PaRi

O poznání horší než první díl! Je z podivem, že stejný režisér může natočit tak rozdílnou úroveň dvou dílů. Asi dostal přes prsty od soudruhů za první díl, který byl málo ideologický! Zírám tedy zde na ta kladná hodnocení! To už je na tom dnes film ve světě tak špatně, že ve srovnání se současnými díly se bere na milost tohle ideologické dílko, z doby nejtužšího stalinismu, které z černé dělá bílou, tedy spíše rudou! Ano, film je opravdu velmi výpravný a některé scény s obřím komparsem si nezadají s hollywoodskými filmy té doby. Pak už je všechno jen zoufalost a historie přizpůsobená komunistickému pohledu. Nemožné teatrální, v pravém smyslu tohoto slova, herecké výstupy a zoufalé dialogy, nemluvě o historické podobě herců znázorňující notoricky známé historické postavy. Vidět obtloustlého Napoleona v Egyptě v operetní uniformě ochotnického divadla je zážitek, na který se nezapomíná. (V 53. roce byl zřejmě problém v komunistickém Rusku sehnat portréty mladého štíhlého generála Bonaparta s dlouhými vlasy až na ramena.) Stejně hrozné je vidět dvaadvacetiletého cara Alexandra, jako čtyřicátníka a lorda Nelsona poznáte jen podle černé pásky na oko. Absolutně nechápu smysl současného vydání tohoto ideologického paskvilu na DVD, ze kterého čouhá jak sláma z bot ruská imperiální politika. Tenhle film myslí naprosto vážně, že admirál ve službách carského samoděržaví ve spojenectví s agresivní Tureckou říší přináší SVOBODU!!! Ionským ostrovům, Římu a Neapoli! Ano, Ušakov byl bezesporu zajímavou vojenskou osobností, ale měl životní smůlu, že stál na straně samoděržaví. Napoleon by jej rozhodně do penze neposlal a se svým liberálním myšlením by se Ušakov daleko spíše cítil dobře ve Francii pod Napoleonem, než v Rusku pod Carem. Žasnu nad nehorázností distributora, který bez uzardění vlepí na obálku vydání DVD text, který sebral z někdejší socialistické půjčovny filmů a uvede ho tak, jak tehdy byl k filmu dodán ze SSSR! To je stejné, jako uvést Main kamf bez vysvětlujícího komentáře. Napoleon prý na konci 18. století ohrozil celou Evropu! Každý i průměrný historik se shodne na tom, že při Italském tažení, v 90. letech 18. století byl mladý generál Bonaparte nositelem idejí Velké francouzské revoluce a rozhodně ne ten, kdo Evropu ohrožoval! (Ostatně shodli se na tom i velcí ruští historikové jako Tarle či Manfred. Kde byli při natáčení filmu? Jest-li někoho ohrožoval, tak zfosilnělé monarchy na Evropských trůnech, a jejich absolutistické monarchie. Těm ostatně nakonec zasadil tak drtivou ránu, že se většina z nich, pokud chtěly přežít, musela postupně přetransformovat v monarchie parlamentního typu. Tohle všechno zřejmě historicky negramotný distributor DVD Řiťkavideo ani netuší. Je historií vůbec netknutý, protože bez uzardění urputně v českém dabingu (mimochodem klasicky mizerném) nazývá ruského cara císařem, o viceadmirálovi si zřejmě myslí, že je víc než admirál, neboť v dabingu se prostřídá jeho titulace od viceadmirála přes admirála až ke generálovi. Dobře, vydavatel nemusí být historicky vzdělán, ať si tedy najme odborného poradce a nezesměšňuje se u lidí, kteří mají alespoň minimální historické znalosti. Zřejmě ale ví k jak uboze nevzdělané divácké obci se u nás obrací o čemž koneckonců svědčí pochvalné komentáře k filmu zde. Na ČS filmové databázi bych ale očekával fundovanější hodnocení. Já můžu dát tak jednu hvězdičku za dobře zvládnuté davové scény.

