roabe

Tragédie opravdu ve všech směrech, škoda slov..

Kolikrát asi hrdina během cesty na vzdálenou základnu pomyslel na to, jakou blbostí bylo opustit relativně bezpečný vrak letadla. Navzdory jednomu ze základních pravidel pro přežití (ale to by pak nebylo o čem točit, že). Jeho počínání pak připomínalo Meresjevovu anabázi.. Od chvíle, co se snažil dostat sáně se zraněnou přes nejvyšší skálu v okolí (aniž by se třeba porozhlédl jestli nenajde v blízkosti snazší přechod nebo alespoň nevyužil k zajištění lana okolní balvany) a vydal se pak několikanásobně delší cestou, mě to přestalo bavit. K tomu další nesmysly (první vrtulník šel k zemi téměř kolmo na čumák s výbuchem po dopadu, načež kabina byla kupodivu vcelku a po nějakém výbuchu ani stopy; po sněhové vánici zůstal nápis SOS nezavátý sněhem; plýtvání cenným plynem; medvěd měl evidentně dlouhé digitální vedení, když jeho reakce na zapálenou světlici trvala nereálně dlouho; když hrdina uviděl druhý vrtulník, proč se zdlouhavě vracel pro zraněnou, místo aby hned na sebe upozorňoval?). Jinak zahrané skvěle, ale ostatní odfláknuté.

Hrubě odfláknuté. Začalo to drobnostmi, např. míchání vápna v trokách na prasata (na to bývaly vápenné jámy nebo alespoň klasické necky), špatně založený šíp při střelbě z luku, prý písmo "švabach" v knize o věštění (švabach bylo tiskové písmo, nikoliv psané). Poněkud přestárlý princ. Podezření na Downův syndrom u malé princezny s mírně mongoloidními rysy se naštěstí nepotvrdilo, ale „krev a mlíko“ dospělá princezna viditelně postrádala. Zase pískovcové skály, Zvířetice opakovaně jako sídlo zbojníků, jen Frýdlant celkem neokoukaný. Pak se to ale začalo vršit: Princ s princeznou nepozorovaně(!) ukradnou sudičce hodinky. V nastalé době prince a princeznu sice nikdo nezná, ale přesto se mohou volně pohybovat po celém hradu. Žena velitele stráže ani nepípne, když jí sebere dítě (kdyby jí alespoň jednou větou vysvětlil, že to třeba zajistí jejich lepší budoucnost). Jak se velitel stráže dostal k moci (s půlkou přiblblých vojáků) a původní král s druhou půlkou vojáků se stali zbojníky? Kteří mnoho let nic neudělají proti svému vyhnání a zřejmě nikomu v království změna režimu nevadí? Princezna řeže provaz na nějakých nesmyslných jen pro tento účel nainstalovaných vzpěrách zábradlí místo narušení nosných trámů mostovky. Při zavření dveří tajné komnaty je vidět přivřený kus praporku, čehož by si nevšiml jen slepec. Velitel stráže, který dostal úkol najít princovské batole, když mu jej (pro něj neznámí) princ s princeznou přinesou, se nad tím nijak nepozastaví, nezatkne je jako podezřelé z únosu (na nápad výměny dětí přijde až potom). Princ ztratí důležité hodinky a nijak to neřeší. Obehrané robinhoodovské scénky. Sudičky klidně zavedou vojáky k doupěti zbojníků. Velitel stráže princi a princezně před popravou klidně půjčí hodinky, o kterých přece musel vědět, že jsou nějaké zvláštní a důležité. Zapalování dýmovnic na koberci v původních interiérech Frýdlantu – co na to památkáři? Pitvoření, ochotničení, nelogické, trapně nevtipné. Odpad.

Hyperkorektní multikulturní sračka, která zaslouží jednu hvězdu jen za Christiana Claviera.

Pěkná výprava, technicky kvalitní, vtipné, nápadité, svěží, a bez černochů!

O rozežranosti, bezohlednosti a vysokém stupni debility části lidstva, neváhajícího se vydat přes půl světa za slanou vodou a palmami, do nevkusných resortů (zpupně vystavěných s obdobnou logikou jako české vesnice v záplavových územích) ve stínu chudých domorodých osad s obyvateli zvráceně vděčnými za pracovní příležitosti (rozuměj služby všeho druhu). A nezmění to ani koronavirus, zájezdy do Thajska už jsou zase téměř vyprodané ;) Tsunami ovšem technicky brilantně natočeno.

