Majkak

Daniel nechtěl podvádět, ale octl se v roli kněze dřív, než čekal. Jedna situační lež v emočně vypjatém okamžiku mu na chvíli změnila život. Po pár krocích tápání vystupuje jeho duchovní rozměr a schopnost oslovit místní komunitu. Daniel zůstává svůj, ale kněžské oblečení a vystupování jej ovlivňuje víc, než by sám čekal. Není to jen drama Daniela, ale i komunity, která potřebuje být soudržnou, a aby propojenost zachovala, potřebuje ukázat na černou ovci, přičemž kdo je vlastně černou ovcí. Nemůže to dopadnout pohodově, nejsme v komedii. Každopádně lidský silný potenciál oslovující mnoho diváků.

Příliš rozmáchlé dějově i množstvím postav, což oslabuje sílu výpovědi. Není žádným objevem zjištění, že největšími mstiteli po válce byli ti, kdo měli sami máslo na hlavě. Naopak k mírnost vyzývali ti, kteří za Němců riskovali třeba i vlastní život. Také to, že oběti pomsty často nebyli ty největší svině, ale docela slušní lidé, kteří se „provinili“ jen tím, že měli německy znějící jméno, anebo ani to ne, není zase nijak dramatickým překvapením. Přesto se i na tom dá vystavět silný příběh. K tomu by bylo ale zapotřebí ubrat z počtu postav a děj vystavět jinak, než do kapitol oddělených letopočty. Přesto je to zajímavý počin. Samotný příběh vyznívá realisticky, a skutečně se drží historických událostí. Jen v divákovi nerezonuje síla toho svinstva, což je škoda. Zůstává u informativního sdělení. Herecké výkony a kamera na úrovni, jen některé záporné postavy jsou na hraně karikatury.

Bavilo mě to dlouhou dobu, pohrávání si s hororovou atmosférou. A pak to vysublimovalo jako ta šéfka mise. To jakože chci udělat sci-fi s filozofiií, doprčic, jakou filozofii vymyslet. Kašlu na to, budu se tvářit jako že jde o bytí ve formách, nebo jiné formě, ne zničení, ale proměně. My se jednou proměníme. Přesně tak nějak je pointa filmu – myslete si, co chcete. Koukatelné, ale žádné úderné, alespoň silné, ať nežeru, alespoň smysluplné poselství tam nevidím.

Civilní přístup dominuje, což je dobře, současně je natolik důsledný, že poněkud uniká, čímže to byl Havel vlastně tak charismatický, kromě příjemného kukuče a vlnitých vlasů. Jakože mu to sluší a baby na něj letí, je uvěřitelné, ale nějak uniká, v čem byl problém s bolševikem. Obrazové symboly jsou přespříliš doslovné a zbytečně opakované. Pro mladší ročníky možná o něco zajímavější, na ty, kteří v té době žili, působí občas nudně. Je to spíš hezké barevné povídaní o tom, jak to bylo, než hluboké drama.

Emocionálně skvěle zvládnuté, zvláště první polovina, kdy se vzduch chvěje neurotickým napětím hlavního hrdiny. Skvělé herecké obsazení činí všechny postavy naprosto věrohodné. K rozvolnění dochází v druhé polovině, která ne vždy přibije oči k plátnu. Škoda též některých nedotažeností ve scénáři, některé scény nepůsobí proto zcela přesvědčivě. Postava Mikoláška zajímavě balancuje mezi sobectvím, kdy se snaží za každou cenu urvat si svého asistenta pro sebe a mezi obrovským nasazením pro pacienty, anebo vlastně pro sebe, protože Mikolášek léčbu pacientů potřeboval k tomu, aby mohl spokojeně existovat. Léčil je pro svůj pocit uspokojení a naplnění, anebo aby jim pomohl? Obojí je pravda a obojí ve filmu slušně funguje. Chvějící se rozporuplnost jako jeden z hlavních a fungujících znaků filmu.

Obsahově silný příběh, který je vyprávěn o něco sterilnějším způsobem, než by si zasloužil. Ono je celkem jasné, že to nemůže skončit dobře a ani neskončí, i když třeba i trochu. Chybí autentická pecka, ta závěrečná je víc romantizující, než aby to diváka srazilo do kolen. Frolik je ukřivděný hajzlík, který využije příležitost, ale skutečně temnou postavu neutáhne. Ve filmu není prezentován ideálně, resp. to je prezentován poněkud polopatisticky.

Příběh mladé židovky, která si svou cestu nevybrala. Ačkoliv zpočátku bez výhrad přijímá vše, co se po ní požaduje, oči ji otvírá přístup manžela, kterého jí vybrali příbuzní. On je na tom stejně, byl oženěn bez možnosti vlastní volby. V podstatě je také obětí pravidel komunity. Když mu dojde, jak moc mu na Ester záleží, už je jaksi pozdě. Dokud byla příležitost něco změnit, radil se pouze s mámou a se sestrami. Citlivě natočeno, byť berlínská pasáž je víc symbolicko-snová než reálná.

Autentické prostředí, syrové, drsné, žádné cukrbliky. Atmosférické se skvělou hudbou. Historicky ne zcela přesné, ale to není rozhodující, protože důraz je kladen na výpověď o věrnosti, zradě, osamělosti a potřebě přátelství, a v této rovině funguje výborně. Milovníci silných příběhů si přijdou na své. V některých momentech není dotažena psychologie hlavního hrdiny, resp. zvraty v jeho rozhodování není jsou úplně přesvědčivě ztvárněny, ale to jen pro ty, kteří dbají na vychytávky. I tak je tato postava solidně přesvědčivá.

Mimořádně uvěřitelný počin a těžce návyková záležitost. Pozitivně kvituju psychologii postav, Pervin a Husam nejspíš byli docela spořádáni zbožní mladí muslimové, kteří uvěřili řečem o ráji a dostali se do pekla. Pervin má zcela jasno a Husam dlouho neví, dokud není vyznamenán zvláštní poctou. Má přesah, není to jen o islámu, ale o manipulaci a ovládání obecně. Největší záporák, je ten kultivovaný, zdvořilý mladý muž, s několika identitami a perfektně skrytou cynickou stránkou, která se nezastaví před ničím a z ostatních jen ždíme, co potřebuje pro sebe.

Meditativní film zobrazující tichou, a přitom maximálně důslednou oddanost vlastnímu svědomí. „Přijde čas, kdy nám bude zjeveno, jaký to mělo smysl.“ Franz Jägerstätter chce jen klidně farmařit a odmítá přísahat věrnost Hitlerovi, protože všichni vědí, co je zač. Jenže všichni ostatní se přizpůsobí, a Jägerstätter je ten, o kom jsou vesničané přesvědčeni, že je ohrožuje. Ne diktátor, ale čistá duše odmítající žít ve lži. Franz musí řešit sžíravě palčivé otázky – vystavit manželku a malé dcery odmítání ostatních a drsné dřině, anebo se podřídit kvůli dobru rodiny, ale ve lži, kterou nemůže vystát. Hrůza zobrazena maximálně poetickým způsobem. A neustálá otázka, kde se skrývá Bůh se svou spravedlností.