PaRi

Autoři hraných filmů rádi této tvorbě propůjčují zdání autentičnosti pomocí dokumentárních postupů. Někdy tak necitlivě, že účelovost z takového díla přímo čiší. Titanic je toho, dle mého názoru, klasickou ukázkou. Tak jako existují roztleskávačky při sportovních zápasech, mohla by moje paní být zvána na různé svatby a obřady všeho druhu jako plačka. Spolehlivě takto působí i při loučení na letištích a nádražích. Je přímo lakmusovým papírkem pro emoce tekoucí z plátna, či televizní obrazovky a spolehlivě ji rozpláče i mnohahodinový boj hasičů o záchranu kotěte uvízlého v okapové rouře. U Titaniku tři hodiny neuronila slzu a oči jí vrzaly suchostí… Jednoduše řečeno, snažíte-li se ve fiktivním příběhu, i když je postavený na základě skutečné události, až příliš o dokumentární syrovost stylu televizních zpráv, tak to nějak nefunguje. Mnohem větší působivosti docílíte náznaky a ne záběry in nátura. Ty právě patří výhradně dokumentu. Tato snaha u Titaniku na mne působila až tragikomicky. U vykonstruovaného příběhu přeživší staré dámy, která příběh Titaniku vypráví, jsem si, jako už mnohokrát, uvědomil genialitu Shakespeara, který prostě nemísil žánry. Představte si, že by nechal Julii přežít, zestárnout a pak vyprávět příběh její lásky k Romeovi. Na jevišti by navíc, pro ještě větší dokumentární autentičnost, byly vsouvány titulky s určením místa, času a děje. S největší pravděpodobností bychom dnes o Romeovi s Julií nic nevěděli. Prostě melodrama si s dokumentem moc nerozumí a to pak nepomůže sebedražší výprava. Osobně mě nejvíc pobavil Titanic plný vody a už se sunoucí pod vodu a stále svítící jak vánoční stromeček. Tak přesně takového nesmyslu by se dokument nikdy nedopustil.

Pokud se na to dívám jako na parodii na žánr - a zřejmě je to tak i myšleno - pak se to dá vidět, ale tak jednou, dvakrát.

U historického filmu natočeného Ridleym Scottem máte vždy jistotu, že si kupujete lístek nejenom do kina, ale zároveň i na cestu časem. RS prostě patří k těm málo režisérům (u nás to byl František Vláčil), kteří vás z kina přenesou do doby, o které vypráví, a RS to navíc dokáže i v době, kdy se vedle vás cpou praženou kukuřicí , a to je co říct.

Pokud zde tento film hodnotí fandové Pátého elementu či Brutální Nikity, nedívím se, že je tenhle film a jeho zpracování neoslovuje a že je to na jejich chápání moc, ale věřte, že to není vina Bessona. Já si u tohoto režiséra naopak velmi cením, že se pustit do tak těžké látky a zhostil se jí na výtečnou! Ačkoliv Lucie Bílá mě mnohokrát naprosto přesvědčila, že je skvělou zpěvačkou, nikdy by mě nemohla přesvědčit v českém muzikálu, že je Pannou Olrleánskou! Mille Jovovich jsem to bez problému zcela věřil!! Milovníci Nikity a podobných akčňáků se v nich samozřejmě nikdy nemůžou setkat s konfliktem svědomí či skutečnou historickou legendou, navíc ještě s fenoménem svatosti. To vše Besson mistrně vtělil do závěru filmu. Role, kterou zde sehrál Dustin Hoffman, je naprosto excelentní - skoro jsem ho v tom převleku a výtečné masce nepoznal. Ano, CIVALE a RADYO bitvy opravdu málo akční, soud s Johankou - děsná nuda, že? To Brutální Nikita, to je panečku jiný kafe! Opravdu je a můžu říci, že ho ve svém žánru hodnotím velmi vysoko. Ale Johanka prostě není filmem na shlédnutí při mejdanu v partě, kdy stačím odbíhat na záchod a do kuchyně zalít kafe a přitom ještě stihnout hodnocení posledního fotbalového zápasu a jak mě fakt ti politici u nás nebaví. Zajímavý komentář: Marius, Marholt a Sportovec.

