Majkak

Naprosto famózní Kate Winslet, ženská co neukočíruje vztahy, jelikož její matka si také řešila vlastní potíže. Autentické, výborně propracované prolíná detektivky a poměrů maloměsta, kde se jednotliví protagonisté plácají v potížích všedních dnů, s doprovodem alkoholu, drog a nevěr. Mare je zkušená policistka, nesoucí si trauma rodinného neštěstí, přičemž ale dokáže i drsně nakopat ty, kdo vstupují do sféry jejího zájmu. Dokonce se sníží k podrazu, aby si drsně vyžrala poznání, že účel nesvětí poznatky. Díky vyvážené režii není sentimentální, přesto v sobě dokáže nacházet smířlivost a odpuštění, pomalu, klopotně a neobratně, ale přece jen s jistými pozitivními výsledky. Napínavé, uvěřitelné, o lidech, kteří si nevytáhli jednoduchý karty.

Radu Jude povedeně buduje kontrasty, byť někdy balancuje na hranici přílišné doslovnosti. Zřejmě frustraci z rumunské reality, kde se nejspíš ženy více setkávají s oplzlými narážkami na veřejnosti a šíleného pohoršení z amatérského porna dostupného na stránkách pro dospělé. Pro rodiče není problémem to, jak se děti dostaly k porno snímkům, to je asi normální, všichni bychom to chtěli vidět, průšvih je, že tam viděly učitelku. Zajímavě zdokumentovaná část týkající se místních reálií. Nejlepší je asi zdánlivě nejnudnější část, učitelka cestou na třídní schůzi. Všední život myšky v nudném kostýmku, po které pokřikují chlapi na ulicích, a která se doma odvazuje při radovánkách s manželem. Přitom patří k učitelům se skvělými výsledky, což ale pro část rodičů není tak podstatné.

Beru to tak, že je to Pennova vášeň nevysvětlovat, což u Arcticu nepůsobilo tak rušivě jako u tomto případě. Když se na to povznesu, tak docela nenudící podívaná s některými až příliš předvídatelnými prvky, jako byla ta hrátka se solárním kabelem. Solidně vystihnuté charaktery, slušné výkony. Penna umí vyprávět i s minimálním počtem lidí a jednoduchým příběhem. Příjemně lidské na téma, čeho jsme schopni se vzdát.

Jak přechlastat krizi středního věku, aby se z tebe nestal alkoholik. Experiment do hloubky vlastních temnot a všeho těch ekl efektů spojených s přepísklou konzumací. Scénář tažený tak akorát, aby to zase tolik nebolelo, ale spíše povzbudilo v motivaci k vytváření dobrých partnerských vztahů a ve schopnosti odpouštět. Vlastně ve výsledku hladivý film, jak můžeme najít v oporu ve vztazích, které se zdají být až příliš rutinní, ale uvnitř mají pořád ukrytý poklad. Dánské specifikum – zdá se, že tam s chlastem zápasí ještě víc než u nás.

Drsný a cynicky realistický vhled do života indické společnosti. Jsou jen dvě kasty, jedni nahoře a druzí k tomu, aby jim sloužili. Chvíli velmi osobní, uvěřitelné sociální drama, pak ale zase zkratka, satira, ne zcela vyvážené. Psychologie postav není úplně dotažená. Hlavní protagonisté nejsou zcela konzistentní, vedlejší postavy jsou dost čítankové, a to na obou stranách. Přesto zajímavě přibližuje mentalitu sluhy, absencí ambicí a vědomí vlastní hodnoty. Prostředí založené na korupci a opovrhování chudinou. Závěr nejednoznačný, kontroverzní, povrchní.

Julia Brystigier, bývalá prokurátorka, tuší, že hodně věcí v životě udělala blbě, a chce být někým jiným. Změnila se a nezměnila se. Zoufale touží, aby jí bylo odpuštěno, aby ji někdo objal kolem ramen, ale nikdo takový poblíž není. Nepoznala lásku a neuměla milovat. Nenáviděla věřící, viděla v nich nepřátele, anebo jim možná jen záviděla tu jejich víru. Víru odmítala a současně by vlastně chtěla zoufale věřit, ale nedokázala se této dimenzi otevřít, což ji vmetl do tváře i kardinál Wyszyński. Julia s ním hrozně moc chce mluvit, přičemž chvíli zuřivě hájí své postoje a chvíli zoufale touží po přijetí. Leží na kolenou a odmítá se poddat, chce žít i zemřít. Zajímavá a náročná sonda do života jedné ženy, vytržené z kořenů a tápající, i když v jednom období života zajisté velmi mocnou. Vynikají herecké výkony, zvláště pak hlavní protagonistky, působivá kamera, mysteriózní prvky.

Akční start a velmi solidně odvyprávěný závěr o uvěřitelné proměně Clavia, tribuna a římského vojevůdce. Clavius se poprvé setkal s Ježíšem, když kontroloval, zda je opravdu mrtvý. Pak nějak marně hledali jeho tělo, nad čímž by normálně mávnul rukou, ale kvůli neklidu spojené s touto události byl donucen pátrat. Trochu škoda, v této pasáži, působili učedníci poněkud exaltovaně, a ne zrovna přesvědčivě. Každopádně Clavia nahlodali tak, že se s nimi vydal na cestu, která jej proměnila. Výborný Fiennes v roli Clavia.

Civilní portrét papeže, který je stejně ponořen do víry jako do problémů tohoto světa. Nikomu víru nenutí, nikoho se nesnaží přesvědčit o své jediné pravdě, ale s respektem a s co největší osobní poctivostí přistupuje k druhým. Dokáže se s nimi radovat i plakat.

Vtipný, tento humor miluju. Sarkastické komentáře nejdůležitějších událostí 2020, padni komu padni. Takto si představuju počin bez politické korektnosti, ne urážet oponenta, ale trefovat se do pokrytectví, ať ho předvádí jedna nebo druhá strana.

Žádné karikatury, ale psychologicky velmi přesvědčivé. Až mrazivé, za jakou cenu je možné obětovat osobní vztah principům. A že se jich v tom jednom městečku sešlo tolik, tedy vlastně ani jeden z těch protagonistů nebyl vlídný, lidský, chápavý, milující, jen ten mladý učitel. Jistě, je to koncentrát charakterů, které pomohly zrodit nacismus. Poselství chápu nadčasově jako odpověď na to, jak mohli právě ti slušní, počestní, být dozorci a veliteli koncentračních táborů. A nemyslím tím, jen to, co se dělo v Německu za druhé světové války.