Ezis

Těžké zdravotní problémy v dětství a Mistr Bílek způsobili, že mám averzi k hromadění věcí a žiju tak, jako bych kdykoliv mohla umřít - nebo se stěhovat... Při stěhování člověk znovu objevuje sám sebe. Společně se starými věcmi vyplynou na povrch vzpomínky, o kterých už jsi ani nevěděl, že je máš, a v neobvyklých situacích vyplynou na povrch vlastnosti, o kterých jsi také nevěděl, že je máš. Jak si totiž každý postupem života čím dál tím více zařizujeme byt podle svojí osobnosti, tak se ta osobnost také stává čím dál výraznější a jednostrannější. A Kulový blesk je o tom, jaké to je, zacházet s jedenácti svéráznými byty a dvanácti svéráznými rodinami, z nichž každá také čelí svérázu jiných dvanácti rodin a musí vytahovat na povrch zapomenuté dovednosti, aby se s nimi vypořádala. Každý byt je zařízený jiným způsobem, každý uvažuje úplně jiným způsobem. A když to dr. Radosta řídí jen jako technickou záležitost, tak to hladce rozhodně fungovat nebude... --- Scénář Kulového blesku jsem četla jako úplně malá, snad devítiletá či co. Televizi jsme neměli, tak jsem filmy četla. A proto pro mě scéna se vzkazy přes syna odmalička byla symbolem rozvodu a scény s mistrem Bílkem mě inspirovaly k úvahám o tom, jaké to bude, jestli se také jednou jako sedmdesátiletá budu stěhovat. Ve scénáři mistr Bílek říká: "To je hrůza, co člověk za život nashromáždí krámů..."

Pohádka, u které si umím představit, že by mě jako dítě okouzlila. Ale taky pohádka, ve které se pro mě vždycky k něčemu pozitivnímu našlo něco negativního. Eliška Jansová by klidně princezny mohla hrát častěji, vůbec bych se nezlobila. Ale Jiří Mádl se k ní vůbec nehodil. První polovina pohádky mně vzala dech. Ale druhá ne. Letecké záběry na řeku a zámek byly nádherné. Ale pak přišly umělé kulisy města. Byly tu skvělé vtipy. Ale taky spousta hloupých. Italský učitel Ivana Trojana byl hodně dobrý. Ale udělal z pohádky film pro dospělé, když se v závěru vrhnul na chůvu. Byla tu spousta pěkných, originálních motivů (voraři, záchrana pláště prasetem, výpočet pravděpodobnosti nalezení pravého ženicha). Ale taky spousta motivů zbytečných. Já bych ze Svatojánského věnečku vyndala Jiřího Mádla a pak ho rozdělila na dva filmy - na konverzační komedii pro dospělé a dramatickou pohádku pro děti. A byly by oba naprosto skvělé. Takhle je ale toho trochu moc a jak tu píší jiní uživatelé, vlastně není jasné, co chtěl scénárista sdělit, jaký příběh vyprávět.

Nebyla by to vůbec špatná pohádka, koneckonců má krásné exteriéry a hudbu složil Miloš Štědroň. Jenže Pavel Liška vypadal, jako by nenáviděl celý svět a mluvil tak strašně jako pražský puberťák, že jsem jen čekala, kdy řekne "ty voééé"! Co je to za herce, když ani pro moravskou pohádku nedokáže nasadit nějaký neutrálnější tón? Pro mě koukatelná, ale neposlouchatelná pohádka.

Kdo se obvykle nechá odradit frází "brněnské televizní studio", ten ať se odradit nenechá :-) Když se přeskočí písničky, je to pohádka ze staré dobré školy, která má skvělé herce, milý scénář, myšlenku, šmrnc a vtip.

Tahle pohádka je názorným příkladem toho, že secesní móda byla tvarovaná na korzet, takže secesní šaty v kombinaci s podprsenkou vypadají hrozně. Film celkově působí dost nesourodým dojmem - chvíli vážný, chvíli vtipný, chvíli jen dětinsky směšný; kulisy moc pěkné, masky ne. Má ale neokoukaný děj a hrají v něm výborní herci. Pokud máte rádi pohádkové komedie a nemáte příliš vysoké nároky, myslím, že to pro vás může být docela příjemná půlhodinka.

Svižná, vtipná a hvězdně obsazená pohádka, kterou mohu rozhodně doporučit.

Za jednoho líného sobotního večera jsem sledovala Malý pitaval z velkého města a najednou nevím, co mě to napadlo, pustila jsem si Santiniho jazyk. A hned ta první věta... "Kdo je ta, jež vychází z pouště a opírá se o svého milého?" byla proti té normalizační šedi jako červené víno. Přímo mě praštilo do očí, jak se za těch 30 let naše země změnila. - Aby si tenhle film člověk užil, potřebuje specifický druh myšlení, a ten nemají všichni, neboť "lidé jsou různé" (a je to tak dobře). Kupodivu k tomu ani nemusí být katolík nebo kunsthistorik, jak jsem experimentálně zjistila, poněvadž já nejsem ani jedno. Když si rádi hrajete se symboly a propojováním různých konceptů, možná je to film pro vás. A ani tehdy se vám nemusí líbit. Takže za sebe ho můžu doporučit, ale berte to s rezervou. - Je to spíš film na zamyšlení a ne na několikeré sledování pro potěšení... což je vlastně škoda, když je technicky tak dobrý a jsou v něm tak krásné záběry na českou krajinu a památky. Probíhá jím několik témat, ze kterých asi každé osloví někoho jiného. Mně oslovilo to, že opravdovou lásku člověk někdy prokáže mlčením. Mohla bych tu tedy pět oslavné ódy na režisérské umění Jiřího Stracha, ale radši o něm budu mlčet, jelikož (v duchu tohoto filmu): třeba to řekne víc než tisíc slov... :-)

