Mata

Dokonale špatný film, to se musí nechat. A také dokonalá pitomost. Dokonalá *.

Ani náhodou bych nemluvil o paskvilu a blábolu. Podle mne je ale tento snímek víc divadlo, než film. Už jenom tím, že nás hodí do světa, kterému nemůžeme rozumnět, a vyplivne nás ven, aniž by nám něco vysvětlil. Pokud si sednete do sálu s tím "a teď nás Jařab bav" moc nepochodíte. Tedy - Jařab u vás moc nepochodí. Ono je totiž důležité chtít přistoupit na jeho hru, na jeho svět, a jeho tempo (absenci tempa). I toto je divadelní. Pokud budete chtít, odnesete si minimálně nevšední filmový zážitek. Pak je film napínavý a dá se v něm najít, nebo je v něm nabídnuto, mnoho k přemýšlení (proto asi i Jařabova věta "teprve časem film nastolí otázky, na které se teprve bude hledat odpověď") Pokud jde o herce, je pravda, že něžnější část vypadá jako nepodařené naturščice (možná je to dáno snahou o přirozenost v tak stylizovaném prostoru, což může fungovat u Rodena pro jeho charisma). Ale část pánská je vesměs přesvědčivá a některé situace jsem si vysloveně vychutnával (zejména Formanovu roztěkanost a nejistotu). Pro mne JEDEN Z NEJZAJÍMAVĚJŠÍCH filmů poslední doby vůbec.

On není často velký rozdíl mezi tím, co je a co bysme chtěli aby bylo. Na Burtona až moc netemné, romantické. A i když je Bloom v podstatě také opuštěný a nechápaný - i když pouze stran svého syna - kde je doba Edwarda nebo Eda. Tenhle snímek může nabídnout příjemné a fantazií naplněné odpoledne. A to není zrovna málo.

A to mám sklep a jmenovitě divadelní verzi Filipa tak rád. Kdyby byl celý film jako prvních pět minut! Ale když se objeví pitvořící se Liška, jde všechno kouzlo pryč. Vrchol jsou "dopovězené" vtipy, jako ten s muzikanty. Strašná škoda.

Koukám na ten film a říkám si pěkná nadsázka, tady to kulhá, zas tak vtipný to není...no a s postupujícím časem zjišťuji, že to zas tak přehnané není, že některé ty scény mám v paměti, a že tenhle film vlastně není vůbec žádná sranda. A čím víc si to uvědomuji, tím víc se bavím. Podle mne jeden z nejlepších obrazů 80. let, se vší trapností a hrůzou, kterou ta doba v sobě má. Mimochodem, když se Arnoštek ozve i z místního dráťáku, tak mi vážně běhá mráz po zádech.

Film o proměně a manipulaci, o nebezpečí organizovaného optimismu a o lidských sviních. Díky špatně srozumitelnému překladu a neznalosti polských reálií padesátých let mi uteklo mnoho souvislostí, ale i tak je to film velmi zajímavý.

Zvyagintsev říká, že je to film o nemožnosti předání zkušenosti. Po třech zhlédnutích mohu říct, ano. A taky o narušených vztazích, o přebírání role otce, o dospívání, o získávání zodpovědnosti, o souboji se samozvanou autoritou, o mnohém dalším. Nejenom úžasný film, ale i jeden z nejsilnějších zážitků poslední doby. A osobnost režiséra se po letošní LFŠ pro mne stala - i když uznávám, že na základě velmi povrchní zkušenosti - jednou z nejpřemýšlivějších na filmové scéně. Jenom to bude mýt s dalším filmem velmi těžké, ale jestli to vyjde, máme se skutečně na co těšit. Zatím se těším na návrat Návratu do nejbližšího kina.

Co dodat. Snad jen to, že po posledním shlédnutí mě víc než jindy mrazilo při "školních scénách". Ono to tak bohužel přesně takhle vypadá u nás dnes. Another brick in the wall.

Jak jsme se známým po shlédnutí tohoto snímku museli konstatovat - v íránu stačí vzít kameru a točit - a ono je to dobrý. Jenom mi všechny připadají tak nějak podobné, ale pravda, zase tolik jsem jich neviděl. Jeden s těch filmů, u kterých si nejsem jistý hodnocením. Snad později poupravím.

Další důkaz toho, že Moris je doopravdy mistrem svého oboru. Dovede si vybrat silný příběh a fascinující osobnost. Dovede používat dobové materiály, tak že nepůsobí jako pouhá ilustrace, dovede jasně formulovat téma hned na začátku - a to obrazy a hudbou. A hlavně se dovede inteligentně a cíleně ptát. Pokud toto vše umocní Glass svou hudbou, vznikne dílo napínavější mnohému trilleru, hloubavější leckerým filmovým esejům.