roabe

V externích recenzích, zejména pánů Fuky a Fily, je řečeno vše a mají naprostou pravdu... Přesto je ve filmu pár ne úplně špatných momentů. Především prvních asi 5 minut, vzbuzujících (marnou) naději, že to tak strašné nebude - scéna prvního setkání Libuše s Přemyslem a zároveň umírání Kroka, kdy se při jeho objetí Libuše vrací flash backem do dětství. Pak snad ještě pohřeb Kroka žehem včetně obětované otrokyně. Taky na hlavní představitelku se dalo koukat a jako jediná měla snahu i hrát. A ještě hudba převyšovala svou kvalitou samotný film. Kostýmy strašlivé, až na několikery Libušiny šaty, které, ač samozřejmě ahistorické, byly alespoň výtvarně zajímavé a řemeslně poctivé. Zbytek - hrůza. Kromě lesa (smrkové monokultury) v Brdech a vápencového lomu v Českém krasu se natáčelo především ve skanzenech Villa Nova v Uhřínově (Stadice exteriéry) a pražské Řepoře-Tuležimi (Stadice interiéry a exteriéry nějaké jiné osady a zřejmě stavby Prahy). Curia Vítkov hraje asi ve dvou scénách Vyšehrad. Opravdu zvláštní je, že tvůrci naprosto rezignovali na jakékoliv svícení scén a alespoň standardní kamerovou techniku. Ke vší té hrůze scenáristické a herecké se tak řadí ještě vzezření amatérského domácího videa, snímaného z většiny jen v celcích a polocelcích. Utěšuje mě jen to, že jsem svými penězi za lístky do kina přispěl alespoň ke snaze a odvaze distributora nás s tímhle dílkem seznámit.

...ale ta kamera!!! Kéž by někdo z tvůrců vysvětlil, z jakého důvodu byla kamera neustále roztřesená nebo zcela zmateně se pohybující, v akčních scénách ještě navíc znepřehledněná velmi detailním snímáním a rychlým střihem, až z toho bolí oči! Naprostá většina záběrů snad byla točená přímo z ruky, což je pro „historický velkofilm“ velmi nestandardní postup... Patrně na přání režisérek, nevěřím, že je to práce jen kameramana Štrby, ke kterému něco takového podle jeho dosavadní tvorby moc nepasuje. Jinak pro mě film jako celek fungoval, nenudil jsem se. Někdy kritizovaná "nadpočetnost" milostných scén a tzv. folkloru resp. mystiky mi naopak nežádoucí nepřipadala. Je třeba si uvědomit, že se děj odehrává na poč. 18. století na venkově, který zůstával jednou nohou ještě ve středověku, tzn. archaický ve smyslu silného prolínání hluboko zakořeněných pohanských tradic s křesťanstvím. Lidé sice naoko chodili do kostela, ale v soukromí praktikovali ještě pohanskou magii. Více se bavili pospolu, udržovali „přírodní náboženství“, svátky, tradiční zvyky. To naopak film vystihuje velmi dobře. Že jsou tam vlastně třikrát tzv. svatojanské (slunovratové - symbolem slunce je např. hořící kolo pouštěné z kopce) ohně, má svůj časoměrný smysl, ostatně to uvádějí i titulky s příslušným rokem. Je také třeba vzít v potaz, že naši dávní předkové si příliš nedělali hlavu se sexualitou, v raném středověku považovali dospělou ženu, která byla ještě panna, za špatnou, protože „kdyby za něco stála, už by dávno o panenství přišla“ ;-) Kosmas popisuje, kterak „po způsobu dobytka každou noc vyhledávali nové styky a s východem jitřenky přetrhávali pouta lásky...“ Nebo jak slovanští muži běžně mívali „za manželky“ více žen... Z toho všeho něco zůstalo i do novověku, a to chtěl film možná říci také...