"Starého psa novým kouskům nenaučíš" - odtud název. Slušný britský televizní průměr, což vlastně znamená, že to je velice kvalitní seriál. Oproti Vraždám v Midsomeru nebo Poirotovi je vážnější a realističtější, snad proto, že se odehrává v současném Londýně. Některé příběhy zaujmou svou lidskostí, prostě si nějak umíte představit, že se někomu opravdu stalo něco smutného. Spousta postav a příběhů je originální, výborně napsaná a určitě si je budu ještě dlouho pamatovat. Krom toho jsem se tu naučila různá zajímavá fakta, třeba že slavná novinářská Fleet Street se jmenuje podle zazděné podzemní řeky Fleet. Ale seriál se pořád drží tak nějak uprostřed, nikdy nedosáhne takové humorné lehkosti jako Poirot ani tak syrové a depresivní atmosféry jako Taggart nebo Waking the Dead. Jestli vám tahle střední cesta bude vyhovovat nebo ne - to uvidíte sami. Vysloužilí policisté i jejich šéfové jsou ohromně sympatičtí a Alun Armstrong má hereckého talentu a charismatu na rozdávání. A samozřejmě nechybí spousta skvělého suchého humoru. Ale seriál nefunguje tak dokonale jako jiné výborné současné britské seriály (Dr. Who, Sherlock, Lewis atd. atd.), jako by do něj tvůrci nebyli tak nadšení, jak by bylo potřeba, nebo si herci mezi sebou úplně nerozuměli - prostě něco trochu chybí.

"Důvěřuju rodičům, našemu tlustému kuchaři a tobě." "Proč mně? Vždyť mě vůbec neznáte." "Nevím. Možná proto, že se jmenuješ Valentýna." "Ale vždyť jste mi to jméno sám dal!" "Aha, to je pravda. Možná jsem ti ho dal proto, abych ti mohl důvěřovat." Tahle nenápadná konverzační komedie je na můj vkus až příliš konverzační (trocha hudby a děje by neškodila) a pro děti se moc nehodí, ale dospělí se náramně pobaví. Asi proto tu má tak vysoké hodnocení. Ale podle mě je naprosto oprávněné - komedie je to výborná, kostýmy jsou tu nákladné a pěkné a herci skvělí, i když každý jiným způsobem. Mně se tu nejvíc líbí Nela Boudová s Ondřejem Vetchým - hrají velice přirozeně a tu zamilovanost jim divák opravdu uvěří. Když jsem byla mladší, měla jsem z nich takový ten pocit "oni to snad ani nehrajou". Ten šarm, vtip a chemii by jim i herci v leckterém slavném hollywoodském romantickém filmu mohli závidět.

Na tuhle pohádku jsme šli s rodinou, když mně bylo 13 let, a pamatuju se, že Jiří Strach byl první herec, do kterého jsem se kdy zbláznila, a že jsme pak ještě dlouho doma citovali "A není to příznak choroby?" a "Odborný lékařský pindy" a "Vládce náš, slunce naše jasné!" a "Kluk není hloupej, mně to taky přijde jako barák!" ... Jazyk je nejsilnější stránkou Lotranda a Zubejdy. Není ani divu, však se tu sešli dva mistři českého jazyka - Karel Čapek a Zdeněk Svěrák. Dalším plusem jsou spousty drobných vtípků. Třeba muezzin s kaleidoskopem, nebo jak Lotrando s pomocí ukazovátka předvádí jakýsi hmyz... Nebo logika sultána Solimána: "Vidíš! Když se díváš pořádně, tak jedou!" "Doktoři, zlatíčka, co jste to udělali? Ona papá! Ona nepapá. Ona se nacpává!" a jeho stížnosti na harém: "Jedný něco dáte, druhá to chce taky... však to znáte." "Neznám." Já mám nejradši scénu, kde Lotrando uchopí štítivě do dvou prstů pilu a prohlásí: "Promiňte, není tohle práce? Tak to já nesmím." Další silnou stránkou téhle pohádky je dokonalé obsazení. Ve většině rolí bych si absolutně neuměla představit nikoho jiného. A ještě další silnou stránkou je důslednost a důkladnost: katolíka hraje opravdu katolík, židovského obchodníka hraje herec židovského původu, Zedníček se Strachem při natáčení opravdu káceli stromy, minaret je tu opravdový minaret atd. A další silnou stránkou je hudba. Scénická je skvělá; co se týče písní, bez "Seznamte se" bych se obešla, ale "Lotra intelektuála" a "Putování" si občas pouštím dodnes. ... Ani po 20 letech a z dospělého pohledu jsem na téhle pohádce neshledala žádnou větší vadu. Ne že by Lotrando a Zubejda byla vyloženě moje srdeční záležitost, ale ráda se na ni podívám. Je to česká kvalita v nejlepším slova smyslu.