monolog

Zatraceně kvalitní detektivka, na jejíž styl vyprávění si ale musí člověk nejdřív zvyknout. Já tedy rozhodně musel, protože i když mám oko cvičený na čtení titulků a zároveň přejíždění děje na obrazovce, sledovat dění na dvou, třech či pěti oknech jsem prostě nestíhal a docela mě to rušilo. Oproti mnoha jiným jsem se s tímto způsobem rozoknování potkal poprvé a Čtyřiadvacítkou nedotčen mě to nejdřív málem odradilo. Příběh je nestandardním vyšetřováním, kde vlastně ani tak nejde o to vypátrat, kdo je vrah, ale udělat jeho vraždění přítrž. Postavy policistů jsou většinou dost odfláknutý, protože na ně nebylo dost času. Víc prostoru dostal Henry Fonda jako hlavní vyšetřovatel a nejvíc paradoxně Tony Curtis jako schizofrenní psychotický vrah a to přestože se objeví až v poslední třetině. Jenže největší problém tu je, že se to pouze zakládá na pravdě. Ve skutečnosti totiž tu chybí řádná dávka faktů a událostí provázejících jak DeSalvovo zatčení, tak uvěznění. DeSalvo nebyl žádný beránek, od mládí byl problémový typ, kradl a přepadal a něklikrát i seděl. Všechny ženy (19 - 85 let) zabil v období jednoho a půl roku od 6/1962 do 1/1964 (to mu mimochodem bylo přes třicet). Po jeho odhalení se přihlásily další desítky a stovky, že je také přepadl a znásilnil. DeSalvo byl v sedmašedesátým odsouzen na doživotí, ale necelý půlrok poté se mu povedlo utéci z vězeňské nemocnice. Když se další den přiznal se slovy, že chtěl jen ukázat veřejnosti, jaké podmínky v té nemocnici panují, odvezli ho následně do nejtěžší věznice Walpole, kde ho o šest let později našli zavražděného v uzavřené cele. Jeho vraha nikdy nedopadli. Přesto pochyby nad jeho "autorstvím" vražd stále zůstávají, protože oběti byly tak rozdílné (věk, rasa, modus operandi) a navíc se několikrát rozcházela DeSalvova výpověď s důkazy. Někteří dnes soudí, že mohl krýt skutečného vraha. Film je prostě hodně upravená pohádka, která nemá se skutečností nic moc podobnýho a to včetně toho, že deSalvo nebyl nikdy diagnostikován jako schizofrenik ani žádný duševní záchvat nedostal. Ale jako film je to výtečná kombinace napětí a nebezpečí. Kdo se chce něco dočíst nejen o DeSalvovi, archiv FBI je nejlepší možností.

Prvních asi čtyřicet minut, než se Brubaker odhalí, je to to nejdrsnější vězeňský prostředí, jaký snad kdo kdy ve filmu zobrazil. Tak tvrdý a nepřátelský podmínky myslím nepanovaly ani na bojišti. Po seznámení se s okolnostmi a hlavními postavami se začne odvíjet samotný příběh. Brubaker je dost naivní a nekompromisní idealista, člověk, který si stojí za svým slovem, sny i zásadami a nehodlá se jim kvůli nikomu a ničemu zpronevěřit a to ani kdyby tím dosáhl svého původního cíle. Neubráním se srovnání s pozdějším Redfordovým snímkem Poslední pevnost, která vlastně pojednává o něčem dost podobným. Z pohledu člověka již znalého Brubakera mi přijde Pevnost jako trapná parodie, výsměch a možná až drzá snaha o rejžování z minulého úspěchu. Pravda, konečné zatleskání mi přišlo stejně dojímavé, jako i happyendové, ale to nic nemění na tom, že je Brubaker jedním z nejlepších, nejsyrovějších a nejreálnějších vězeňských dramat. Žádní hodní dozorci, žádní vězni, kteří se chtějí vzdělávat, skoro žádní vězni, kteří by nebyli křiví jako kosodřevina a o tom to je. O bláhových lidech a jejich snaze změnit svět a zlepšit ho. O Brubakerovi.

Vlastně dost jednoduchej a nijak vyjímečnej kraťas. Pravda, taky mě zaujal Owen nedržící za jízdy volant, jenže celkově ta jízda byla příliš dlouhá a jednotvárná. Předchozí pasáž, kdy se Mady chová jako princeznička mi nepřišla ani nijak moc hraná (prostě další den s Madonnou v posteli). Dá se to vidět na Youtube, ale klidně bych se bez toho obešel. Ty hvězdy za... Já vlastně ani nevím, už jsem to vypustil z hlavy.

