castor

Dopadlo to dle očekávání, i když Claire má před sebou pořádnou výzvu. Několik momentů (zejména hereckých od Spaceyho) bravurních, ale ze sedmdesáti procent takový umolousaný díl. Víc na povrch se dere minulost Douga Stampera, která je spojená hlavně s totální loajálností k Frankovi. Začíná mi dost vadit postava spisovatele Thomase Yatese, resp. jeho krokům a úmyslům příliš nerozumím, dějově epizody nikam neposouvá.

Zatím to vypadá, že náš ústřední pár má stále kam jít, ač se témata musí jistojistě vyčerpávat. Prezidentské volby léta páně 2016 jsou tady a jelikož výsledky nevěstí nic dobrého, vytáhneme z kouzelného klobouku další pohádkové eso. Tuhle nebezpečnou politickou hru totiž dokonale ovládá dravý Kevin Spacey, který se po letech (pro mě nepochopitelného plahočení – buď si on nevybíral silné látky, nebo mu je jednoduše nikdo nenabízel) znovu ukazuje v hodně oslnivém světle. Chuť po moci sílí.

Sakra, ten chlap mi chyběl. Jeho hlas, jeho gesta, jeho charisma. Kdykoliv po nějakém strhujícím dialogu šibalsky pronese cosi trefného do kamery, naskočí divákovi husí kůže. Herecký a scénáristický koncert pokračuje, protože politika je špinavá díra, kdy jeden den do ní někoho strčíme a další zase kvůli spojenectví vytáhneme. Zatím to vypadá, že náš ústřední pár má stále kam jít, ač se témata musí jistojistě vyčerpávat. Teď ovšem zbývá jen pár hodin do voleb, poslední zbytky sil míří k voličům a dalším intrikám. První výsledky nicméně nevypadají dobře.

Pochopil jsem, co nám tvůrci chtěli sdělit, ale něco tak násilně, doslovně, povrchně a okatě pojatého jsem dlouho neviděl. Navíc rozuzlení je jednoduše pitomé a moc smysl nedává. A jaksi popírá, co se poslední hodinu a půl dělo. Zvídavá Hermiona je tu za snaživou kočku, která se pracovně hledá, až získá džob ve firmě, která se snaží posouvat hranice technologií. Naše hrdinka se po nemilé (a lehce pitomé) zkušenosti zapojí do projektu naprosté transparentnosti. Má na sobě kameru a každý tak ví, zda neodflákla ranní čištění zubů. Potenciál o ztrátě soukromí a zběsilém rozvoji technologií by tu byl, jenže tvůrci nevyvolávají zajímavé otázky, ale předkládají hodně divné momenty. Postava „vývojáře“ je ve výsledku zbytečná, postava kámošky, která naši hrdinku do firmy dostala, zmatená, páč z veselé workoholičky je najednou naštvané cosi, které zřejmě brzy někoho zařízne. Omylem bylo i obsazení Toma Hankse, který je prostě vřelost sama a „temná“ role šéfa obří společnosti mi k němu jaksi nesedí. Další hrdinové téhle IT sekty jsou stejně mimo. Největší potíž je ovšem se samotnou Emmou Watson. Jasně, nejen na rande bych s ní zašel, ovšem vůbec nechápeme, jak se z váhavé a poměrně introvertní holky stává fanatik, který najednou vypouští moudrá slova, bystré bonmoty a strhává davy. Divák tak moc nerozumí tomu, o co jí vlastně šlo. The Circle se pokouší řešit kontroverzní témata, výsledkem je ovšem jeden velký a naivní omyl. Režisér James Ponsoldt (velmi slušné The Spectacular Now) měl zůstat v jiných vodách. Dvě až tři hvězdy. Vzhledem k očekávání jdu dolů. PS: Poslední role Billa Paxtona!!

Pátá série si velmi chytře všímá aktuálních bolístek a reality současného světa, druhý díl téhle politické pohádky rozehrává další minilinie, které si připravují půdu pro následující intriky. Prezidentské volby se blíží a údajný kybernetický útok na hlavní ústředny telekomunikační sítě jedné z nejcílevědomějších seriálových postav několika posledních let nahrává dokonale do karet.

Sakra, ten chlap mi ale chyběl. Jeho hlas, jeho gesta, jeho charisma. Kdykoliv po nějakém strhujícím dialogu šibalsky pronese cosi trefného do kamery, naskočí divákovi husí kůže. Třetí série byla krokem stranou, čtvrtá ovšem i přes několik zaškobrtnutí a zbytečně polopatických zvratů vytáhla tenhle seriál znovu tam, kam patří. Frank nejprve vlétne do Kongresu Spojených států amerických, protože volby se blíží a pohřeb vojáka, kterému teroristé sťali hlavu, jakbysmet. A okolo nejšťavnatější seriálové postavy několika posledních let je znovu sakra živo.

