Recenzie (2 762)
Psie popoludnie (1975)
VÝBORNÝ. Chci bejt Al Pacino.
Zostup Orfeov (1960)
Neveselé milostné drama o "vandrákovi", který se jako přesycený vlastním nespoutaným životem pokusí najít pevnou půdu pod sebou, kdesi hluboko na jihu USA. Tolik mi to nesedlo, utahané a příliš utrápené, včetně (však naprosto příhodných) hereckých výkonů. Prostě mimo mě, nebo jen mé momentální rozpoložení, nevím.
V prístave (1954)
Sociální drama z přístavních doků tehdejšího New Jersey, kde se vykořisťovaní dělníci bojí postavit na odpor odborářské mafii. Brando stojí v čele kvalitního hereckého obsazení, v roli bývalého boxéra a současného "protekčního pracanta", který řeší zcela zásadní morální dilema. Od křiváckého úvodu, přes milostný střed až po hrdinsky vyhrocený závěr je to poctivý a zaujímavý biják.
8. míľa (2002)
Objektivně to na 5* rozhodně není, ale pro mě má 8 MILE tááák vysokou nostalgickou hodnotu a závěrečný battle patří k mým vůbec nejoblíbenějším scénám ve filmu obecně. A Marshall Mathers je dodnes jeden z mých nejoblíbenějších umělců (a navždy bude).
Električka zvaná Túžba (1951)
Wow; dechberoucí neotesanec Brando, oslňující nešťastnice Vivien Leigh, překvapivě chytlavých a nepředvídatelně se vyvíjejících 120 minut, stále aktuální a rozsáhle o životě vypovídající drama.
Hrôzostrašná noc (1985)
Přiměřeně béčková osmdesátková upířina, která má dodnes čím zaujmout. Trikově například, i přes onu zastaralost je to totiž poctivá a poměrně rozmanitá nedigitální prácička. V pohodě jsou též charaktery, ať už samotný bloodsucker od vedle, anebo horror host a "přemožitel upírů" Mr. Vincent. Osobně to nepřijímám za nějaké hororové veledílo (mnozí ano), ale zábava slušná a já jsem vděčný za každý kvalitní produkt té zlaté dekády nevkusu...
Americký vlkolak v Londýne (1981)
Moc pěkná vlkodlačí komedie, která vůbec není nepříjemně osmdesátková. Sympatické obsazení snad všech rolí (viva sestřička), dobrý střídmý humor, respektu-hodná práce maskérů (přeměna), krásný song v úvodu, super konec (porno kino a poprask na Piccadilly). Pro mě v úplný TOPce mezi 80’s horory.
Neporaziteľný Barbar Conan (2011)
CONAN je jako drsnější verze nového CLASH OF THE TITANS, v Hyborii to vypadá na hororový Disneyland. Je to zběsile akční, což je super, ale do píče s uboze rozblázněnou moderní kamerou (tenhle trend už prostě odevzdaně akceptuju). Potěšila mě nápaditost v "červenočerném" humoru, cimmeřanský Perlman, absence nudného putování, nebo odkaz na Freddyho Kruegera. Krve dost, usekaných končetin mohlo být i víc. Pravým Conanem pro mě nikdy nebyl Arnold, nýbrž můj knižní obrázek, a ačkoli se mu Momoa příliš nepodobá, stejně je jednoznačným barbarem. Level pozdvižení ve mně už v druhé půli stagnoval, ale v pohodě, chci poučený sequel. 7/10.
Bobor (2011)
Mě tedy BEAVER příjemně překvapil. Tahákem byla jednak Gibsonova těžce průserářská krasojízda v reálném světě (hahahahaha... fuck), jednak zajímavý námět - a obojí svým způsobem přispělo k dobrému pocitu, který ve mně BOBR zanechal. Co je to? Plyšovým bobrem odlehčené, trošku zvláštní rodinné drama, evokující třeba AMERICAN BEAUTY, ne bez chyb, ale nakonec velmi hezky dojímavé. A šílenec Mel tu jednoznačně herecky boduje, snad není jeho kariéra již navěky věků pohřbena.
Mrcha učiteľka (2011)
Těžce průměrná komedie s čtyřicetiletou "dvacítkou" Cameron Diaz (furt má tyhle role zapotřebí?), kde Segel i Timberlake (pro mě dva větší taháky) bohužel hrají pouze druhé housle. Pouhý týden po projekci si z toho pamatuju minimum, vůbec žádný HAHAHAHAHAHAHA.