Úžasně geniálně natočený historický film! Sergej Bondarčuk předvedl tehdejšímu filmovému světu něco, co si mohl dovolit jen režisér, který měl za zády neuvěřitelné možnosti socialistické kinematografie. Jistě, ta dokázala ve většině plodit příšerné ideologické paskvily, ale pokud tyto možnosti mohl využít skutečný filmový tvůrce, děly se věci. Waterloo je tak dodnes filmem, který ohromí a má spoustu nepřekonatelných NEJ. Byl použit největší živý kompars pro filmové bitevní scény, a to zejména proto, aby bylo možné točit bitvu z nadhledu, z leteckých záběrů. Osobně jsem si teprve u tohoto filmu, z takto se shora natočenými záběry, dokázal představit, jak vypadala karé obrana (sestavení do čtverců) pěchoty proti jízdě. Vojenští nováčci v počtu cca 23 000 (aspoň tento počet byl uváděn nejčastěji) místo na skutečnou vojnu, narukovali rovnou na „vojnu“ filmovou. To proto, aby nenačichli moderním výcvikem. Otázkou je jest-li pro ně ta filmová vojna, která trvala několik měsíců, nebyla horší, než by byla ta skutečná. Byly pro ně ušity skutečné repliky historických uniforem, vyrobeny funkční repliky pušek, děl a chladných zbraní. Vojáci byli cvičeni podle historických vojenských cvičebních řádů, a to hned tří armád – francouzské, anglické a pruské, a navíc na několik druhů zbraní. Rozděleni byli jen na pěší a jízdu. Jinak u pěších museli zvládnou všichni všechno, včetně obsluhy děl a u jízdy také. Přestože se jednalo o tak obrovský kompars, na pokrytí celého počtu všech armád u Waterloo a druhů zbraní, by pochopitelně nestačil a o počítačových dokreslovačkách si nemohl Bondarčuk v roce 1970 nechat ani zdát. (Ještě, že PC nemohl používat! Jeho Waterlo by zřejmě dnes nepůsobilo dojmem, že se filmaři, jakýmsi strojem času, přenesli do doby bitvy a tam ji snímali li-fe. U Tróji či Alexandra Velikého jsem tento pocit rozhodně neměl. Především „vyžehlená“ počítačová Trója, svítící barvotiskovou novotou, mi přišla úsměvná.) Vidíte-li ve filmu zahajovací salvu francouzské artilerie v předlouhé řadě cca dvou set děl, vidíte skutečné funkční repliky děl a slyšíte autentickou ozvěnu, kterou právě taková salva vyvolávala. Jen dělostřelecké granáty byly samozřejmě slepé. Další NEJ filmu Waterloo - realistické vymodelování bitevního pole 1:1. Bylo jasné, že točit tuhle rekonstrukci bitvy přímo u Waterloo, je zhola nemožné, a nemožné to bylo i kdekoliv jinde - vyjma tehdejšího SSSR. V rozdělené Evropě železnou oponou nebylo možné přesouvat kontingent 23 000 ruských vojáků. Krajina u Waterloo se tedy postavila na Ukrajině. Dva měsíce jezdily nákladní vozy a vršily kopec Mont-Saint-Jean, na kterém stál Wellington. No a protože Bondarčuk byl perfekcionalista a chtěl věrohodně natočit známou skutečnost, že Wellington poschovával pluk Skotů ve vzrostlém obilí, jako překvapení pro útočící Francouze, obílí se zasadilo a se záběry této části bitvy se čekalo až dozraje. Předtím byl ještě celý uměle vytvořený kopec zatravněn. V měřítku 1:1 byl také postaveny dvorece Hougoumont, Haie Sainte a Belle-Aliance, o který se po celou bitvu sváděly urputné boje. Je historicky notoricky známou reálií, že Napoleon prohrává bitvu v okamžiku, kdy na bojiště místo očekávaného Napoleonova Maršála Grouchyho překvapivě dorazí Prusové, které tento Maršál měl pronásledovat. Jen odborníkům je pak známo, že Prusové se na bojišti zjevují vyjíždějíce z