honajz2

SPOILERY Pardon, omlouvám se, ale tohle se mi fakt nelíbilo. Úplně předem bych chtěl zmínit jednu skutečnost, kterou bych jinak opakoval co chvíli - v tom filmu je spousta míst, které by mohly být vtipné, ale jsou podány neskutečně suše a bez nějakého drivu (což se týká i hlášek všech postav). Už jenom v tomhle ohledu na mě Whatever Works nezapůsobilo. Nejhorší ale na tom všem jsou postavy, protože ty jsou tak strašně nesympatické, že by se jim v tom málokteré z jiných filmů mohly rovnat. Navíc ani jedné nevěřím ani nos mezi očima, jak jsou neživotné a pouhými figurkami. K Borisovi se dostanu později, Melody je hloupá, naivní holka bez nějakého pořádného charakteru, co se z neznámých důvodů zamiluje do starého dědka Borise (asi potlačovaná gerontofilie či co) a i když spolu ti dva žijí přes rok, ona je pořád celkem blbá. Nakonec si pak zas najde někoho jiného. Matka Melody je protivná, strašně věřící žena, která je ještě blbější jak Melody a díky geniálnímu Borisovi se vykašle na víru, začne dělat koláže z fotek nahých lidských těl a prcat s dvěma chlapy. Otec Melody je též protivný, strašně věřící člověk, který se ale víry vzdá i bez Borise, když se v baru seznámí s jedním gayem a kam to vede už musí být jasné každému. A pak je tu ten Boris. Musím Allenovi pogratulovat, protože se mu podařilo vytvořit tu nejnesympatičtější filmovou postavu, jakou jsem kdy viděl. Boris je starý, egoistický, arogantní a nihilistický dědek, co neustále mudruje o tom, jak je všechno na hovno (btw, než mě nějaký pitomec "obviní" z optimistického a naivního vidění světa, tak vám musím sdělit, že s několika jeho názory jsem souzněl a mé vidění světa je docela pesimistické - ale jen do jisté míry, všechno na hovno skutečně není) a neustále se povyšuje nad ostatní. Přitom vždycky žil ve velmi dobrých podmínkách, v bohatém domě s manželkou a synem, co je na Yalu. V životě nezažil nic strašného, nezažil bídu, neprošel si v životě peklem, ale stejně si bude neustále na všechno stěžovat. Ale hlavně, že se řídí heslem Užívej si, co to jde - ačkoli si života nikdy neužívá, jen si stěžuje, na to, jak je svět na hovno a není podle něho. Přesně tohle je ten typ lidí, které bytostně nesnáším. A já mám takovou postavu mít rád? Ztotožnit se s ní? Fandit jí? Ale no tak... Ještě horší je, že si ten pitomec neustále stěžuje, i když mu v životě všechno vychází perfektně. Má sexy (mladou) holku, přátele, dost peněz... Jo jo, přesně takový člověk by mi měl vyprávět velké životní pravdy a přesně takovým člověkem bych se měl řídit, jako všechny postavy v tomhle filmu, které se snaží dosáhnout jeho nadpozemské, snad až božské dokonalosti. A pak nám na konci (jako divákům, skrze čtvrtou stěnu) ještě řekne, že si máme užívat, co to jde. Paráda. Nihilista s pozitivním poselstvím. Chápu, má se to brát s nadsázkou, ale vtipné to prostě není a ta postava je hodně hloupě vymyšlená. Snad bych se i vsadil, že se skrze ni Woody Allen personifikuje. A to je další věc, co mi na tom filmu vadí - ten film je neskutečně manipulativní. Když už chci říkat nějaké svoje myšlenky, tak bych to neměl prosazovat tak, jako že jen ty mé jsou správné a ty ostatní jsou nepřijatelné a zavrženíhodné. Celé motto filmu by mezi řádky znělo asi takhle: Užívej si, co to jde. Hlavně ale sdílej všechny mé názory, můj pohled na svět, buď úplně jako já a hlavně nikdy nevěř v nějakého Boha. Jakmile jedno z toho aspoň trochu porušíš, jsi pro mě hnida, sketa a zavrhuji tě. Trochu se obávám, že to většina lidí Allenovi sežrala i s navijákem, ale nebudu se nechávat manipulovat jak od nějakého pošahaného sektáře. A proto mi je Whatever Works tak moc nesympatické. Ale abych nebyl zlý, nějaké klady to má. Kameru, třeba. A dál? Už nic. Never more. 1*

Asi jsem viděl jiný film než ostatní, ale mě se to celkem líbilo. Vytýkat se tomu dá dost věcí - nelogičnosti (Martin žije v Česku 20 let a furt neumí česky ani slovo? Martin volá ženě, která má na internetu přezdívku JohanaCZ a nepředstaví se prvně v češtině? Dle konce to možná byl záměr, ale to bych úplně neřekl, že to režisér tak zamýšlel. Komando se taky chová divně a strašně rád bych věděl, jak se k nim tak rychle dostal ten Robert), předvídatelnost děje, patetické scény (hlavně teda v závěru), a většinou patetická hudba, ale jinak to mělo skvělou kameru, dobře vymyšlený a zajímavý příběh (s jedním z mých oblíbených témat), dost slušnou a podmanivou atmosféru, čeští herci tu anglicky mluví dobře a hrají skvěle a celkově se mi na to dobře dívalo. Dokonce i ty efekty a bojové scény ujdou. Rozhodně to není tak špatné, jak to dle zdejšího hodnocení vypadá. A sci-fi točená v Česku se fakt jen tak nevidí. Já jsem teda spokojený. Zatím dávám silné 3*, ale počkám, až se mi to rozleží v hlavě a pak možná navýším.

