bertrand

Tedy, je to bohužel přesně tak, jak avizují pánové Ajantis a Rogue. Bezkrevně natočená adaptace na které se zřejmě podepsaly neshody a přetáčky o kterých Ajantis tak informovaně píše. A je to škoda, protože románová předloha (které se tvůrci, pravda, moc nedrželi) není zase tak úplně špatná (u nás vyšla v roce 1990 v detektivní edici Smaragd), Hammett i jeho život je sám o sobě dost zajímavý (detektiv Pinkertonovy agentury, alkoholismus, gamblerství, tuberkulóza, dobrovolná účast ve WW2 v poměrně pozdním věku, vyšetřování výborem pro neamerickou činnost po válce, předčasné ukončení tvůrčí činnosti) a tohle všechno v kombinaci s (v knize) detailně vykresleným prostředím San Francisca konce let dvacátých mohlo vydat na solidní poctu detektivce tvrdé školy. Ale producent Franta Coppola holt držel Wenderse za koule a mačkal je moc silně, protože všechna šťáva vytekla do kalhot a ne do tohoto filmu.

"Bože, taková íčovina " sténal mi zase pan Bertrand. Bez scénáře, bez režijního dohledu, Marvin s Hackmanem zde ani nemají CO zachraňovat. Občasné záchvaty surrealistické scénáristické či vizuální režijní nápaditosti naznačují potenciál, který by měly, kdyby zůstaly u záchvatů a do filmu je přepsal a zaranžoval úplně někdo jiný. Za ně tedy jedna hvězdička a druhá za Sissy Spacek, jižanskou květinku, která v rozpuku mládí vypadá opravdu skvostně i když vůbec nechápu, co v tom filmu ješišmárjá dělala. Vlastně nechápu, proč se obtěžovat s komentářem, když už za mě všechno tentokrát napsal CUSHING.

Pana Bertranda tenhle chytrý, rychlý seriál s výtečným obsazením, pakoidními postavami a absencí hluchých míst "oslovil". Traduje se v rodině, že prý dokonce nahlas se smál...

"Kdyby tam nebyl ten Belmondo, nedalo by se na to koukat", prohlásila páně Bertrandova lepší polovička a to je asi tak vše, co se k tomuto filmu dá říci. Dokonce se ani nedá říci, že by se monsieur B. na tuto roli nějak zvláště hodil, ale on je prostě vždycky větší než film kterému se upsal. Tak rychle: naprosté odtržení od reality a logiky, jako u valné většiny kdysi adorovaných francouzských filmů. Začátek povzbuzující, prostředek přešlapuje na místě a konec už nikoho nezajímá. Nostalgie nefunguje. Neherec Krampol by už neměl ani dabovat, jeho procítěný přednes hrdinových monologů zaváněl školní besídkou.

Nadmíru roztahaná anekdotka. Beatty, známý svojí kontrolou nad projekty, si zřejmě najmul Pakulu, aby uspokojil poptávku po konspiračních filmech a svoji touhu stvořit zase nějaký osobitý hit. Zapomněl ovšem připlatit scénáristu (kde asi byl Beattyho sidekick Robert Towne?) a třebaže se jeho absenci pokouší režie nahradit promyšleným vizuálem nestačí to. Pakula sice záběr dokonale zakomponuje atd. ale pak se jím není schopen přestat kochat, čímž vedle jakési atmosféry vzniká i bezvadně natočená nuda. Nelogičností je tu dosti, jako by tvůrčí duo točilo film pro sebe, bez ohledu na možného diváka (to se sice nakonec vyplatilo u "McCabea a paní Millerové", ale tady ne). Pan Bertrand pospával. Dopitakovi: vzkaz na zrcadle smazal, protože za dveřmi zachodku už stál jiný cestující, tudíž by Beattymu bombu okamžitě přišili na triko. Letuška pak vzkaz na ubrousku našla, proto letadlo předčasně přistálo :-)