lesa. Bylo tedy, i s kořeny a za pomoci vojenských vrtulníků, vytrháno cca 1500 jehličnanů a tento les z nich, opět pomocí vrtulníků „vysázen“ na modelu bojiště u Waterloo! Inu mocná a hlavně finančně bezedná sovětská kinematografie. A nyní další lahůdky. Někdo v komentářích k filmu se vyjádřil že Rod Steiger, jako Napoleon, ni moc. Opak je pravdou! Napoleon v podání Roda Steigera je považován za vůbec nejlepší ztvárnění této postavy, dodnes nepřekonané. Steiger měl životní sen si právě Napoleona zahrát a proto přímo řičel nadšením, když mu tuto roli Bondarčuk nabídl. V té době však už měl podepsanou smlouvu na nějaký TV seriál. Okamžitě ji vypověděl, což ho stálo nemalé peníze. Kdo něco ví o Napoleonovi, musel jej v podání Steigera mít přímo před očima jako živého. To nebyla postava z většiny dnešních takyhistorických filmů, kdy vidíte jen současníky oblečené do kostýmu a máte spíš pocit, že jste na maškarním plese. Steiger měl Napoleona dokonale nastudovaného! Byl jsem na festivalu v Karlových Varech, kdy Bondarčuk popisoval závěrečnou scénu filmu, kde ve tmě a v dešti stojí Napoleon u stromu a je vyzýván pobočníkem, aby urychleně odjel z bojiště nebo bude zajat. Zvuk se točil živě a Steiger zahrál tuhle scénu takovým způsobem, že filmový štáb zapomněl na to, že se jede naostro a roztleskal se jako na divadle. Volba Steigera do role Napoleona stála produkci jednoho koprodukčního partnera. Produkce filmu byla od počátku koncipována jako koprodukce Itálie-Francie a SSSR. Francouzi se však urazili, že do role Napoleona nebyl zvolen francouzský herec a z koprodukce odstoupili. Samozřejmě, že filmu prospělo i velké hvězdné obsazení dalších rolí, a to především Wellingtona. A jak se říká, není malých rolí, zvláště když se jedné z nich chopila taková hvězda, jakou byl Orson Welles. Ludvík XVIII. v jeho podání byl dokonalý! Ale abych jen nechválil. Film má i několik pih na kráse. Předně je na několika místech filmu poznat, že Bondarčuk musel udělat úlitbu směrem k táboru socialismu, kdy Napoleona nemohl zas až tak glorifikovat. Je škoda, že si k takovému předvedení Bondarčuk pomohl poněkud zpřeházením časového toku. V Grenoblu na balkóně Napoleon rozhodně nekřičel: „Já jsem Francie!“ To je věta z období vrcholného císařství. No, odpustil jsem mu to za větu podobenství, kterou zařadil na konec filmu do komentáře mimo obraz: „A přikovají vás ke skále jako Prométhea a vzpomínka na vaši slávu a velikost vám bude rvát vnitřnosti“. Tím pro mě Bondarčuk jasně vyjádřil, jak Napoleona vnímal. No řekněte, dají se slova antického podobenství o slávě a velikosti, použít třeba na Hitlera? Nevěrohodně také působí snaha dávat tehdejším vojákům do úst věty jako – proč se zabíjíme apod. Osobně je pro mě i poněkud přehnaná „citlivost“ Wellingtona procházejícího bitevním polem a pronášejícího větu, že nejhorší po bitvě prohrané je bitva vyhraná. Tento britský aristokrat rozhodně nebyl takto útlocitný – několik měsíců po Waterloo utopil v krvi povstání rolníků v Anglii. Na rozdíl od bitvy se Bondarčuk nedrží historie při prvním střetnutím Napoleona po vylodění. Nestál proti němu slavný maršál Ney, to bylo až později. Film Waterlo považuji dosud za nepřekonatelný historický válečný film a zasloužil by si obnovenou premiéru v kinech. Počítačovými triky ve filmech odkojená mládež by zapomněla sahat do pytlíků pro popcorn a srkat colu!

