bertrand

Právě jsem podruhé dodíval a mohu tedy vyhlásit pomyslný žebříček: 1. Night Moves 2. The Late Show (Benton, 1977) 3. The Long Goodbye (Altman, 1973). Žebříček je lehce závislý na čase a počtu shlédnutí. Altman má dokonalého Goulda, Benton zase malý vybroušený skvost čekající u nás na objevení, ovšem Penn si sehnal Hackmana a napsal mu scénář Alan Sharp (Hired Hand, Ulzana´s Raid) a vytvořil fungující svět a v něm Harryho Mosebyho, chlápka, co má svý problémy a navíc je, jako by to nestačilo, ještě soukromý očko. Zlatý sedmdesátý!

Přímočaré a účinné. Dusná a přitom civilní atmosféra, hlavní hrdina je tu skutečně sám proti všem, v jednu chvíli dokonce smířený s vlastní smrtelností...plus samozřejmě pěkné americky výchovné poselství závěru. Spencer Tracy, Lee Marvin a Robert Ryan, který umí záporáky snad ještě lépe než klaďase...není co dodat, třeba vidět, třeba i napodruhé, sedět a užívat si střídmé herecké projevy sedící jako ona pověstná prdel na hrnec.

Nabízí se jistá podobnost s Velinského románovým Otou Finkem seniorem (kdypak tyhle skvělé knihy někdo zfilmuje?). Velice slušná zvolna plynoucí detektývka neobávající se sem tam nějaké té násilnosti, zaměřená, jak je občas zvykem, na dva protichůdné charaktery hlavních postav. Jestli se ve filmu řeší i nějaký případ je už, jak je v dobré detektývce občas zvykem, vcelku jedno. Nenudil jsem se ani chvíli ("The Long Goodbye" , ač jinak skvělé, mi tuto možnost ke konci nabídlo). Pro milovníky příběhů soukromých oček je "The Late Show"příjemná lahůdka. Kdykoliv znovu, tenhle film neomrzí.

Pan Betrand lituje, pan Bertrand nedodíval. Nedalo se. Ale dává, zcela bezdůvodně, jednu hvězdu za Billa Murrayho a za vzpomínku na Huntera S. Thompsona, který prý tenhle film neměl rád. Nepíšou na imdb, že původní profesí producent Art Linson absolvoval čtyřměsíční kurz režírování nežli se pustil do natáčení tohoto vysněného projektu? Na to, aby filmu a postavám v něm vdechl potřebnou energii a životnost to bylo bohužel málo....

LFŠ 2010. Úvod Vladimíra Hendrycha postavil panu Betrandovi oblíbený film do nového světla. Altman prý ho natočil jako antichandlerovku, neboť pokládal Marlowa za ideologicky nebezpečnou postavu, která svojí nezranitelností a ikoničností byla přímým předchůdcem sterilizovaných filmových akčních hrdinů, totálně odtržených od reálného světa. Zvárnil proto Marlowa jako člověka se svými oldchool principy a způsoby života ztraceného v šílené realitě sedmdesátých let. Nic mu nevychází, nic nechápe, nemá žádný vliv na postavy ani příběh, není dokonce ani schopen získat informace od uklízečky a je tedy snadno zmanipulovatelným terčem amorálního Lenoxe. Jediné, na co se občas zmůže je hláška: It´s okay with me. Musí být, protože jinak by se nám drahý Marlowe musel zbláznit. Ke konci se, pravda, pochlapí, ale zase až nechandlerovsky, brutálně, snad sice logicky jako výsledek jeho životních postojů, pan Bertrand to ovšem příliš nepochopil ve vztahu k výšeřečenému. Jinak skvělý Altman, skvělý (jak jinak) Gould a opět skvělá kamera Vilmose Zsigmonda. Nutno vidět, ať už jako milovník Chandlerovek nebo jako námět k nikdy nekončícímu přemítání o smyslu filmových adaptací, o vztahu fikce a reality.

