaktery ve fiktivní hře plné hezkých vtipů i působivé poetiky. Plíhal jako tichý anděl, Nohavica jako nesdílný guru a Čechomor jako kluci na vzestupu. Vzato z odstupu, u některých částí si člověk říká, že Zelenka je docela jasnozřivým prorokem. Prostě mu tenhle žánr sedí.

Naprostý a nedostižný nářez, který sice bezmezmě těží z předchozích dvou dílů, ale všechno dotahuje ad absurdum. Greengrass by mohl o dynamické a civilní režii přednášet a Matt Damon definitivně JE Jasonem Bournem. Bez jakýchkoli pochyb splynul se svojí rozervanou postavou dokonale a ten tam je neurovnaný pocit z Limanova "pilotu". Pokud bychom se bavili o tom, jak má vypadat moderní a inteligentní thriller současnosti, pak nezbývá než si přehrát Ultimátum od první do poslední vteřiny. Je to film, při němž si za a) nevydechnete b) nevzpomenete, že tohle všechno už tu bylo. Prostě proto, že je to tak skvěle provedené, že ty předchozí pokusy neradno vůbec počítat.

Solidní, na můj vkus tam mohlo být více těch "burtonovských" poetických motivů jako je obryně Constance a méně akčních vsuvek, ale i pro dospěláka je to docela koukatelná halloweenovská historka o strašidelném domě.

Na tomhle filmu mi nevadí lautr nic, dokonce ani to, že Coeni dali více prostoru stylu Cormaca McCarthyho než svému vlastnímu. Jejich přínosem k výtečné předloze je především precizní technické balení a tradičně skvělá volba typů. Na Bardemovy oči zla nikdy nezapomenu, Brolinův knír a výzor evokuje tvrďáky ze sedmdesátých let a Tommy Lee Jones je přesně tak vyděšený a staromilský, jak má šerif Bell být. Rozbitá struktura příběhu, chybějící nitky motivace a popření násilí jako cool rekvizity – "Tahle země není pro starý" není otázkou velké nadsázky, ale spíš mrazivě černého humoru. Je to portrét světa, který míval své ochránce dobra a své pevné zákony, ale teď už nezbylo nic. Snad jen ta mince z roku 1958. Call it! Oscar letos neminul cíl.

Osobně považuju některé skeče za minimálně rovnocenné partnery Edwardsových a Sellersových eskapád v Růžovém panterovi. Pravda, celý film neudrží neskutečně hovězí situační poetiku večeře či hry s automatickým ovládacím panelem, nicméně i tak má Večírek skvělou atmosféru, báječně hrajícího Sellerse, krásnou Claudine Longet a pro mně především neuvěřitelnou postavu ožralého číšníka, který Peterovi velmi zdatně sekunduje a místy dokonce strhává pozornost neurvale na sebe. Plus krásně kýčovitý šedesátkový závěr, záruka dobré nálady.