Scaevola

Hned na začátku bych zmínil tři bezsporné klady: Za prvé poetika byla výrazně inspirována Coppolovou versí z roku 1992 (kostýmy, brnění, barevná stylisace i aranžmá některých scén), za druhé Ch. Dance je omračující i jako "skutečně" nelidská nestvůra, za třetí je to krátké, takže zápory nestihnout zcela vyniknout. Zbytek už je o poznání horší, ale nijak nevyčnívá z řady fantasy snímků na jedno shlédnutí: Proměna hlavního hrdiny je nejdříve zbytečně zbrklá a emočně neopodstatěná, po samotném pokousání zdlouhavá a repetitivní a při konečném přijetí kletby vlastně nevidíme žádnou opravdovou změnu. Očekával bych spíše, že k proměně dojde někdy ke konci a nikoli hned v exposici příběhu. Vedle toho zajímavější postavy nemají dostatek prostoru, S. Gadon jako manželka a motivace jen nutkavě brečí a Cooperův sultán je redukován na potměšilé grimasy. A i efekty, byť technicky zvládnuté, pouze víří nedávajíce pocit skutečné převahy nebo osudové temnoty. Chybí tu totiž ona pravá atmosféra transylvánských příběhů, kterou tvůrci vyměnili za laciné dunění nesmyslných armád... Avšak musím dodat, že jsem se vskutku obával, že finální výsledek bude horší. - Po druhém shlédnutí ubírám na hodnocení, neboť hloupoučká naivnost celého spektáklu vysoce převažuje výše zmíněné klady.

Nedokáži vlastně pořádně popsat, čím se to stalo, že je z filmu tolik cítit knižní předloha. Některé pasáže jsou zbytečně popisné, postavy mající nepochybně na papíře svou jasně danou funkci jsou zde pouze do počtu a příběh se poněkud vznáší ve vzduchoprázdnu neukotven hlubšími souvislostmi. Tyto výtky však nic nemění na skutečnosti, že snímek sám je kvalitně zpracován a vyprávění o několikerých proměnách hrdiny působí kompaktně a v rámci možností žánru i věrohodně. Škoda jen, že postava V. Cassela stojí až příliš v pozadí, protože P. Bettanymu chybí protihráč.

H. Jackman vypadá jako mánička, K. Beckinsale onu zbrklou a přehnaně pyšnou mstitelku neuvěříte a z nadhledu "Mumie" zbyl jen zmatečný scénář, který se snaží sebrat všechno dostupné (rozuměj z horrorů 19. století) a svařit z takové směsky cosi použitelného. A Dracula R. Roxburgha je jen patetická parodie.

(obsahuje spoiler pro ty, kteří neholdují japonským filmům a shlédli pouze Emmerichovu versi z roku 1998 jako má maličkost) Vlastně si nejsem jist, co že se to stalo: Lidská arogance byla potrestána, opulentní kamera zachytila několik působivých scén a opravdu mnoho budov zničila podivně vytvarovaná monstra vzešlá z ještě podivnější mythologie, kterou vysvětlit Evropanům asi nikdy nebude možné. Ale jinak bohužel nic. O cosi se bojuje, leč nikoho to nezajímá, protože postavy proletí kolem a už je nikdo neuvidí; rodina je - kvůli několika hloupostem - rozdělena a nikoho to vlastně nebolí, protože všichni ví, jak to dopadne, a nad tím vším se perou nestvůry, z nichž jedna je asi ta hodná a dvě asi ty zlé, přestože v součtu pobíjí lidi bez rozdílu. Inu ve filmu pro lidi je těžké udělat hrdinu z něčeho jiného než z člověka. Ve výsledku dobrodružná podívaná pro celou rodinu, kterou ale asi nikdo nepotřebuje vidět podruhé.

Vzpomínka z dětství mluví o dobrodružné taškařici, u které bylo možné se i bát a u níž poklesávala čelist nad přívalem nápadů. Je obdivuhodné, že tvůrci zvládli vše ukočírovat a dát filmu jednolitou strukturu.

(Obsahuje náznaky spoileru, pokud jste nečetli představení filmu výše.) Tento snímek povyšuje slovní spojení "one man show" na úplně novou úroveň... Objektivně vzato jde o skoro až starosvětské sci-fi, které sází na pečlivé zobrazení postav a které využívá možnosti technologického vynálezu pouze pro rozehrání zápletky, jež se věnuje otázkám zcela nefantaskním. Potud bylo vše výtečné. Mě osobně však odradila tíživá představa osudovosti a nevyhnutelnosti čehokoli a i finální odhalení bylo bohužel čitelné už od dobré poloviny stopáže, tudíž se nedostavil požadovaný šok. Navíc i motiv s teroristou je "postupem" času natolik odtlačen do pozadí, že působí jen jako samoúčelná vějička pro akci. Ve výsledku tak přes snahu hereckého obsazení film brouzdá mělkými vodami průměrnosti.

Zdálo se mi, že mnohem spíš než opravdový horror je tento snímek společenskou reakcí na vlnu neopohanských kultů a na bulvární tahanice kolem Wiccy. Ale musím uznat, že příběh je v rámci svého žánru nosný, dobře vystavěný a herci zvládají své tradičně anglické party bez problémů. Když připočteme podmanivou atmosféru (danou sice pro dnešního diváka spíše černobílou formou, než čímkoli jiným) a opravdu strašidelný mrtvolný obličej Yvetty Rees, vyjde nám dobová kvalita.

Kvalitně pojatá a zpracovaná detektivka je srážena na kolena mimořádnou nesympatičností hlavních postav (nepříjemná vyšetřovatelka K. Melíškové, přehnaně xenofóbní M. Krobot, nezajímavý kněz J. Budaře, a tak by bylo možno pokračovat ještě dlouho) a k duhu jí nejde ani prudká změna námětu v druhém a třetím díle. Nelze také zaměňovat snahu o extrémní realističnost s prostou hloupostí scénáře. Shlédnout všechny tři části vás tak nutí pouze sebemrskačská touha zjistit, kdo že je vlastně v překombinovaném případu vrahem.

Uvažuji nad tím, s jakým očekáváním přistupuje divák k této "klasické" záležitosti. Existuje někdo, kdo neví, o co se jedná? Existuje někdo, kdo si nepřečetl synopsi o bláhovém vědci a nebezpečném objevu a z názvu filmu si neodvodí zbytek? Existuje někdo, kdo neviděl simpsonovskou parodii? Pravděpodobně je to má vlastní chyba, leč vše zmíněné se slilo v pravdivý předpoklad, že budu sledovat pád nadějného génia a jeho pomalou transformaci. To mi bohužel nestačilo, ačkoli se J. Goldblum snaží a G. Davis nadějně přihrává. A připočtu-li k tomu můj odpor ke hmyzu všeho druhu (a lásku k pavoukům), ohromen jsem jednoduše nebyl.

Hned na úvod, aby nebylo pochyb: Je to brak a poetika "Twillight", je-li co takového, ční z každého okopírovaného záběru. Avšak oproti zmíněnému se tenhle nástin filmu nebere vůbec vážně, natož aby mluvil o osudu, je nečekaně rozpustilý, drzý a splašený, jak se k náctiletým protagonistkám hodí, a navíc vším tím proplouvá jakýsi sexuální podtón, který je sice možná způsoben pouze výstřihem hlavní hrdinky, leč dodává téhle taškařici správnou příchuť ve stylu "St. Trinians".