Člověka mimoděk bere hrdost, že tenhle skvělý režisér je Čech. A to ho komouši vyštvali do emigrace. Osobně si myslím, že o Mozartovi už nikdy nikdo nemůže natočit poutavější film. Forman měl vždy nos na téma a na lidi. Věděl i koho přizvat jako scénáristu.

Ukažte mi dnes podobného režiséra, který umí tak perfektně točit dětský film, kdy ani po dvaceti letech nemáte pocit zestárnutí. Krom Karla Smyczeka už u nás nikdo neumí vést děcké herce k tak přirozeným výkonům.

Jistě, Menzelův návrat není až tak oslnivý, jak mu mnozí předhazují ale pořád tato jeho adaptace Hrabalova románu značně převyšuje to, co se v kotlině zvané Česko točí po roce 1989, a to i přes záplavu samooceňování v podobě Českých lvů. Může mi někdo říci, jakou hodnotu má Český lev ve světě? Prodává se takto oceněný film lépe? Považuji cenu poroty v Berlíně za cennější trofej, než udělení českého lva. Ostatně myslím, že i Jiří Menzel to tak vnímá. Románovou předlohu jsem četl ještě v samizdatovém vydání, ale tohle dílo si člověk pamatuje podrobně i po jednom přečtení. Jistěže můžeme Mezelův film rozebírat ze všech možných i nemožných úhlů, mě ale takováto adaptace románu nijak neurážela, na rozdíl od jiných adaptací, mnohdy světových děl, režiserskými hvězdami. Tyto adaptace mnohdy původní dílo zprzní k nepoznání, a to především proto, že režisérská hvězda má pocit, že je lepší než autor sám. Něco takového jsem u Jiřího Menzela nikdy nepozoroval a všechny jeho literární adaptace jsou filmové skvosty nebo alespoň, jako u tohoto Hrabalova románu, nemizí původní duch předlohy.

Přiznám se, že mě zpráva o natáčení romantického filmu Zdeňkem Troškou potěšila. Okamžitě jsem si vybavil jeho dnes již zapomenutý skvělý raný film na motivy Pokladu od Aloise Jiráska. Říkal jsem si, že by přeci jen Troška šel trošku do sebe? Že to bylo naivní očekávaní se ukázalo po projekci filmu. Rozhodně jsem na tom byl ale lépe, než Jiří Pomeje, protože mě film stál, jen přetrpění projekčního času. Stejně naivní byl i Jiří Pomeje, když si myslel, že se Zdeněk Troška dokáže vrátit od pokleslých komedií a ukřičených pohádek ke svému někdejšímu skvělému celovečernímu filmu Poklad hraběte Chamaré. Inu, pokud se člověk dlouho brodí hnojem, tak jim načichne. A ještě naivnější bylo jak od Trošky, tak od Pomejeho myslet si, že Jiří Pomeje zvládne hlavní roli a uvěřit, že divák uvěří Michaele Kuklové její roli. Fiasko, které z tohoto počinu nakonec bylo, si ale, až do hořkého dna soudních tahanic, musel vypít Jiří Pomeje. Trošku neštěstí Pomejeho ani trošku nevyrušilo z bohorového klidu, přestože za výsledek vyznění filmu je odpovědný především režisér, a s chutí se vrhnul do ještě většího hnoje - série Kameňáků. Je příznačné pro novákovské obecenstvo u nás, že divácky veleúspěšných. Je mi jen líto u Andělské tváře té nádherné kamery Jaroslava Brabce, ale co je automobilu platný sebelepší design, když má špatný a poruchový motor? Alespoň, že vynikající práce Jaroslava Brabce (cením si ji víc než jeho práce režisérské) byla oceněna Českým lvem, stejně tak, jako kostýmy Josefa Jelínka – tady bych ale řekl, že ocenění napomohla ta skutečnost, že se jednalo o jediný kostýmní film v nominaci Českého lva za rok 2002. Pavel P. Ries

Jasmíně Blaževič bych doporučoval, aby si pustila filmy Jindřicha Poláka o Chobotničkách či Lucii nebo filmy režiséra Smyczka či Poledňákové. Zjistila by tak, jak je potřeba režírovat dětské herce. Právě příšerné herecké výkony dětí v této pohádce celý film totálně zabíjejí. Je neuvěřitelné, že to režisérka nevnímala, ty dialogy jako čtené z partesu! Jindřich Polák mi jednou dal radu, když jsem se ho ptal, jak to dělá, že mu děti tak přirozeně hrají? Říkal: "Dětský herec neexistuje. Děti představují sami sebe a je na tobě, co a jak z nich dostaneš. Nejhorší, co můžeš udělat je, dát jim scénář, ať se naučí roli. Oni se jí, za vydatné pomoci rodiny, skutečně naučí a pak jí odříkají jak básničku před tabulí - to je, přímo zoufale." Tak přesně takhle zřejmě postupovala paní režisérka - děti se dokonale naučily text ze scénáře. Bylo to ale k neposlouchání!. Nevydržel jsem se na film dívat do konce. (Pavel P. Ries)