roabe

Nestoudná propaganda. Dřív než se utečenci vydali na cestu, mohli si na internetu najít pojem "Bělorusko". Mohli zjistit, že tato země není v EU, vůči EU se chová nepřátelsky, její režim je totalitní. Pohledem na mapu mohli vidět, že z Běloruska do Německa je to vzdušnou čarou cca 600 km. Mohli si odvodit, že není možné, aby Bělorusko dostálo údajným slibům o snadném přechodu přes Polsko do Německa. Pokud tomu ale uvěřili, je to jen na jejich zodpovědnost, a musí za SVOJE ŠPATNÉ ROZHODNUTÍ nést následky. Tito lidé se dostali do pasti VLASTNÍ VINOU a nezodpovědně do toho zatáhli i vlastní děti. Jediný, kdo jim mohl a měl pomoci, je běloruská strana, hlavní původce neštěstí těch lidí, která je do této situace dostala. Nelze podsouvat tuto povinnost Polákům ani EU, Evropa nemůže spasit celý svět. Polsko není "první bezpečná země", tou je pro migranty Bělorusko nebo třeba Turecko, z nějž mnozí přiletěli. Migranti, kterým se podaří NELEGÁLNĚ hranici EU projít, jsou zcela v souladu s právem EU zadrženi a pokud nepodají žádost o azyl v Polsku (což nedělají, protože chtějí pouze do Německa), musí být vráceni zpět do výchozí země, tj. Běloruska (opět naprosto v souladu s azylovými pravidly EU). Nehledě na to, že mnoho z nich by azyl stejně nedostalo (protože jde ve většině o ekonomické migranty) a muselo by být tak jako tak podle těchto pravidel deportováno zpět. Tudíž není nikdo, komu by Poláci mohli poskytovat nějakou relevantní pomoc. Důležité je, že Polsko se vlastně brání agresi – agresivnímu chování migrantů podporovaných běloruskými ozbrojenými složkami, k čemuž masivně došlo např. u Kužnice. Na polské vojáky, pohraničníky a policii migranti denně útočili kameny, klacky, vytrhanými sloupky oplocení i ohlušujícími granáty, v noci je oslňovaly lasery a stroboskopy, mnoho polských vojáků bylo zraněno. Neustále ničili zábrany, na plot útočili jako ve středověku na hradby pomocí kmenů nebo na místě stlučených žebříků. Ovšem podle některých "artových" diváků či sluníčkových pomatenců by se polští pohraničníci za to, že brání hranice své země s nasazením vlastního zdraví měli agresorům ještě omluvit a zacházet s nimi v rukavičkách... Malých dětí tam bylo minimum, větší děti útočily stejně jako jejich starší příbuzní. Vzpomínám si na záběry těch několika nejmenších dětí migrantů rozplakaných cigaretovým kouřem a postavených před plot a před kamery, aby působily na city, protože dobře znají naše "slabiny". Ostatně např. Česká televize v době, kdy migranti masivně útočili na polskou hranici (a tudíž na celou EU) a řada videí o tom byla z oficiálních polských zdrojů k dispozici, vysílala místo toho tyhle "srdceryvné" záběry rozplakaných dětí převzaté z běloruské a ruské televize(!) Tito migranti pocházejí z kulturně odlišného prostředí, nemají zábrany, velkou roli tu hraje jejich přesvědčení o boji s "nevěřícími psy". Oni se chovají jako nelidská zvěř, jako nepřátelé evropských hodnot, nikoliv Poláci nebo my..

40ti kilová (i s botama) a 150 cm vychrtlina nejenom že sejme všechny záporáky, ale zvládne to i odkrvená s průstřelem břicha... Přiblblá parodie

Tato jednoduchá taškařice se má odehrávat v německém městě Sonnenberg. Což je bývalý název starého hornického města Výsluní v Krušnohoří, kde se film nedávno natáčel. Ať to tvůrci mysleli jakkoliv, Výsluní /Sonnenberg leželo v tzv. Německých Čechách (Deutschböhmen) a zároveň se k tomuto městu váže neslavná událost z posledního dne války, kdy se sem dobelhalo několik vyhladovělých polských vězňů a zoufale prosilo o trochu jídla. Místní je však zavedli do lesa, kde je umlátili motykami a zahrabali...

Hodně nevyvážené, místy až trapné. Prý "nejlepší čeští řemeslníci vytvářejí dobovými metodami repliky historických artefaktů..." Ha, ha. Zatímco první díl (především zásluhou všestarských a R. Tichého) dopadl ještě dobře, druhý je naprostá katastrofa. Mělo to být o lidech, kteří ovládají staré řemeslné a technologické postupy, nikoliv o zámečnících používajících brusky, vrtačky a šmirglpapíry. Ukazovat zdobení meče z doby bronzové s použitím železných rydel je výsměchem diváctvu, které by spíše zajímalo, jak to tedy skutečně v době bronzu dělali. Nebo třeba zmínit druhou složku bronzu, cín, a způsob jeho získávání, neřku-li ideální poměr obou kovů. Místo toho tři rádoby vědátoři mudrují v bývalém středověkém(!) lomu o mědi nad šutrem, který žádnou neobsahuje. A ty kecy z bible rozhodně nepatří do vědeckého komentáře, to si prosím nechte do pořadů Ericha von Dänikena.

