Majkak

Natočené z pohledu 15 leté Chiary, dosud nepolíbené mafiánskou realitou. I přes dvouhodinovou délku zůstává výsledkem příběh vnějškově popisující místní poměry bez hlubšího ponoru do jednotlivých charakterů. Postavy Chiary kulhá ohledně vnitřní konzistence, chvíli je rebelující zaškoláčkou, aby se pak bez problémů a na pohodu zařadila do nové rodiny. Film se snaží sdělit tamější realitu, kdy se místní lidé až příliš pasívně podvolí panujícím mafiánským poměrům a opatření ze strany státu, která mají zachránit dospívající děti. Chybí však dramatický oblouk a kulhá spojitost mezi dílčími scénami.

Povedeně zpracovaný vhled do života vězeňkyň – matek, od těhotenství, porod až do tří let věku dítěte, kdy se rozhoduje, zda matka dostane podmínku, aby se mohla starat o dítě. Automaticky se to nestává, jak se zklamaně přesvědčí jedna z nich. Pokud se nenajde někdo z blízkých, kdo by vzal dítě k sobě, odchází do sirotčince. Každodenní rytmus věznice, kontrola korespondence a důvody proč jsou ženy zde.

Na české poměry nadprůměrná podívaná, škoda jen závěru, který nemá tu správnou eskalaci. Příjemný minimalismus, který nenudí ani na chvíli, což je podpořeno též solidní hereckými výkony. Propracovaný scénář bez logických zádrhelů v neustálém šikovně udržovaném napětí. Psychologická stránka bez lapsů. Jak se vyrovnat s tím, když se dozvím, kdo skutečně byl můj otec.

Akční podívaná, i když je příběh vcelku známý a všichni vědí, že katedrála zůstala stát. Až bolestivě frustrující nedbalost při dodržování protipožárních předpisů, stokrát nastartovaný falešný alarm je jen otravným zpestřením a první, kdo zachytí požár, je žena v Chicagu, která si všimne kouře na fotce. Katedrála měla bezpochyby na mále, protože existovala až moc velká jistota, že tak hořet nebude. Nepatetické, věcné, včetně realistického pohledu – lidské životy jsou vždy cennější než šutry. Kvalitně natočený film, s dobře zapracovanými dobovými záběry. Prakticky s absencí humoru, pominu-li úvodní jemně úsměvnou pasáž. Za mě dobrá hláška: Jak vypadá trnová koruna? No, jako na tom kříži.

Vikingové jak si je představují lidi 21. století. Ezo-pohansko-mysticko všehochuť, atmosférické, emocionální se stylovou hudbou. Když si ale stoupneme nohama na zem, nepředpokládám, že by Vikingové byli zase takoví retardi. Scénář neřeší žádnou logiku, ke štěstí musí divákovi stačí stylizovaní bojovníci s jejich rituály. Psychologie taky vcelku žádná, akorát Kidman si střihla slušnou záludnou mrchu. Jinak klasika o pomstě, a taky trochu lásce.

Dynamický film s důrazem na sportovní stránku. Autentický dojem umocňují i hlavní představitelky, reprezentantky v gymnastice. Solidně zvládnutá psychologie postav i třenice mezi matkou a dospívající dcerou, pro kterou je gymnastika vším. Olga je bojovnice, ale musí čelit nejen sportovním dramatům. Působivé, bez zbytečných zákrut, přímočarý film.

Jako sportovní film funguje solidně, ale přesto zůstává osten něčeho nedovyprávěného. Hodan se úplně dokázal rozhodnout, zda natočí film o Hanči nebo Rathovi. Vrbatovi už nezbyl vůbec žádný prostor, což je sice škoda, ale není to největší vada filmu. Hodan na začátku navnadí na Rathův příběh, pak ho ale opustí, věnuje se intenzívně Hančovi, a to jak v roli závodníka, tak i budoucího těžce zkoušeného otce rodiny. Rath pak dovypráví svůj příběh pár větami, což vede diváka k oprávněnému dojmu, že byl o něco ochuzen. Všestranně obrovsky talentovaný Rath má neskonale větší potenciál, ale film není o jeho příběhu. Negativní hodnocení vyplývají právě z těchto nesplněných očekávání.

Drama silné královny bojující mezi citem k ztracenému a možná znovunalezenému synu Olafovi a rozumem, velícím na prvním místě zachovat nedávno zrozenou těžce vyjednanou unii tří zemí. Rozhodování jí neulehčují ani nevyzrálý Erik, který je formálně králem, a za něhož Margrete zatím drží fakticky vládu, dokud adoptovaný syn nedozraje, ale ani příchozí Olaf. Až už je to, kdo je to, vsadit se na něj také zrovna nedá a Margrete tuší, že by jeho plnou podporou ztratila možná víc než s Erikem. Skvělá Trine Dyrholm v hlavní roli velmi přesvědčivě zvládá roli vnitřně silné vládkyně, pro kterou je důležitý mír a prosperita všech tří zemí, stejně jako poctivost před Bohem. A to je obklopena hafem hráčů s vlastními zájmy, které musí vyvážit a ustát. Dobře pojaté drama vnitřně složitého rozhodování, kde se těžko rozhoduje, které řešení bude nejméně škodlivé.

Prapodivná směs bizáru, laciné satiry a grotesky s minimem humoru. Společným jmenovatelem povrchnost. Většina postav připomíná neživotné karikatury. S minimem empatie, málokterá postava dovede upoutat divákův zájem o ni jako o člověka. Nakonec vcelku fajn je ta alkoholička. Někdy jsou vyložené lapsy, byť třeba všechny nepoužitelné telefony, tomu rozumím. Ale ten malý kluk, chodící encyklopedie, který vysype detailní technické parametry motoru a brzd, a netuší, jak se ty brzdy použijí, to si scénarista dělá srandu z diváka. Od Vlastníků výrazný propad dolů.

Od prvního záběru skvělá atmosféra, a skryté mrazení vyzařující z Bradleye Coopera. Okamžitě mě vcuclo do sedačky a dlouho jsem seděla bez pohnutí, i když v cirkusu se toho vlastně tolik neděje. Nejisté momenty jsem spíše spatřovala v těch mentalistických vystoupeních, ovšem scéna na hřbitově je dokonalá jízda. Drsnější verze Faunova labyrintu. Špičkové herecké výkony a dokonalý vizuál. Jinak stará škola se základním motivem: pokud je tvoje kariéra založená na vytahování toho horšího z lidí, tak se pak nediv. Před Bohem neutečeš.