insurgentes

Přiznám se bez mučení, že i když je krátkometrážní, pořád byl pro mne tento film moc dlouhý, a hned po úvodní roztahané scéně se psem (s budovatelskou hudbou jak z pyšné princezny, která pak otravuje zřejmě celý zbytek filmu) jsem přeskočil na závěrečných 10 minut, kdy už se řeší nějaká zápletka, ale je tak mizivá a banální, že mi přijde, že kvůli tomu snad ani nestálo za to vytahovat kameru z futrálu.

Celkem zajímavý experiment, ojedinělý tím, že se spojili filmaři naši s britskými. Holt zlaté pražské jaro... Kontrast "dvou stran barikád" - kontrolora a jím pronásledovaných, je tady hezky dotažen i v tom, že zaměstnanci jsou ztvárněni britskými herci, jsou na první pohled lidé "z jiného světa" (a samozřejmě, zloduchové museli být "odtama" - aby se bolševický cenzor nažral), vzájemně se snaží k sobě nalézt cestu a přelézt hráz, ale jejich snaha působí komicky, a kdybychom neznali motivy, i nevěrohodně. Filmu by však prospěl trochu větší spád ve scénáři anebo alespoň jiné kouzlo, které by nám umožnilo sledovat rozvláčný děj se zaujetím.

Pokud je vám sympatické sádelnatě plytké uvažování Haliny Pawlovské, pak je tento film neškodnou zábavou, stavící se do role sarkastického pozorovatele života. Vyvrcholení však i nejzatrvzelejší odmítače reality musí přesvědčit o tom, že to je jen plácání, abysme byli zajímavý, viďžežejo, Halino?

Pokud vás zajímá život v latinské Americe, tak toto je film, kde se o něm dozvíte hodně. Kupodivu se ani tak moc neliší od filmů, na které jsme zvyklí od nás, a zároveň (k ještě většímu podivu) se na první pohled neliší ani od mnoha amerických sraček. Předivo odlišnosti je v něm však uloženo hlouběji a je opravdová krása jím pronikat a nechat se jím unášet. Pokud však nemáte vytříbený cit pro hledání pod povrchem a od filmu očekáváte, že má být srozumitelný pro všechny univerzálně, možná se budete nudit. Nakonec, kdybych byl fanda třeba do Asie, asi bych se nudil taky.

Na Vorlíčka slabé, jinak průměrné. Libíček je bůh a pozvedne vše, i srajdu. Celkový dojem po shlédnutí: Ani nadšení, ani naštvání. Prostě nula.

Když někdo jde točit detektivku, a neví, že heroin do žíly by si minutu před premiérou nestřelil ani největší magor, a ten někdo navíc označuje určitou dávku za "posilující" a jinou už smrtelnou, tak ten někdo toho měl nechat, protože celý film pak podle toho vypadá. A neomlouvá ho ani rok 1966.

Na mne příliš těžké a bezvýchodné téma, i když připouštím, že to může být hodně o životě. Jisté je, že scénu, kde Bróďa s Menšíkem u klavíru dlouhou chvíli odolávají nalitému panáku, si pamatuji od svých 6 let, kdy jsem film viděl poprvé.

Myslím, že označovat tento film za komedii, je nepochopení. Je to film o zabedněnosti, skryté v klišé "dát svým dětem to nejlepší". Zde: za každou cenu a bez ohledu na cokoli, hlavně na ně samotné.

Geniální psychodrama odhalující chorobu společnosti založené na neomezené moci všelijakých uličních výborů (a dodnes, v roce 2010, je na dobré polovině z lidí, co žijí se mnou v baráku, vidět, jak moc se jim po téhle době stýská... a tenhle film mi znovu připomněl, proč). Český Marcello Mastroianni (dámy, doporučuji vidět, v dalších filmech si Kačer nasadil brýle a rázem byl z něho tatík, ale tady je to prostě švihák non plus ultra!) však musí udělat onu osudnou chybu, aby ho drtivé soukolí zachytilo. Příběh o tom, jak jedna milosrdná lež může být destruktivnější než nepříjemná pravda.

Odporně uvědomělý nepodplatitelný špehounský fízl Bek, který musí zvítězit a zlikvidovat celkem kladného hrdinu, aby bylo socialistické spravedlnosti učiněno zadost. Ta je ve finálním dialogu zargumentována až do morku kostí, protože kapitalista musí pochopit, ze kradl, kradl a nic než kradl (tehdejší nesmyslné zákony považovaly každou nalezenou věc za majetek státu, a kdo ji neodevzdal, byl zloděj, a to se tento ubohý film snaží dokázat a obhájit...) V roli nesnesitelné husy manželky (scény, kdy na sebe s panem doktorem zamilovaně civějí, patří k nejpitomnějším, a klávesa šipka doprava, která posunuje děj o 5 sekund vpřed, snášela vždy alespoň 5 stisknutí v rychlé kadenci bez rizika ztráty orientace v ději) září Jana Brejchová, která je tak zmalovaná, že jsem ji celý film nepoznal a dočetl jsem se o ní až v titulkách. Hrozná hudba jenom stupňuje utrpení z filmu.