Naranyan

Měl jsem prst na spoušti plného hodnocení ale pravdou je, že v Ratatouille či Boltovi lze podle mého názoru najít malinko více a to malinko by nejspíš odpovídalo právě udělenému absolutoriu. Každopádně madagaskar bavil a to né málo, místy mi doslova trhal bránici a už jen za těch pár hodin života navíc (smích skutečně prodlužuje život) musím děkovat, jelikož tvrdou pravdou je, že při většině komedií se nějak moc nesměji, spíš jen, pokud viděno ve více lidech, nasazuji společenský kyselý úsměv. Právě jdu na Madagaskar 2 a zvědavost při srování je skutečně zabijácky velká.

Tohle je prostě absolutorium bez diskuze. Sakra tomuhle nechybělo naprosto vůbec nic, co si od filmu mohu jen přát. Tuny zábavy, jedna velká jízda, silné a opravdové emoce, fantastická hudba, vynikající kamera a efekty a nejedna velká uroněná slza.. Sakra nevím kde začít a kde skončit, protože na Divokých vlnách bylo úžasné naprosto všechno. A v tom všem několik pro mě "Fontánoidních" momentů. Snad bych prohlástil, že tento snímek je pro mě takovou malou Fontánou mezi animáky. Je mi jasné, že více takových už bohužel nebude.

Tak tohle by vážně nešlo. Jednu hvězdičku jen z úcty k aktům X a jejich hlavním představitelům a cylona Leobena. Opravdu jsem se nudil prakticky celý film. Uspávací atmosféra, nulové záhadno (alespoň tedy pro mě), absence ufonů, velmi, a tím chci říct opravdu VELMI špatné efekty, pokusy o emoce padající na naprosto neúrodnou půdu. V podstatě půlka filmu je tvořena prázdnými bláboly a vzpomínkami na dávné doby a tím taky pro mě tento film zůstane. Pouhopouhou vzpomínkou na staré dobré časy.

A pak že pořádným akčňákům po Bournovi odzvonilo. Snad i díky své určité znalosti poměrů na poli ochranky mi nevadil postup stylem - level up - jako u některých jiných filmů, kdy se tak děje mezi profesionály. Na Taken prakticky nenajdete hluché místo a větší polovinu stopáže tvoří zatraceně napínavý "šrumec", kde někdy nevíte kam s očima, co sledovat. Snad je to jakýsi bonus pro ty, co jsou zvyklí viděti film navícekrát. Zeptáte-li se mě na prožitek, nemohu než udělit absolutorium. Příběh se mi jeví jako spíše méně zajímavý a skutečně poněkud ohraný (otec zachraňující své dítě stůj co stůj na vlastní pěst) ale když vám Taken nedovolí v průběhu nad tím nějak moc uvažovat, nelze přičítat záporné body. Na příjemný večer strávený s rodinou, dobrým vínem a uzrálým sýrem, případně kinoprojekci nemohu doporučit z akčních snímků nic lepšího, než právě Taken.

*** POZOR, SPOILERY !!!! **** No to mě podrž.. Harry zase jinak.. Tak ale tohle byl akční nášup. Při závěrečné fázi plné kouzelnických soubojů jsem koukal jako vyjevený s otevřenými ústy a souboj Brumbála s Voldemortem si pouštěl hned několikrát, znovu a znovu. Začínal jsem upadat do jakési Potterovské letargie i když hltající pohádkovost plnými doušky, ale tak nějak se věci jen tak jako děly... Tento díl mě z ní agresivně vytrhl a dal jasně najevo, že zdaleka né všechno nejlepší a nejhorší je za námi. Více Potterů, více Yatesů a budu nadmíru spokojen. Bohužel už jsem skoro u konce série (pro tuto dobu) což mě tak trochu mrzí prostě proto, že další Potter už nebude. Všemi deseti bych bral typově kterýkoli z Potterových dílů. Začínám se abslutně měnit v děcko a žadonit, aby nikdy neskončil... p.s.: Jo a ještě jedna věc. Lenka Láskorádová je prostě k sežrání. Nevím, ale něcím mi trochu připomíná Leslie Burkovou (A.S.Robb) z Mostu do země Terabithia.