Musím se usmívat na hnidopichy hledající v hollywoodském historickém velkofilmu, nějakou historickou přesnost – tu jsem dávno přestal hledat, ostatně současného běžného diváka, pro kterého je filmový průmysl především nasměrován, tedy věk náctiletých, něco podobného ani nenapadne! Co tedy zbývá? Hodně! U Gladiátora vrchovatou měrou. U mě je podstatné, aby mě především historický film vtáhl do děje a přesvědčil mě, že se pro ten okamžik dívám na skutečné reálie a lidi doby. U Gladiátora jsem ten pocit měl hned v prvních pár minutách. Od jednoduchých příběhů tohoto typu neočekávám hloubku a už vůbec ne nějakou dokumentární přesnost. Chci být prostě do filmu vtažen a mít umělecký zážitek. Film, a to především hraný, je uměním syntetickým, jak nás kdysi učili ve škole. Zahrnuje tedy v sobě několik druhů umění. No a pokud na mě dokonale působí obraz, hudba a herecké výkony, jsem navýsost spokojen. To mi Ridley Scott v Gladiátorovi splnil měrou vrchovatou. Zase jsem měl jednou pocit, že nevidím pouhé současné herce převlečené do kostýmů na venkovský maškarní ples. Ostatní je podružné! Je směšné vyčítat třeba Amadeovi, že to tak nebylo, že se zde Salierimu ubližuje. U hraného filmu si lze jakkoliv vymýšlet a fabulovat. U dokumentu je to neodpustitelné! A tak dávám plný počet hvězdiček. (Pavel P. Ries)

Tak tenhle film svoji filosofií a provedením považuji i dnes za nedostižný vzor. Pokud se někdo u sledování tohoto filmu nudí, vina rozhodně není na straně tvůrců a už vůbec ne v jeho stáří! Víc než 10 let po jeho uvedení se nikdo ve světě neodvážil přijít s vážnější filmovou sci-fi. Je neuvěřitelné vidět grafiku obrazovek ve vesmírné lodi a nakonec při pádu do černé díry u vědomí toho, že počítačová animace neexistovala a vše je animováno klasickou metodou, tedy ručním kreslením. Je úžasné vidět přistání na Měsíci, kdy máte pocit, že tam opravdu jste. A je naprosto zcestné dívat se na tento film, vytvořený pro panoramatické plátno na formátu 70 mm filmu, na televizní obrazovce např. s úhlopříčkou 92 palců! Kdo viděl velká plátna mistrů v Louvru a pak je viděl v reprodukcích v knize – ví o čem je řeč. První, kdo se pokusil prolomit ohromení z tohoto filmu, byl až George Lucas s Hvězdnými válkami. Co si o nich myslím naprosto koresponduje s tím, jak se vyjádřil Stanley Kubrick – lépe bych to nezformoval a tak jej budu částečně citovat: „Tihle hollywoodští chlapci dostali žánr sci-fi, a film vůbec, do roviny, že už se filmem nedá vyjádřit žádná závažná myšlenka.“ Jak se někdo trefně vyjádřil v nekrologu při úmrtí Kubricka, tento velikán dostal ony hollywoodské chlapce i po smrti. Nestačil již natočit svůj scénář o umělé inteligenci a tak se jej ujal Steven Spielberg ve své úpravě a vznikl zcela průměrný film. Někdo se v komentářích vyjádřil, že kniha byla lepší. Arthur C. Clark ale nejprve vytvořil spolu s Kubrickem scénář k filmu na základě své povídky a až po uvedení filmu a jeho kolosálního úspěchu vydal knihu. Narazil jsem na internetu na famózní hodnocení tohoto filmu. Plně rezonuje s tím, jak vnímám film já a protože můj výše uvedený komentář je proti tomuto textu slabý čajíček, rozhodl jsem se, že hodnocení sem překopíruji. Díky pane K. Browne a Jarmilo Bambuchová. 2001: Vesmírnou odyseu je třeba chápat jako intelektuální počin spíše než přímou zábavu, neboť Kubrick zde pouze využívá kulisy sci-fi a klade závažné otázky vědomí, existence a inteligence. Fanoušci akce se nedočkají výstřelů a explozí, Odysea je záměrně odměřené dobrodružství mysli, které vyžaduje trpělivost, zamyšlení a sebepoznání. Jak je známo, režisér odmítl podat svou interpretaci filmu, chtěl diváky přimět k vyvození vlastních závěrů. Krátce řečeno, film od svých diváků vyžaduje vysokou úroveň přemýšlení a inteligence, což se v moderní filmařině zřídka vidí. S jistotou mohu říci, že kolem Vesmírné odysey je téměř vše podnětné a netypické. Postavy jsou až bolestně naturalistické, vztahy jsou chladné a skličující a konec je mnohoznačný a experimentální. Kubrick se brzy rozhodl, že film bude především neverbální zážitek a výsledkem je tajemný a podivuhodný tichý snímek. Ticho je zdůrazněno klasickou hudbou, technickým vtipkováním astronautů, hučením a zvuky lodi a HALovým příjemným hlasem. Kubrick je jediný režisér, u jehož filmů se cítím jako loutka na provázcích a toto je jediný film, po kterém se mi hlava točí kolem dokola po každém jeho shlédnutí. Vždycky si myslím, že už už prstem vnímám puls Kubrickova metodického šílenství, pak si ale opět uvědomím, že myšlenky v tomto filmu asi nikdy zcela nepochopím. V naší technologicky pokročilé době mě neustále ohromuje, že futuristický snímek vytvořený v roce 1968 je stále ještě jeden z nejpřesvědčivějších filmových labyrintů všech dob. Už před lety jsem vzdal hádky o podstatě filmu s těmi, kdo jej považují za zdlouhavý a úmorný. Smířil jsem se s tím, že film bude navždy rozdělovat diváky na ty, kteří jej milují a ty, kteří jej nesnesou. Ať už si o něm vy osobně myslíte cokoliv, 2001: Vesmírná odysea vám bude po shlédnutí doslova strašit v hlavě. Myslím si ale, že 2001-ku by měl každý filmový fanoušek vidět alespoň jednou za život. Jarmila Bambuchová (Zdroj Kenneth S. Brown) To že bude tento film diváky rozdělovat je fakt a vidíme to ve zdejší diskusi. Co mne ale bere je to, že si ten, který dílo nechápe neřekne – bude to asi ve mne, ne v tvůrci a odvažuje se tu vyzvracet na genialitu hodnocením takto velkého díla jako odpad. No nic, dává tím známku sobě, ne dílu! (PPR doplnil 6. 1. 2016 )