LFŠ 2010. Nejlepší filmová role Humpreyho Bogarta, jakou jsem měl do této doby možnost vidět (rozhodně lepší než v Maltese Falcon, kde jenom předvádí, jak rychle umí mluvit). Strhující film, nejen díky Bogartovu cynickému výkonu, pana Bertranda celkem mrzí, že nějaký DaViD´82 zase napsal ve svém komentáři všechno dřív a hlavně líp.

LFS 2010. Moralita, která se nás mermomocí snaží přesvědčit, že oženit se s někým pro peníze a bez lásky je horší nežli činit opak. Vzhledem ke kvalitnímu scénáři, který zdařile maskuje červenoknihovní podstatu, vynikajícím hereckým výkonům (zejména mladičkého Roberta Ryanav roli poněkud psychicky nevyváženého milionáře) a závěrečné gradaci není problém tomuto idealistickému tvrzení uvěřit, alespoň v tomto filmu. Pan Bertrand a Vy, mladá dámo, my ovšem víme své, že ano.... Je třeba říci, že ke konci tvůrci ovšem svému impozantně moralizujícímu snažení podrazí nohy, když ! SPOILER! nechají zemřít nevinné hrdinčino dítě, aby ona mohla začít nový život po boku mravně nezávadného doktora. Holt, všechno něco stojí.

Pan Bertrand viděl kdysi na nějaké britské televizní stanici. Matně si pamatuje, že je to snímek sice umírněný ve tvaru a příběhu, ale přesto hodný pozornosti aspoň co se vcítění do osudů titulního hrdiny týkalo.O nějaké ne/originalitě už po těch letech B. nemůže mluvit, ale zdatné bylo, jak obratně se film vyhýbal různým klišé a mainstreamové podbízivosti. Pan Bertrand by se na něj klidně podíval znovu a Vy, mladý pane, určitě neuděláte chybu, když si z něj vezmete příklad.

Pan Bertrand se podepisuje pod komentář pana Mattyho. Ukazuje se, že osamocený Jan Svěrák má sice ohromný kinematografický talent a vizuální cítění, ale na druhé straně zeje poměrně veliká empatická prázdnota vzhledem k ostatnímu světu. Ukazuje nám hlavního (opravdu poněkud přerostlého) dětského hrdinu jako oběť své matky a konzumní společnosti ve které oba žijí, z čehož plynou jeho různé alergie a zřejmá mentální a sociální opožděnost. Ale Svěrák nijak do příběhu toto slibné téma nezapojuje, bere to tedy jako SAMOZŘEJMOST. Naprostá je i jeho absence jakéhokoliv ekologického cítění. Lesní tvorové žijící v souladu s umělohmotnými odpadky, to pan Bertrand prostě nepřekousne a považuje to dokonce za nebezpečnou myšlenku, zvláště je-li předávána dětskému divákovi. Ti se v kině opravdu nudí, B. byl toho svědkem. Je toho více, co by se dalo vytknout, ale panu B. se to ani nechce vypisovat. Až český národ trošku dospěje, nebude zřejmě chápat, co na těch Janových filmech vidělo. PS: veverky a ptáčci. Kolikpak jich asi na ty pěkné záběry doplatilo?

Tady si Frankenheimer vybral opět horší chvilku. Když odmyslíme body za nostalgii (viděno kdysi na VHS) a odečteme body za brutální dabing TV Prima (použitý z oné VHS!) vynechávající nejen slova, ale i celé věty a spolehlivě zabíjející každou hlášku, co nám zbyde? Příběh, který je tak zoufale nudný, že poslal film finančně ke dnu už v osmdesátých, Frankenheimerovu tupou režii kvůli které pochybujete, že byl film určen pro kina a ne pro televizní příjmače a fešáckého Johnsona, na kterého se dobře dívá, který se fakt snaží hrát (za originální zvuk bych možná přidal) a kterého litujete, že si vybíral takové zhovadilosti a následně skončil kde skončil. Taky pár slušných fórků (výslech pomocí vomitace na podezřelého!), které naznačují, co by z toho bylo bývalo mohlo být kdyby...