Konečně se našel někdo, kdo se odvážil filmově zpracovat téma z časně slovanského období a pokusil se konkurovat seriálům typu Vikingové nebo Barbaři. A přestože chápu, že nelze srovnávat s možnostmi těchto zahraničních produkcí, jsem přesvědčen, že i s omezeným rozpočtem to mohlo dopadnout mnohem líp. Kdyby si produkce, scenáristi a režiséři nemysleli, že všemu rozumí a nepotřebují odborné poradce. Navíc sami tvůrci označili seriál za historický resp. "fiktivní rekonstrukci historického období", s příběhem zasazeným do konkrétní doby 7. století a do konkrétního místa, Karpatské kotliny, tudíž na ně padá odpovědnost za všechny nesmysly, kterých je skutečně „neurekom“. Proto jsem přesvědčen, že i když netočili dokument či dokudrama, měli se řídit poznatky odborníků. Realistická výprava by snímku dodala další rozměr, což by přispělo k lepšímu přijetí seriálu u diváků. O životě časných Slovanů máme totiž dostatek informací, seriál se však s těmito poznatky naprosto míjí a sklouzává do fantasy klišé, jakých jsme viděli už mraky v jiných obdobných dílech anglosaského původu, tedy jiného kulturního okruhu. Přitom jde často o velmi zajímavé a téměř neznámé prvky např. slovanské mytologie, jejichž filmové zpracování a přiblížení současníkům by bylo velmi působivé. Bohůmžel, tato příležitost byla promarněna. Velkou chybou je označení dvou hlavních sídel, Furnau a Velký stůl, za hradiska (hradiště). To je pojem užívaný pro opevněné polohy (hradby, příkopy) na přirozeně chráněných místech tj. na výšinách, ostrožnách, poloostrovech. Nikoliv v údolí pod skalou nebo na nechráněné otevřené plošině, což je strategicky naprosto nevhodné. Navíc, v 7. století u západních Slovanů se hradiště téměř nevyskytovala, neboť se ještě nezformovaly natolik silné elity, aby se mohly vyčlenit z dosud převážně zemědělské rodové komunity výstavbou opevněných sídel. Období velkomoravských mohutných pevností bylo ještě příliš daleko.. Takže seriálu by spíše prospěl příběh odehrávající se ve dvou obyčejných vesnicích. Chybou je podoba krajiny v okolí "hradisek". Osídlené plochy bývaly celé včetně blízkého okolí dokonale vykáceny a dřevo použito na stavbu obydlí a životní potřeby, všude okolo se rozkládala pole a zahrady (která v seriálu vůbec nejsou). Na neoraných plochách se pásl dobytek (tedy v krajině se nevyskytovaly rozsáhlé nedotčené louky). Z toho vyplývá otázka, čím se vlastně obyvatelé v seriálu živí, neboť není vidět žádné hospodaření, přitom zemědělství bylo to hlavní, čím se každý zdravý jedinec včetně žen a dětí po celé dny zabýval. V blízkosti sídel se rozkládala pohřebiště a mrtví se rozhodně nespalovali přímo v osadě. Chybou je podoba domů a vůbec všech staveb. Předně tehdy nebyla používána pila, všechny dřevěné konstrukce byly opracovány hrubě jen sekerou, tzn. bez kolmých řezů. Typickým obydlím byla polozemnice, tj. do terénu zapuštěný objekt, krytý sedlovou střechou, ovšem minimálně sklonu 45°, spíše více. A to proto, že krytinou byl převážně slaměný či rákosový došek, který neprotéká pouze tehdy, když má střecha co nejstrmější sklon - voda a sníh z ní potom snadno sklouznou a nezatěžují krov. Seriálové nízké střechy by nevydržely první zimu, prolomily by se váhou sněhu a protekly při prvním dešti. Střecha z dřevěných tyčí pokrytých mechem je naprostý nefunkční fantasy nesmysl. Všechny domy bývaly velmi malé, max. do 20 m2. Bylo to proto, že tehdejší typy topenišť nedokázaly vyhřát větší prostor. V těch seriálových "halových domech" by osazenstvo v zimě zmrzlo na kost. Ani příbytek vůdce rodu, občiny, čili "stařešiny", se v tomto období ještě nelišil od obydlí ostatních. Kromě techniky roubení se stejnou měrou používaly drážkové a kůlové konstrukce, proutím vyplétané a hlínou omazané stěny, což zde zcela chybí. Nejsou tu ani chlebové pece, obvykle společné, stojící uprostřed návsi, a obilnice. Zařízení domů bylo velmi skromné, hlavní výbavou byla kamenná pec a nepostradatelným zařízením každé domácnosti byl žernov (kamenný mlýnek na obilí) - ostatně mletí mouky bylo jednou z hlavních činností žen. Pokud se něčím svítilo, když nestačil oheň v peci, tak loučí, rozhodně ne voskovými svíčkami, které byly tehdy zcela nedostupné. Chybou je podoba svatyní. Máme přitom dostatek archeologických dokladů a rekonstrukcí toho, jak takové kultovní okrsky vypadaly. Víme relativně dost o předkřesťanském kultu starých Slovanů, o jejich zvycích, svátcích, bozích. Nebylo z toho použito skoro nic. U kostýmů lze těžko pochopit tu značnou rozdílnost – zatímco ženské oblečení včetně doplňků téměř nemělo chybu, mužské jsou úplně z jiného, fantasy světa, včetně dokonale holých hlav a rádoby "barbarských" kožešin. Sytě červené a modré barvivo bylo těžko dostupné, naprostá většina oděvů měla nevýrazné odstíny přírodních barev. Neustále mě iritovala podoba Čarada, jak vypadnuvšího z Hvězdné brány. A celková otrhanost a špinavost, stejně jako tupost a odevzdanost obyvatel, což neodpovídá historické skutečnosti, že jsme jako Slované přežili do dnešních časů. Chybou jsou neodpovídající tělesné konstituce převážně mužů a věk osazenstva. Muži měli tehdy středně robustní až robustní postavy, s dobře vytvořeným svalstvem. V seriálu se spíše vyskytují pupkatí pantátové nebo rachitická mládež s vpadlými hrudníčky. Průměrný věk dožití byl u žen okolo 40 let, u mužů 40–60 let, stařecký věk nad 60 let byl ale zcela výjimečný. Starců se ovšem v seriálu vyskytuje neúměrné množství zejména v komparsu, oproti minimu dětí. Zbraněmi byly především nůž, oštěp, luk, prak, sekera. Meč, tehdy jedině franckého původu, ovládala pouze bojovnická elita, která měla kontakt se západem, právě např. díky obchodu, jehož se patrně účastnil i Sámo. Avaři používali zakřivenou šavli, která vyžadovala poměrně náročnou techniku boje, kterou nemohl ovládat kdekdo. Lamelová zbroj u Avarů byla kupodivu správně. A pochvalu zaslouží i zručně natočená závěrečná bitva, v níž dokonce občas vystříkla i krev, narozdíl od několika zabíjení a podřezávání v předchozích epizodách. Chyběla hospodářská zvířata (kromě několika ovcí), krávy a prasata, slepice, husy, kozy, psi, kočky. Podíl lovné zvěře v jídelníčku býval minimální, větší roli zastával lov ryb, tady chyběl. Téměř ve všem museli být tehdejší osadníci hospodářsky soběstační. Každý muž uměl postavit dům, zhotovit vybavení domácnosti, zastat zemědělské práce. Každá žena dovedla uvařit, upříst nit, utkat látku a ušít oděv, postarat se o domácí zvířectvo. Většinu potřebných řemeslných výrobků ze dřeva, proutí, lýka, kostí a parohů, kůže, kožešin a textilu si vyráběly rodiny podomácku samy. Stejně tak si uměly vypěstovat potřebné potraviny (nakupovat na trhu jako v seriálu ve stánku jablka je nesmysl). Ze specializovaných řemesel bylo v seriálu jen kovářství, chybělo mimo jiné hlavně hrnčířství. K obchodování docházelo občas směnou, za vypěstované produkty se získávalo potřebné kovové nářadí, sůl, žernovy, výjimečně přepychovější zboží, například ženské šperky. V seriálu chybí vozy (tehdy dvoukolové), ačkoliv jsou vidět v některých záběrech vyjeté koleje (zřejmě po autech či traktorech), a třeba dřevěné čluny, i když Velký stůl leží přímo u řeky. Takhle by se dalo ještě dlouho pokračovat, ale nerad bych již unavoval případné čtenáře, jimž děkuji za pochopení :)