Pan Bertrand není znalcem kung-fu koreografie, ale příznivcem určitě ano. Film ho potěšil, přestože za vrchol stále považuje kdysividěnou "Fist Of Legend" s Jet Li. Ip Man sice možná nedosahuje jejích kvalit ( vrchol filmu je někdy uprostřed ve fight 1 versus 10), ovšem nabízí zase větší dávku emocí a syrovější pohled na japonskou okupaci. Neuvěřitelně nás nasral zhovadilý konec, násilně naroubovaný na předchozí jakž takž plynulý děj a závěrečné dovyprávějící titulky, účelně spojující mistra Ip Mana s režimem, který nyní v Číně vládne a který je postaven na těch samých principech, proti kterým se hlavní hrdina postavil. Tahle hnusná ideologická tečka panu B. zkazila celé video a proto by se na ně nikdo neměl dívat. Chápeme, že těmi titulky byl vykoupen celý film, ale podíváme se na něj znovu, až Čína opustí Tibet.

Hrůzná prázdná věc, která se nedá snad ani dodívat neboť na světě neexistuje důvod, proč tak učinit. Vymazlené záběry, hudba, nic mezi tím, vymazlené záběry, atd. pořád dokola, až se panu Betrandovi z toho začalo dělat špatně. Co to udělali, propánakrála, z té pěkné holky ze Ztraceno v překladu....?! Pokud Vás ovšem baví tupě zírat na TV se zaschlou slinou v koutku úst, jak je libo....pan B. to naštěstí s vypětím sil dokázal vypnout a slinu setřít.

Vážení soudruzi, soudruh renegát Kohout se opět vrací na naše obrazovky, aby zavzpomínal na staré dobré časy v lůně rodné strany a podal nám podrobný popis přeměny soudruha uvědomělého, leč lidsky poněkud naivního, v soudruha překovaného událostmi a Stranou ve funkční součástku komunistického aparátu. Doslovný popis mechanismů užitých v revolučním roce 1948 může našim mladším soudruhům poskytnout cenné rady pro další etapy třídního boje a našim nepřátelům(ta hovada už skoro zapomněla co v nás mají!) připomenout, že naše strana zvládá metodu cukru i metodu biče. Zkušený televizní pracovník soudruhu Polesný sice pokulhává a vrávorá pokaždé, když se má pokusit zpracovat dění nějakými filmovými metodami, nicméně budiž mu pro tentokrát odpuštěno, celkovou ideu díla se mu podařilo vysledovat se svými omezenými výrazovými schopnostmi. Zmiňme také soudruhy Preisse, Hanzlíka, Dlouhého a Novotného, kterým se neokázalou snahou o zpracování vedlejších rolí podařilo přispět ke zdaru společného díla....děkuji za pozornost, následně Vám soudruh Paroubek ve svém příspěvku sdělí své alarmující poznatky ke stavu hliníkových příborů v závodních jídelnách RaJ.

Velmi jsem se těšilo (navnaděno komentáři zde) a velmi jsem se zklamalo. Předvídatelné a co víc, nudné. Chytrý scénář? Každý má o něm zřejmě jiné představy... velké potíže tento film dodívat. Inu, začátek osmdesátých let = kvalitativní ústup francouzské kinematografie, který v podstatě trvá dodnes. Pan Bertrand: raději znovu pustíme "Špijóna, který přišel z chladu", ne? Promiň, Lino, máme tě rádi, ale tohle tě není hodno.

I pan Bertrand smeká čepičku před panem Burtonem. Škoda, že slavný "Dotyk medůzy" netočil zamlada, neboť jeho tvář ještě není tak vykutá alkoholem a cigárkama, takže brázdy neodvádí pozornost od jeho vpravdě hypnotických světel. Ve životě špijóna neexistuje dobro a zlo, láska je nepovolený přepych, převládá únava, vypité láhve a pocit zbytečnosti a to mu z dnešního pohledu přidává na síle. O co se tenkrát vlastně tak urputně snažili? Nezhroutilo by se to bylo bývalo stejně jednou i bez nich, pouhou silou trhu jež nyní vládne všem stejně? Možná proto je film - ač klenot - takto trestuhodně zapomenutý.