Aneb jak vytvořit polívku bez chuti, barvy a vůně s několika vyvařenými kousky zeleniny plovoucími na hladině, tak takhle na mě působil Zloděj životů. Vyšetřování a všecko to, co dělá kriminálku kriminálkou je tentokrát naprosto vedlejší a odbytý. Sběratel kostí měl jen špatnej hloupej konec, ale tohle bylo špatný a hloupý celý. Doslova žádnej děj, zápletka z něčího palce (obě dvě zápletky) vocucávaná, ti schopní herci v pozadí (Tchéky Karyo), většina postav naprosto nepropracovaná a plochá a předvídatelná jak nekonečně dlouhá přímka, skoroevropské exteriéry Montrealu naprosto nevyužité a například role Kiefera Sutherlanda mě doslova rozesmála. Tenhle krimi thriller mi vlastně neměl co nabídnout, protože Angelininu špuldu nijak často vidět nemusím, vyšetřování nebo hledání pachatele prostě nebylo (že je to on je jasné od první chvíle) a režisérsky bych to zařadil někam do hodně špatných televizních seriálů. No a být poldama v Montrealu, tak jsem pěkně nakrknutej. Udělat z nich totiž takový magory, co nepoznají střelnou ránu na jemně očazené mrtvole, to se jen tak nestává.

Slovo životopisné dodává dramatům tu kořeněnou chuť, která člověka obvykle přitáhne a snímku dodá na pikantnosti. Vždyť co je zajímavějšího, než nakouknout do života někomu úspěšnému nebo i nechutnému, každopádně však vždy vyčnívajícímu z davu? O to se snaží i Ten nejlepší, jenže ne tou nejlepší způsobou. Ano, Carl musel prožít hodně ústrků, nepřátelství a odříkání, než dokázal všechno, co dokázal, jenže film je až příliš jednostranně zaměřen. Nikde není žádný jeho pád, žádný problém, který by se mu vyřešit nepodařilo. Se vším se popral a z každého takového souboje vyšel jako vítěz. A to je největší problém. Všichni v něčem a někdy prohráli, kromě filmového Carla. A tak se každá další překážka, kterou život a scénárista Carlovi do cesty postaví, stává jen jakousi parodií na sebe samu. Ničemu člověk neuvěří, přestože obyčejnou selskou logikou chápe, že se to tak klidně mohlo stát. A neuvěří tomu proto, že postavy jsou příliš jednotvárné a nerozvinuté. Každý (bílý) námořník je rasista až na půdu, kromě toho koktavýho. Velitel se snaží hlavního hrdinu setřít, aby nakonec zjistil, že si ho váží, že všechny zkoušky prošel se ctí a stal se tak lepším. A vždycky je tu někdo, kdo nechce, aby se chudákovi černochovi nic nepovedlo a to vlastně bez zjevného důvodu nebo bez projeveného rasismu (ať už šéf výcviku Poppy, nebo později poručík/kapitán Hanks). Tenhle film mohl být úchvatný, kdyby ho natočil někdo, jehož se rasová nenávist nijak osobněji netkla, kdo nechce ukázat, jak strašní bílí byli, kdo má nadhled a zvládne ukázat i opačnou stránku mince a charakterů lidí. Jenže to Tillman není a nejen proto, že je černoch.

Zvláštně nadsazený a občas až do absurdity zabíhající špionský snímek. Musím se přiznat, že i když jsem měl práci, kašlal jsem na to a koukal na telku, tak je tenhle film odlišnej od ostatního podobnýho špionážního filmu. Příběh je satirickou kritikou zahraniční politiky USA, stejně tak ale i americkýho snu o zbohatnutí a příležitosti všech, jen když ji chytí za pačesy. Obsazení je trošku parodický. Jamie-Lee je opět manželkou špiona, Brosnan je opět tajným agentem, ale oba trošičku jinak, než jsme zvyklí. Podle mě je ale nejlepší výkon Brendana Gleesona, jehož herecké vystoupení a troška ztmavení na vlasech a vousech mě tak zmátly, že až doteď jsem si vůbec nebyl jistej, že to je on. Je jen škoda, že toho absurdně satirickýho tu není víc. Takhle jako by to stálo na půli cesty. Škoda, no.