Hyperkorektně pomáhat a chránit ke zkáze Dánského království.

Jestli si mám myslet, že poldové si za to můžou sami, že nekompromisně dusit v zárodku radikalizaci nevychovaných nepřizpůsobitelných smradů je špatné, a nejrespektovanější kladnou postavou má být imám Salah, tak totální odpad. Jedna hvězda jen za technicky dobrou filmařinu.

Tisíce lidí, všude totální chaos, ale ochotný personál (obvykle tmavé pleti) si vždy najde chvilku, aby v klidu (zatímco okolí je ve varu) asertivně vyslechl potřeby privilegovaného jednotlivce a poskytl pomoc na úkor své vlastní existence. Pak ještě pár nelogičností, pomalosti a nerozhodnosti hlavního hrdiny, jako by nešlo o holý život, ale o plánování dovolené, a po 9 měsících totálně vypatlaný happyend, protože v reálu by byl vzduch téměř nedýchatelný, atmosféra plná popela a plynů, teplota pod bodem mrazu a se vší pravděpodobností by ani neotevřeli vrata, protože by byla pod ledovcem nebo zalitá vrstvou sopečné lávy. Ale přesto všechno je film koukatelný, má to spád a napětí, takže k utužení rodinné pohody za pošmourného bouřkového dne lze doporučit.