Marla Singer

Přestože úvodní scéna inspirovala řadu dalších tvůrců k širšímu využívání Steadicamu v hororech, ve skutečnosti byla natočená na konkurenční systém Panaglide.

Režisér David Zellner si podobně jako ve svých dalších filmech zahrál vedlejší postavu, konkrétně minnesotského policejního důstojníka. Do snímku obsadil také bratra Nathana a svého dědu, kteří vystupují v rolích turistických poradců na letišti.

Démonova tvář, objevující se ve flikrech, jsou původně kamerové zkoušky líčení Regan (Linda Blair). William Friedkin zmíněný make-up odmítl jako příliš nadsazený a chtěl, aby proměna dívky vycházela přímo z jejích fyzických zranění.

Jméno Regan (Linda Blair) se v souvislosti s nehodnou dcerou neobjevuje poprvé. Byla to i druhorozená dcera ve Shakespearově hře "Král Lear".

Námětem filmu byla stejnojmenná divadelní hra z roku 1962 od Edwarda Albeeho. V Československu byla ale inscenace uváděna pod názvem "Kdopak by se Kafky bál?", protože dílo Virginie Woolfové tehdy nebylo příliš rozšířené.

Peter Tscherkassky použil ústřižky filmového pásu z hollywoodského snímku The Entity (1981), ze kterých extrahoval barvy a následně je osvěcoval laserem.

Soundtrack byl vytvořen vyškrábáním a jiným fyzickým narušením zvukové stopy na filmovém pásu.

Pět krátkých záběrů natočil Kren v Benátkách, když v kavárně čekal na přátele. Později je jedenadvacetkrát zkopíroval a uspořádal do pětimístných kombinací s opakováním v „rytmu dětské říkanky“.

Předlohou k filmu byl tzv. Kaderplan či filmová partitura, kam si Kren graficky zaznamenal číselnou řadu (žádný záběr nesměl překročit délku 8 políček) a podle něho pak filmoval náhodně vybrané stromy ve vídeňských parcích

Kromě samotného názvu přiřazuje Kurt Kren do názvu svých filmů i číselný kód, který označuje pořadové číslo/vročení. Stejným způsobem se v hudbě označují opusy.

Aby členové rodiny působili přirozeně, byla drtivá většina záběrů se čtením zápisků natočena napoprvé a aktéři předem nevěděli, jakou pasáž budou číst.

Název filmu je převzat z úvodních slov básně „A Nép nevében“ od Sándora Petőfiho.

Náročná choreografie herců a štábu na place vyžadovala kromě secvičení také přímé korigování režisérem během natáčení. Většina postav proto musela být předabována.

Děj filmu vychází z Guthrieho nahrávky „Alice's Restaurant Massacree“ z října roku 1967. Monolog prokládaný zpěvem a doprovázený kytarou zachycuje dva roky staré události, kdy Guthrie na díkuvzdání přijel navštívit Alice a Raye do jejich kostela.

Natáčení probíhalo v místech, kde se příběh skutečně odehrál - ve městečku Stockbridge a Great Barrington. Kostel je možné najít na adrese 4 Van Deusenville Road, Great Barrington.

Podobně jako slepý soudce James Hannon hraje William Obanhein sám sebe, tedy poručíka "Obieho". Prohlásil, že pokud má být ve filmu za pitomce, bude lepší, když se toho chopí sám.

Carská rodina v čele s Mikulášem II. domácí kinematografii podporovala a záběry dokumentující život nobility vznikly na její přání. Původně ale měly sloužit k propagaci vládnoucích vrstev.

První verze negativu krátce po dokončení shořela. Jelikož přetáčení celého snímku nepřicházelo v úvahu, byl Carl Theodor Dreyer donucen film sestříhat ze záběrů, které při tvorbě původní verze vyřadil.

Snímek je volně inspirován stejnojmennou hrou Julese Vernea.

Ikdyž bývá často uváděna jako fakt, teorie o panické reakci obecenstva se nikdy zcela nepotvrdila a v současné době ji výzkumy spíše vyvrací. Je pravděpodobné, že legenda vznikla jako reklamní tah pro přilákání dalších diváků.