Trvalo to poněkud déle ale i tentokráte jsem se dokázal dostat do Bradavic spolu s hlavními představiteli. Je vcelku zvláštní, jak jiný je každý Harry Potter a především lze pak vždy poznat změnu režiséra a tak i přístupu k filmu. Zatímco třeba Lotr těží ze své celistvosti (hlavně díky nezměněnému režisérovi a filmování celé série vcelku) HP naopak může nabídnout s každým dílem něco maličko odlišeného. A víte co, proč vlastně ne. Vynikajicí šampaňské chutnané už potřetí člověka velmi potěší, nicméně neobohatí jako poznání nového, i když třeba né tak skvělého.

Jde jednoznačně o jiného Pottera, než na kterého jsme byli v prvních dvou dílech zvyklí. Možná krapet méně pohádkovosti, více filmovosti, "temnosti" a dle mého názoru lepší efekty. Přesto stále jde o pohádku mého gusta ani o chloupek horší nežli předešlé díly. Dokonce závěr už je konečně velmi povedený a nemám k němu žádnou výtku. Tu jedinou bohužel mám k tématu, ke kterému se Caurón radši neměl ubírat. Ano, ti, kdož mě znají, tuší. Je to cestování časem se kterým je sice sveden srdnatý boj ale i když výsledek byl podán přecijenom stravitelnějším způsobem, než je běžné u drtivé většiny sci-fi, jedná se o předem prohranou válku. Nic to ale nemůže změnit na výsledku, s nímž jsem více než spokojen a nejspíše celá série ode mne nakonec uvidí plné hodnocení.

Opakoval bych svůj komentář k prvnímu Potterovi, proto jen připomenu svou jedinou výtku, která se bohužel opakovala. Uvalený závěr filmu. Jinak jsem při Harrym i nadále skutečně v pohádce, proto nelze hodnotit jinak.

Až na úplný závěr a nemálo kyselých úsměvů uděluji 50, né 100 bodů ! :). Už vlastně ani nevím, proč jsem byl odjakživa proti Potterovi tak zaujatý. Snad kvůli Rowlingové a jejím nemocničním lůžkům, snad pro obecné zfanatizování. Až teď si uvědomuji, že to vlastně vůči Harrymu bylo nefér. On za nic z toho nemůže. Teď, po svém zaujetí fantazy a pohádkami v poslední době zkrátka musím prohlásit Pottera za jednoho z nejlepších v tomto žánru. Znovu (jako třeba i při Stardustu) mi připomněl, jak rád bych žil ve světě pohádek. Možná jsem víc dítě než ostatní, ale, hlavní otázkou je - tíží mne to snad ? Rád odpovím. Ani trochu. Za jakoukoli výpravu do snového světa plného čar a kouzel, který opravdu cítím už vždy budu udělovat plné hodnocení a nenechám se ovlivnt ničím a nikým.

Veřejný nepřítel mi znovu připomněl, jak nutně potřebuji doplnit znalosti určitých reálií. Bylo mi skoro trapné dát pauzu a zeptat se otce, co pořád frantíci mají s Alžírskem. Proto nemůžu hodnotit nic jiného, než co jsem viděl (je mi jasné, že světa-lépe-znalí jedinci si mohli odnést mnohem více). Vcelku uvěřitelně podaný příběh života jednoho z nejslavnějších gangsterů francouzké historie (pokud se tedy nejedná o mystifikaci) mi nepřišel vyloženě nezajímavý, nicméně poněkud unaveně ospalý. Nemohu si pomoci, ale při srovnání například s Chyť mě když to dokážeš mám zdání, že Jacques Maserine půlku svého života věnoval nudě a plkům, jo, a mimochodem sem tam někoho odstřelil a výjimečně navštívil nějákou tu banku. Asi chci moc, asi nechápu záměr autorů ale zkrátka chyběla mi akce, tempo. Živoucnost a výbušnost emocí v například L.A Přísně tajné je ve srování s tímto jako z jiného světa. Zkusím ještě druhý díl a uvidím, jakým způsobem bude servírován. Doufám že po včerejší fazolové máčce přijde čerstvá, řízná gulášovka plná pravých maďarských papriček nejlépe s vychlazeným pivem po ruce.