Jaká škoda, že svůj poklad neviděl Troška v takovýchto realizacích, a dal se za pokladem peněz z pokleslých komedií a uřvaných pohádek. Když se, zřejmě v jedné slabé chvíli, chtěl vrátit do svých začátků v Andělské tváři, už to nešlo. Brodíte-li se stále hnojem, je z vás cítit.

Takhle to dopadne, když se film o heroické osobnosti svěří neznámému a nezkušenému režisérovi. Škoda, místy tam byly záblesky atmosféry, skvělá kamera a velmi slušná výprava i herecké obsazení - až na Napoleona, takže jste ani na chvíli nepochybovali, že jste na Svaté Heleně. Jinak nemožná slátanina. Nejvíc mě pobavil konec, kdy Napoleon, jako pan Včelka, končí někde na plantáži v USA!!!! Chudáci Francouzi, koho to tedy oprašují v honosné hrobce v Invalidovně? A to ještě na tomto paskvilu spolupracovali. No to je prostě škandál.

Naprosto souhlasím s komentářem Jeanne. Dodal bych jen, že to jsou naprosto vyhozené miliony Eur. Jak je možné, že takováto látka je svěřena do rukou takového neumětela. Nebyl jsem schopen tuhle minisérii shlédnout do konce a zhnuseně jsem se přestal dívat od poloviny druhého dílu. Ach jo, kde je skvělý Bondarčuk a jeho Waterloo? To se nemohl pan režisér, packal jeden, podívat, jak se má točit film o Napoleonovi a jak má vypadat jeho ztvárnění! Nechal bych mu ty miliony uhradit! Komika vybrat na roli Napoleona. To by mě nenapadlo ani v deliriu. Tu jednu hvězdičku dávám za hvězdné obsazení, které ovšem pod špatnou režií nemohlo nic zachránit. Měl by za tento kus režisérovi někdo nafackovat, nebo by ho měl Napoleon chodit strašit.

Říká se o mrtvých jen dobře, ale jak jsem psal v komentáři u Majora Zemana, Sequens měl být po roce 1989 postaven před soud za nechutnou propagaci zločineckého režimu, tak jako po II. sv. válce Leni Riefenstahl za propagaci nacismu. Bylo by mu alespoň zamezeno natáčet další srágory.