bertrand

Pan Bertrand: "Cafra, co jsem to vlastně viděl? Hypnoticky ztvárněný průměr nebo nestárnoucí lahůdku?" Totiž, rozhodně se nejedná o nejlepší scénář páně Schradera nebo Towneho natož o nejlepší režijní práci Sydneyho Polacka. Ale - snad vzhledem k náhledu do exotického prostředí Japonska a rozkošně spletité sítě vztahů panujících mezi všemi protagonisty - má Yakuza tu vlastnost, že vás (když přetrpíte opravdu nemastný úvod) lapne za kravatu a drží a nepustí. Závěrečná akce a následné omlouvání se po japonsku (Mitchum!) je parádní odměnou za diváckou výdrž.

Pan Roy se nemýlí, opravdu velice slušný film. Je poznat, že byl natočen podle kvalitní literární předlohy, jestlipak vyšla česky? Podzimní, příjemně prokombinované a se snahou o zachycení nějaké podoby reality, což se pozná také podle toho, že manželku Roberta Mitchuma nehraje hollywoodská krasavice, ale sympatická mamina od plotny. Mitchumův výběr role i její ztvárnění je příjemně překvapivé. Ale co se budu vykecávat, pan Roy už napsal všechno a Vy se podívejte sám, milý příteli.

Belmondo jede na vlně totální anarchie a veze s sebou všechny, kdo se mu postaví do cesty....ještěže ve druhé půli trochu zpomalil, protože panu Bertrandovi docházel dech a potřeboval zatlačit bulvy zpátky do důlků očních. Nejlepší Belmondova komedie. "Kde jsou dnes Belmondové minulých dní?!" křičí pan Bertrand nepříčetně kdykoli zapne TV set.

Nejlepší z nejlepších. Jean Rochefort, toť Bertrandův nový objev totálně bránici devastujícího minimalistického herectví. Yves Robert = král dokonalého scénického načasování. A jako třešnička na dortu se skví český dabing. Rochnil jsem se....přál jsem si, aby ten film nikdy neskončil....

Nějaká vnější podoba s filmy Bullitt a Francouzská spojka tu tedy je. Ovšem: D'Antoni ani zdaleka není Yates či Friedkin. Schneider zase není ani super cool jako byl Bullitt ani patřičně posedlý magor jako Pepa Doyle. Panu Bertrandovi strašně připomíná Milhouse ze Simpsonů, což ubírá jeho snažení na síle už v zárodku. Sumasumárum: "Seven-Ups" stojí za zmínku jen kvůli oné automobilové honičce, však je také jasné, že byl kvůli ní vlastně natočený. Na hudbě je zajímavé, že zdařile buduje napětí - pro jistotu už minutu předem.

Splněný toť Bertrandův sen. Komedie, pro kterou je adjektivum černá moc málo tmavé, navíc rozkošně propojená s popisem sociálních obludností, které jsme se naučili přijímat za standardy našich životů. Možná jste už kousky něčeho vzdáleně podobného někdy někde viděli, ale perfektní timing, herecké výkony a gagová promyšlenost jdoucí až na hranici myslitelného dělá z tohoto anarchistického filmu podívanou vhodnou právě tak pro pana Bertranda a podobná indiviuda.

Slabota. R. Pryora uznávám jako herce i komika, ale tuhle taškařici jsem málem nedokoukal. Znáte ty komedie, kdy je všechno připůsobeno jenom tomu, aby mohl vyniknout hlavní hrdina, jeho hlášky? Tohle je jedna z nich. Někdy se to povede, ale tady je to jako pěst na oko. Navíc Pryor hraje dost nevyrovnaně napsanou postavu, má oplývat sympatickou nemotorností, naivitou, sklony k anarchistickému chování, ale zároveň je to chlapík se zlatým srdcem, který si ví vždycky rady, takový Ferda s Pytlíkem dohromady... a vono to nefunguje. Pan Bertrand si příště radši pustí Brewsterovy milijóny.

I pan Bertrand volá bravo, ale zároveň navrhuje jiný konec, namísto byvšího, trošku vypočítaného a ne úplně logického: Protektor Vrbata chrání Hanku až do konce okupace, bojuje dokonce na barikádách, a když si konečně v květnových dnech vyjdou do ulic, polapí ho jeho kolegové z rozhlasu, polijí benzínem, zapálí a vytáhnou na kandelábr. Hanka na to kouká s pěknou, zbrusu novou trikolórou přišpendlenou na triku. Hohó, ať žije republika!

Fred Ward v roli soukromého očka pátrajícího po ukradeném Necronomiconu. Výborný nápad propojit svět Chandlera a Lovecrafta v retro noir příšerárně. Výprava je, pravda, okatě televizní, ale Campbellova režie tvrdí muziku, takže je vám to jedno. K tomu znalecky napsaný scénář, ohánějící se velkým množstvím hlášek a vychytávek (zombies řemeslníci, gremlini jako domácí škůdci, už zmíněný vlkodlak aj), fatální Julianne Moore, pololegrační 80sátkové triky. Co víc si pro pohodový podvečírek přát, milý pane Bertrande? Odvázanější konec. Apropos, český název je vpravdě šalamounský, dá se použít pro bezpočet filmů, a to je bezesporu výhoda, proč taky porád něco novýho vymejšlet, že jo....

Takovéto filmy nelze hodnotit. Je lepší dělat, že vůbec neexistují. Obrovský krok zpátky do devadesátých let, kdy se chtělo, ale neumělo se a nevědělo se jak a nevědělo se co. Zmar a zkáza. Ztracené peníze tvůrců, ztracený čas diváka. Koukali jsme na to kvůli tý černý divoký kočce, ale i ta její role byla tak debilně napsaná a zahraná, že se pan Bertrand sám sebe pořád ptál: "Proč na to furt čumíte, milý pane Bertrande?! Proč?" Inu, chtěl jsem strávit večer u TV, to mám za to!