insurgentes

Tak toto je ozajstný debilismus. Tagmer od prvej vety, hej, lebo čo také čakať od filma v ktorom sa dej uvádza vetou: Bufetárka tu nie je, šla na burzu s akciami. V podobne trefných fóroch sa napokon odvíja dej tochto nezmysla. Nechápem, čo tam robí Abrhám a Sommer, to už naozaj nemali ani na nájem lebo čo? Nakonec sem to ale dokoukal, hlavně kvůli kozám Évy Kerekéšové. Ta holka má, nebo respektive měla, něco do sebe. Ta krásně křivá trojka vpravo nahoře, jíž se v tomhle filmu ještě pyšní, je pro mě něco jako čerešnička na dortu, malý kaz na jinak dokonalé tvářičce, jakási piha či znaménko krásy. Jaká škoda, že si to nechala srovnat, a už třeba v nestydovi je to obyčejná bitch. Nakonec i ty kozy se jí nějak rozplizly... Holt Maďarka no.

Patos, s jakým tenhle stavěč komunistickejch paneláků doprostřed historického jádra města odříkává svůj bezduchej text, je nesnesitelnej. Shodou okolností jedno takový zprzněný město znám, a na adresu soudruhů Bavorů říkám jediný: nasrat na ruce a nepustit k vodě!

Tvůrci si mohli dát více práce se shromažďováním argumentů na diskreditaci protikuřácké kampaně, ne jen výroky typu "znal jsem jednoho" a "znal jsem jednu".

Čest práci, soudruzi. Čest. Dovolte, abych Vám připomněl, že Strana je založena na principu demokratického centralismu. Tyto a podobné výroky jak z pera George Orwella, při kterých mrazí v zádech. Oni to ti komančové asi tak nemysleli, ale tímto seriálem stvořili nehynoucí skanzen, panoptikum svojí vlastní absurdity, a pěkně uceleně a v kostce ho zachovali pro příští generace. --- Jo ale sekretářku, sekretářku má ten starej paprika teda fakt šumnou!

Prvních deset minut jsem nevěděl, jestli sním či bdím, zda jsem se neocitl na projekci ochotnického filmu, no a pak už to tak trochu začalo stát za to. Je škoda, že silný námět, skvělý scénář a výtečnou režii rozmělňuje občasné filmové žvanění v podobě zbytečných nicneříkajících záběrů a bezobsažných dialogů. Kdyby pod tím byl podepsaný kdokoliv jiný než Hřebejk s Jarchovským, film by byl samozřejmě za pět hvězd, jenže tihle pánové mají smůlu, že si laťku nastavili až příliš vysoko.

Citlivě natočený seriál o normálních lidech, je to taková č-č-člověčinka, ovšem některé momenty zůstávají nadčasovými potřehy ze života, plus je tam pod povrchem ukryta velka kritika systému (například jak soudruzi postupem času přicházejí na to, jaká je ta intenzifikace živočišné výroby blbost, nebo jak okresní tajemník vytváří tlak na vyštípání schopného Vydry). Marek Vašut v roli zlouna je bezkonkurenčně GE-NI-ÁL-NÍ. Vůbec není pravda, že to je nejhorší český seriál, je někde uprostřed mezi Chalupáři (absolutní špička) a Ženy za pultem (absolutní dno). Zdejší komentáře jsou fakt úplně mimo mísu. Je jen vidět, že krávy, hnůj a soudruzi nejsou dneska v kurzu, avšak co v kurzu je, to nevím, páč na vékávéčka nekoukám. Vidět Chýlkovou, jak se v jednom kuse hrabe kravám mezi nohama, to je taky něco, co jen tak nezapomenete. A když ji přitom jednou posere kráva, tak jí kolemjdoucí jezeďák uchlácholí: nic si z toho nedělejte, paní inženýrko, to je čistý hovno, to ještě nebylo na zemi! :-DDD No prostě hlína maximální, na každý díl jsem se těšil a vychutnával si ho. Hynku, díky!

Jak mám Kunderu jako spisovatele rád, po tomhle filmu už ho mám rád o něco míň. Je na tom vidět, že když se příběhu vezme forma Kunderova psaní a zůstane jen obsah, už to tak slavné není. V krátkosti: Dva zastydlí puberťáci a nadrženci, kterým hučí v kládě, se zamilují do samotné esence ženské debility, a místo aby na tom trochu vyrostli, úplně se tím nechají chudáčkové rozložit. Kunderu údajně inspirovalo k napsání předlohy jeho vlastní první manželství, v tom případě ho teda doopravdy lituju, ale to, že někdo není schopen na sto honů rozpoznat takovou husu a musí na to přijít až v manželství, ho taky nějak zvlášť nešlechtí. Je smutné, že takové píči na svět přicházejí, ještě smutnější že navždy píčami zůstanou, ale nejsmutnější ze všeho je, když se tím ještě někdo (= chlap) zabývá.

Nacionalistický paskvil, kde se o B. Smetanovi dozvíme akorát to, že rád vysedával u piána v okruhu podobných postihů a sypal hotové melodie z rukávu (tím je jako by skládal...) a kde hlavně furt hraje nějaká hudba, neni chvíle kdy by se děj posouval nějak kupředu, nastuduje se jedna opera, má to úspěch, hned se studuje druhá, ta má taky úspěch, a veškeré pozadí vzniku Vltavy se nám básnicky převypráví tím, že Béda nabere z potoka do hrsti a řekne: "Já to tam slyším!" Fakt paráda, to by mě nenapadlo, netuším, proč vlastně tenhle film vznikl.

To byla vážně debilita...

Mám jedinou výtku, a to, že postavu ve snu profesora Wynnyczuka si autor nakonec vypůjčil z oblasti prachsprosté materialistické psychologie. U tak duchařského hrdiny, jemuž se kyvadlo samo posouvá k okraji stolu, jsem čekal něco hlubšího.