Slasher

S01: Raimi & Campbell se vrací aneb jak vzít fanouškovský kult po 30 letech, nikoho nenasrat a nezklamat. Mladí sidekickové jsou nějakých pár dílů otravní, než jsem si na ně zvyknul, ale Ashe hlášky fungují a i přes občasný CGI neduhy, co je tady hlavní devizou, je kopec skvělých démoních masek a krvavých brutalit, za čímž stojí spousta poctivý dřiny. Ve výsledku vděčná, zábavná béčková retro blbost na oddech. 80%

Rozhodně zajímavý. Přeci jen ta zápletka jak dvě děti s kamerou dokumentují týdenní návštěvu u neznámých, narušených prarodičů je nevšední, přičemž nikdo z ústřední čtyřky (plus matka) není herecký dřevo a Shyamalan už je prostě dost zkušený režisér na to pravidelně krmit diváka znepokojením z mála. Logicky pak ale čekáte na nějaký velký odtajnění, zadostiučinění, děs a masakr, což podle mě moc nepřišlo.

Z první půlky týhle drsňácký krimi komedie jsem byl nadšenej, ve druhý už to ztratilo momentum (zkrátit o půl hodiny?). Ale prý jsem na ni byl moc emocionální krypl - taky možnost. Každopádně Hardy v bizarní dvojroli skvělej a radosti z podobně raženýho BRONSONa a DOM HEMINGWAYe jsem nedosáhl.

Dál platí, že nemám slabost pro mutanty (dokopat se k tomu mi taky trvalo 2 roky), ale tenhle díl je vzatej zajímavě, retro "WATCHMENsky", a má tak nějak všechno, co má velkorozpočtová komiksová jízda mít.

Omylem jsem si pustil tuhle spletenou zdlouhavou eurogangsterku plnou chabých ksichtů, geniální feťácký muziky, artově bloumající kamery a hezký římský multi-kulturní bezpohlavnosti, která vám (zdá se) buď sedne na 5 hvězd, nebo budete moct být hrdí, že jste to zvládli s přestávkou přes noc dokoukat.

Nevyzpytatelný dementní dějový pochody, primitivisticky srdečný a hovně humorný, jo na buraní Silvestr ta nejlepší možná volba. Keep on keepin’ on!

Bezchybně oddokumentovaný příběh jednoho z největších frajerů všech dob a člověka, co položil základ dnešním adrenalinovým srandám od skoků na motorkách, přes snb sk8 až po filmový stunty a la Jackass. Právě Johnny Knoxville, který se podílel na tvorbě a je tu sám jedním z vypravěčů, je nakonec i tím, kdo mě k BEING EVEL přivedl. Takhle vypadá skvělá, emotivní pocta životu nesmrtelnýho hrdiny, blázna i sráče, ztělesnění šílený Ameriky 70. let.

Od (nepřekonatelnýho) CASINO ROYALE nejlepší 007 s Craigem, což je pro mě o to příjemnější překvápko, když mě poslední dva díly zklamaly a tak jsem se teď ani nehnal do kina (což je mi ve výsledku líto). Je to temná, zvláštní podívaná, která bere už od samýho úvodu a impozantní honičky během festivalu dne mrtvých. Funguje to jeho drsný, nehezounský, neotesaný charisma chladnokrevnýho vraha, i po delší době bondovská romance. Vynikající je surově old schoolová rvačka s Batistou. Tak celkem pěkná tečka za "quatrologií" a upřímně, já se těším na novou tvář a snad i lehčí, béčkovější, šarmantnější, humornější pojetí zase pro změnu.

Fajn vesmírný survival, kde Robinson Damon odmítá zhebnout sám na Marsu, dokumentuje to s humorem na GoPro, taky pěstuje bio brambory z hoven. Nikdy jsem se nezajímal o fyziku a možná i proto jsem si nenechal zkazit dojem řadou očividných kokotin, podaných neprůstřelnou hollywoodskou logikou. Bowieho "Starman" zhruba v půlce stopáže mě definitivně utěšil v tom, že ať už se odtamtud pirát katapultuje jakkoli, tohle celkem užiju od začátku do konce. Ledová pouštní krajinka nádherná, možná jen škoda, že Scott ošidil epičtější rozměr - vítězí INTERSTELLAR.

Sedm a půl-tý Rocky jako to nejlepší možný klišé. Vlastně ten samý jednoduchý příběh srdcaře outsidera po cestě na vrchol, co tu od roku ’76 byl už tolikrát, jenže on ten zápas sama se sebou prostě neomrzí, zvlášť když CREED bere to nejlepší z poctivýho, civilního, devět let starýho comebacku, zůstává přitom inspirativní, má to nenahraditelný Slye charisma, přidává kus pěkný filmařiny, hecující soundtrack, krásnou Tessu a sympatickýho Jordana. Samá radost nejen pro Black Lives Matter :) Zkrátka... nemůžu se dočkat jít běhat sprinty do kopce, mrazu a deště, sáhnout na hranu sil, padat a zase vstávat. Bojovat. "If I fight, you fight."