Další SF, kde ta vědecká fantastika není důvodem, ale prostředkem. Klonování tu z technickýho, politickýho, sociálního, ekonomickýho či morálního hlediska není vlastně nijak rozebráno. Jediný pohled na věc, který se mi snad podařilo identifikovat, je optimistickynadsazený. Michael Keaton je přesvědčivý ve všech čtyřech svých inkarnacích a Andie naštěstí nedostala moc prostoru, a tak mi to nekazila (nesnáším, když se někdo směje horním rtem až k nosu). Není to komedie, kde by se člověk chechtal od začátku až do konce a nemohl přestat. Spíš než směšné je to úsměvné a spokojený úsměv diváka neopustí po celou dobu sledování a občas se proloží smíchem. Je to prostě oddychovka, žádný drama ani přetechnizovaný film. Spíš bych řekl rodinná komedie s troškou té romantiky. Osobně se na to podívám vždycky znovu a rád.

Zlatý nechutný vulgární komedie se Sandlerem, který obvykle točí. Ty jsou aspoň dost často dost zábavný. Tohle ale je tak nudný, že nudnější jsem už dlouho neviděl. Naprosto nevýrazní herci a zápletka tak pitomá, až si nejsem jistej, jestli se mi to jen nezdálo, romantiky by se nevešlo ani jen za nehet a postavy jedna nesympatičtější, než druhá. To jen tak ve zkratce. Miluju romantický komedie, když mají nějakej náboj a jsou romantický, kdy jsou hlavní hrdinové sympatičtí a příjemní a člověk jim drží palce, aby to opravdu vyšlo, kdy jde o něco víc, než jen hodit kupu lidí do kotle, aby se nějak namíchali dohromady. Sandler a Drew se mi líbili v 50x a stále poprvé, jenže tam byl silnej příběh. Tady ne. A jedna dobře zazpívaná písnička to nespraví (tu co skládal před a po rozchodu). Vlastně dvě, Elvis Johna Lovitze byl sakra suprovej. Thank you very mutch!

Ano ano, není to pravda tak nápadité, jako první díl, ale i tak se mi to hodně líbilo. Možná ještě víc, jak první díl. A to hlavně proto, že Ladislav Potměšil dostal opravdu hodně prostoru a jeho postava mi byla sympatická už v prvním díle asi nejvíc. Navíc se mi líbil i humor a docela dost dobrých hlášek (Si myslíš, že tu mám ženskou? Copak jsem nějakej prasák? s gumovou pannou v ruce - osobně by mě zajímalo, KDO dokáže takovouto erotickou pomůcku použít natož ji koupit - nebo Cos to přived? když vejde Jirkova tchýně a jiné). Scénář by sice potřeboval doladit, ale i tak to je podle mě příjemný pokoukání, který navíc něco říká i o životě osamělýho chlapa, kterej se celej život drží kvůli něčemu na řetězu a pak se náhle utrhne a chce dohnat všechno, co prošvihl. Druhá míza se tomu říká a čeká to všechny. Písničky Michala Davida už sice nejsou tak dobrý, jako v prvním dílu, ale i tak oproti spoustě obdobných z té doby nadprůměr.

Jedna z mála teen komedií, které se mi opravdu líbí. Příběh je takový "ze života" sídlištní mládeže, jenže tady ta mládež ještě přeci jen není tak úplně ztracená, jako ve skutečnosti. Nechutnosti tam nejsou vůbec žádný, i když semtam něco je trochu přehnaný (běh po náměstí třeba). Navíc je příjemný, že to není hlavně a především o sexu (jako v nových teen komediích ala Prcičky), že ze sexu a pití a podobně tam není vytvořen hlavní životní důvod mladých lidí. Osobně doufám, že Prcičky a jim podobné balasty jsou jen extrémním výstřelkem, který nemá se skutečností nic společného (a pravděpodobně se bohužel velice mýlím). Hudba Michala Davida jistě není můj milovaný Frankieboy, ale přesto se mi v tomhle filmu líbila a hodně dlouho jsem si myslel, že to mladej Hrušínskej skutečně zpívá sám a to je zase tím, že on to zpívání skvěle předstírá. Jelikož film se soustředí hlavně kolem Jirky, jeho otce a pak taky trochu té dívčiny Jitky, ostatní postavy jsou prostě jen figurky do počtu. Ale tihle dva, respektive tři, byli i dobře zahraný. Kritizovat dnes tenhle film je myslím hlavně otázkou módy, protože když to bylo nový, miloval to každej kolem těch dvaceti (a je celkem jedno, co dnes tvrdí).