Naranyan

Kapitola 2, Rozpínání vesmíru.*** "Podstatná umělecká díla mohou získat svůj vlastní život a dělat věci, které jejich tvůrci nepředpovídali. Beethoven nemohl předpovědět všechna témata rozpoznaná v jeho symfoniích, ani Shakespeare si nepředstavoval nesčetné interpretace vydolované z jeho her; Ježíš Nazaretský, Friedrich Nietzsche a ostatní úctyhodní proroci by byli uvedeni v úžas některými skutky spáchanými pod záštitou jejich jmen…..“ *** Timothy Ferris, Zpráva o stavu vesmíru. ****

Zřel jsem. Jak jinak než absolutorium. Další svět, který jsem cítil, díky 3D ještě více než kdy jindy. Další fantazie, která mi připomněla, jak rád bych žil jinde. Bohužel, díkybohu ? Nevím, stále hledám odpověd na tuto otázku a snad ji jednou najdu.

Právě jsem opět viděl tento ... dokonalý skvost kinematografie. Kolem pátého elementu pro mne osobně panovalo určité čarovné kouzlo, jakási aura, rituál s nímž se mi podvědomě vytvořilo neodlučitelné spojení. Vysvětlování by vydalo na příliš dlouho, proto rovnou raději přejdu k filmu samému. Nevím zda budu uvrhnut do klatby za své prohlášení -> pro mne se jedná o naprostý vrchol sci-fi žánru, podobně jako Fontána v rovině existenciálních, meditativních záležitostí. Star-wars, Star-Trek, Terminátor, Vetřelci... jsou všechno úžasné filmy, přesto svět pátého elementu nejvíce zapůsobil na mé city a povídejme si co chceme, když přijdou ty na řadu, rozum zůstává stát. Není to jen o přemýšlení nad poselstvím, které pravda není příliš obsažné. Vize světa budoucnosti byla podána v porci grandiózní výpravy šéfkuchaře nejvyššího řádu J.P.Gautiera, okořeněna mistrným Bessonovým umem s nejsvěžejší možnou /hudební/ přílohou. Svět pátého elementu podobně jako u pána prstenů .. cítím, prožívám mírou nejvyšší, přecijenom ale rájem, tužbou nejprosebnější je Fifth elemenet. Po Farscapu další wannabe. Ano, zatraceně rád bych byl Corbenem Dallasem, snad až přespříliš.

Jak vidno, čas léčí rány, čas odnáší vzpomínky. Některé. Asi proto zvyšuji hodnocení po mnoha letech na plný počet po příjemném večeru stráveném s Gattacou. Už název (sestaven pouze z písmen genetického kódu) napovídá strojenosti, které se v nemálo aspektech přibližujeme více, než bychom si byli ochotni připustit. Né, nepředpokádám, že by kdy společnost vypadala jako Gattaca. Čeho se ale opravdu obávám je chvíle, kdy hřejivý lidský dotek přestane být samozřejmostí.

Po čase jsem si pustil písničku "Nina Simone - Sinnerman (Felix da Housecats Heavenly House mix)" což mi připomělo tenhle nabušený snímek :). Přesně takhle si představuju pravý, řízný, frajerský policajty. (Škoda že realita je mnohem komplikovanější).

Všechno už bylo beztak řečeno, viďte :). Jestli mají nějak vypadat fantasy filmy, jak jinak, než tento ? Pohladil mě po duši jako svit nejjasnější z hvězd na čarovné podvečerní obloze. Snad každý, kdo v sobě nezapře tajná přání z dětsví by rád žil v Hromotvrzi a byl Tristianem. Kéž by svět byl jako v pohádce, vždyť pohádky, řekl bych, nejvěrněji vystihují to, co bychom nazvali rájem a Hvězdný prach je jedním z nich.