Kouří jednu za druhou a vymítá démony. Rentgenové vyšetření plic není nejpozitivnější, takže se hoch musí ohánět, aby se dostal za vymítání do nebe, páč se kdysi pokoušel o sebevraždu. Do toho se objevilo kopí, které kdysi propíchlo Ježíše Krista, Rachel Weisz se navíc zabilo dvojče, Lucifer Petera Stormarea bravurně přehrává, takže hláškující Keanu Reeves má docela dost práce. Hodně ovíněná kamera a zběsilý střih se spolu s působivou vizuální stránkou musejí líbit, celé to má slušnou atmosféru, pestrost a řadu lahůdkových scén. Občasné akční oživení chutná dokonale, možná škoda, že některé komiksové artefakty v příběhu působí lehce násilně. K předloze má ovšem Constantine zdravý respekt, ač se nebojí odkročit stranou. Stylová cesta za spásou. Napodruhé chválím víc.

V Bostonu žijí empatické černošské servírky, které jsou střelené jako všechny role Queen Latifah, a ještě k tomu je v něm zaneprázdněný dětský specialista, který snad vyřeší závažné střevní potíže malé roztomilé holčičky. Páč chození do kostela jaksi nestačí. Ztráta ve víru, zoufalí lékaři, špatné zprávy. A srdceryvný příběh jedné rodinky z Texasu, která má tři dcery a hodně čoklů. Jedné z holčiček diagnostikují neléčitelnou vážnou nemoc trávicího traktu. Léčba je náročná, doktor pozitivní, matka zoufalá, taťka bude muset střelit motorku, nechybí polštářová bitva i prosby, že malá slečna chce raději umřít. A moře slz, objetí, dojetí. A zbytečně moc víry. Prý se to tak nějak událo, tak tomu budeme věřit. Všechno je barevné, rodinné, sousedé grilují, podporují se, pomáhají si. Samozřejmě musíme hodně přivírat oči, cynikové by se tomuhle rodinnému dramatu měli vyhýbat obloukem. Posledních dvacet minut je na kapesníky. A nakonec i pizza bude. PS: Velká pochvala všem třem dívčím herečkám.

Takový potenciál. Taková látka, která tady nějakou dobu nebyla. Dobrodružné drama s životopisnými prvky, atraktivní prostředí, slušní filmaři (kupříkladu kameraman Sedm nebo Evity Darius Khondji) za kamerou. Hlavní hrdina se vrací do amazonské džungle, aby dokázal existenci uvědomělé civilizace. Prostě žádného podřadného druhu. Jenže vrací se tam opakovaně a tím nám lehce kazí možnost si to celé pořádně prožít. Do nástrah džungle se tak nikdy zcela neponoříme, zvlášť když se pořád vracíme do civilizace, která se tak nějak opakuje „neshodami“ s manželkou nebo sponzory. Náš hrdina je navrch necharismatický a nezajímavý, že by se o něj nebála ani vlastní žena. Překonává překážky, které vlastně ani nejsou moc obtížné nebo napínavé, celé je to pojaté starosvětsky, za což režiséra a scenáristu Jamese Graye můžeme pochválit, ale postavy nemají žádné zajímavé charaktery, vlastně ani jasně dané vlastnosti (náš badatel má doma vždy těhotnou manželku, ale stejně se vydává na několikaletou cestu: je obyčejný sobec nebo zapálený výzkumník?), což mrzí u jinak zajímavého Pattinsona. Charlie Hunnam zase lehce připomíná Heathe Ledgera, herecky je však o míle pozadu. Děsí i stopáž – mdlá akce či nezajímavé scény ji jednoduše nevyplní. Škoda, těšil jsem se dost.

„Typičtí Londýňané. Naplnění křesťanským duchem spolupatřičnosti k bližnímu. V tomto případě k bližní kurvě,“ komentuje ostřílený londýnský polda Robbie Coltrane nad tělem další zavražděné prostitutky, která před několika hodinami naposledy zoufale zachroptěla dusící se vlastní krví. Dvojčata Hughesovi v Čechách vystavěla kulisy viktoriánského Londýna, v ulicích nechala rozporcovat několik šlapek, aby po stopě masového vraha vypustila Johnnyho Deppa. Je nemožné ho zastavit, ovšem ještě těžší odhalit. Asi nejslavnější masový vrah historie se vrací (mýtus okolo nenasytného řezníka Jacka Rozparovače je vskutku impozantní) a tvůrčí dvojčata jeho návrat pojala po svém coby béčkový žánrový mix. Vedlejší herci jsou slušní, včetně zrzky Heather Graham, která se v potemnělých ulicích nebojí, naopak Johnny Depp měl lepší filmová zastavení, víc tak potěší slušný střih, sympatická výprava i kostýmy a hlavně expresivní kamera. Do výšky neskáču, ale zase tu máme jeden poměrně solidní příběh o temné stránce lidské duše, respektive lidských duší.