Koukatelné béčko, až na ten závěr...

Hned na začátku mě znejistělo, že kapitánka pobíhající po Měsíci nemá vůbec zaprášený skafandr, pak telefonní hovory bez zpoždění a když potom její emočně vyšinutá dcera prohlásila "mami, potřebuju tě tady", ačkoliv se mamka nacházela cca 384 tisíc km daleko, už jsem dál nevydržel..

Hrozná sračka, odpad nedávám jen kvůli koňákovi Ondřeji Krausovi, který má rozhodně na víc, a kvůli pěkným slovenským lokacím. Kombinace hradu Pernštejna a hnusných maďarských papundeklových kulis je ale vražedná. Solné doly vypadají úplně jinak (Wieliczka). Kostýmy značně nesourodé, popůjčované z různých fundusů, úplně mimo je kožený obleček Ady, prosté dívky z chalupy pod kopcem.. Karel Dobrý strašlivě přehrává, ty dvě holky jsou nevýrazné neherečky, Pauhofová se do role zlé královny vůbec nehodí, všichni se chovají iracionálně, vůbec to nedává smysl, vzájemně si to odporuje, díry ve scénáři... Výstižná recenze od natalanka.

Jen další důkaz toho, jak jsme jim, my diváci, úplně u zádele. Prostě splnit zadání na vánoční pohádku, moc se s tím nebabrat a "když se to nepovede, nic se nestane", jak v rozhovoru pro DVTV řekl režisér Bebjak. Hlavně že tahle banda ignorantů, co jich jsou plný závěrečný titulky, dostane zaplaceno, aniž by někdo zkoumal kvalitu jejich práce. Kdyby u producentů fungoval supervizor, nějaká "výstupní kontrola", musela by jít většina takového ansámblu žebrotou. Tím tentokrát nemyslím herce, kteří svou práci odvedli na české poměry docela dobře. Vcelku solidní základ totiž zase domrvily detaily, které bohužel většině diváctva nevadí. Příběh je o Krakonošovi, divák by tedy čekal nějaké úchvatné záběry z Krkonoš, jenže musí se spokojit s Jizerkami nebo neurčitelným digitálním pozadím s dramatickými skalami(!). Mnohokrát provařený hrad Kost měla obměnit digitální kulatá věž, ale stejně tak provařená hala s typickým dubovým schodištěm a sgrafitem na Hrádku u Nechanic inovativně nahrazena nebyla, asi na základě dojmu, že když mají Doudleby sgrafito na fasádě, tak by mělo být i v interiéru (aneb jak obhájit náklady na cestování štábu mezi Kostí, Nechanicemi a Doudleby). V jeskyni se povalují broušené(!) drahokamy (asi je tam ohryzávají do dokonalých výbrusů digitální myši), ten největší z nich je rubín(!), kterýžto minerál se v Česku natož v Krkonoších nevyskytuje (nechápu proč to nemohl být třeba typický český granát). Zvláštní mapa, na níž jsou jako hlavní orientační body zakreslena mraveniště a šípkový keř (asi humorný prvek) a bloudění v lese, kde žádné cesty nejsou, přestože se o nich hovoří. Před dveřmi Krakonošovy chalupy leží dva mohutné kamenné schody na prkenném(!) zápraží, pod jejichž vahou by se to celé okamžitě zřítilo. Adam zpočátku působí jak nadržený, Liduška nečeká na záchranu princem, naopak se mu vnucuje na každém kroku. Ačkoliv je na zámek přijata jako zahradnice, dělá všechno jiné a jinde než v zahradě. Osamělému postaršímu Krakonošovi se chlípně zachtělo mladého masa, chtěje pečovat o svou "zahrádku" a Liduška mu ještě nahrává, když mu slibuje, že udělá cokoliv... Doslova a do písmene tenhle přístup tvůrců podtrhuje závěrečný záběr na stránku knihy badatele Jiráčka, na níž je použit "gotický" font neobsahující některé české znaky, takže písmena "ě" a "ů" jsou napsána úplně odlišným fontem, předložky "z" a "s" mají pevné mezery (takže jsou výrazně kratší než u jiných slov), mezi první a druhou větou je viditelná mezera navíc a spojka "a" zůstala viset na konci řádku, což jsou všechno hrubé sazečské chyby... Jak je možné, že si toho nikdo nevšimne! Dvě hvězdy dávám za asi jedinou krásnou scénu, kdy se Adam vrací na zámek za čekající Liduškou stojící v protisvětle v nádherných šatech, v tu chvíli to Leoně Skleničkové vážně sluší..

Škoda uspěchaného a nelogického závěru 3. série, přesto příběhy napínavé, se sympatickými herci, v pěkném dobovém prostředí a kvalitními kostýmy. A velmi osvěžující díky absenci mouřenínů a mandlooček. Doporučeno pro milovníky stylu Hercule Poirot :)

Skoro Tarantino po polsku, bavil jsem se :)