Hodně zajímavá koláž z různých filmů, ukazující příběh jedné ženy, která právě přišla o manžela a v útržkách vzpomínek sledujeme, co se vlastně stalo a jak k tomu došlo. Nutno uznat, že to má velice podmanivou atmosféru (která mi trochu připomněla filmy Takeshiho Ita), je to dobře sestříhané a hodně se mi líbily chytře vymyšlené symbolisticko-experimentální scény, kterých zde skutečně není málo. Líbilo se mi to a určitě si tenhle film budu pamatovat, ale i tak mi k naprosté spokojenosti něco chybí. Ale tvorbu Fabia Scacchioli si určitě projdu. 4*

Takřka nesehnatelný film, ke kterému jsem se dostal díky obrovské šťastné náhodě. Bohužel nemám povoleno ho kamkoli nahrát, jelikož sami autoři stále doufají, že Dona Gia někdy v budoucnu odvysílá ČT, která jim to slibuje už pár let, ale holt k tomu stále nedošlo. A přitom si myslím, že by se našel nemalý počet lidí, který by to chtěl vidět. Je to fakt škoda, že je to tak nedostupné, protože ten film rozhodně není špatný. Jestli jsem ho správně pochopil říct nemůžu, ale podle mě šlo o kritiku moderního umění. Zde se konkrétně Roden snaží předělat co nejinovativněji Dona Giovanniho, ale výsledek je jen neskutečným chaosem. Ten chaos vlastně odkazuje na současnou dobu, nejen na moderní verze klasických inscenací (ačkoli v tomhle směru je až děsivě nadčasový, pro příklad třeba ve filmech - dneska je fakt těžké najít umělecký film, který by nebyl bez (explicitního) násilí, perverznosti nebo erotiky... však si vemte, jak slavný je Trier či Haneke - a za co). V tomhle mi Don Gio přišel velmi chytrý, bohužel si nejsem na 100% jistý, že mi přesně tohle chtěl ten film říct a nebo jsem se chytl jen pár vyřčených náznaků a těch se po zbytek filmu držel. Ze začátku mi to přišlo dost podmanivé, ale v prostřední části se mi na to koukalo o něco hůř, protože ten chaos nevydrží "bavit" celou dobu. Některé části mi tam navíc přišli zbytečné, jelikož nic nesdělují, pouze exhibují a podle mě až přehnaně. Ano, s myšlenkou to souvisí, ale pochopit by se dala i kdyby toho bylo míň. Mít to 70 minut, asi bych byl radši, v tomhle podání je Don Gio experimentem tak nediváckým, jaký se v Česku skutečně nevidí. Vyplývá z toho ale i to, že je to "něco jiného" a přesně takové filmy v Česku chybí, obzvlášť dnes. Po filmařské stránce je to dobré, tedy kromě zvuku při dialozích postav, kdy jim někdy přes přeřvanou hudbu není rozumět (ale třeba to byl účel). Pak i herecké výkony některých herců jsou tak trochu amatérské. Celkově se mi ten film ale líbil a přijde mi nedoceněný - ale jak ho má taky kdo docenit, když se nedá sehnat a ČT ho neodvysílá? Zatím dávám silné 3*, až se mi to rozleží v hlavě, možná přihodím čtvrtou hvězdu - 32% si to fakt nezaslouží.

Hned po dokoukání mě napadla tahle věta: To je ale bordel! A za touhle větou si stojím, protože bordel to opravdu je. Jigureul jikyeora! je mixem nejmíň 8 žánrů (komedie, krimi, drama, thriller, horor, sci-fi, psychologický, ekologická agitka...), ale ve finále to dohromady nefunguje a že by nějaký z těch žánrů dominoval, to taky ne. Nějaké napětí v tom sice je a diváka zajímá, co z toho ještě vypadne (ačkoli žádných překvapení jsem se nedočkal, vše se dalo více či méně očekávat), námět je krásně bizarní, kamera je slušná a metody Leea jsou dost zajímavé, ale skutečně tomu chybí nějaký celistvý dojem. Navíc kromě Leea tu nikdo nemá promyšlený charakter - a to je taky problém, protože s Leem se nesympatizuje zrovna snadno a s tím zbytkem to jde taky těžko, když o nich víme málo. Ve finále z toho vypadne ta nejotřepanější ekomyšlenka podaná tím nejvíc nihliistickým způsobem. Kvůli tomu mě finále zklamalo, ale víc mi na něm vadí, že to, na co jsem celou dobu čekal, je v něm strašně odbyté a urychlené. Ale Bendovi a jeho plejádě Vesmírných lidí v čele s Aštarem Šeranem, Ptaahem a Gorlojem (a jednoho noname hnusáka z Andromedy) by se to určitě líbilo. 3*

Ale tak proč ne. Jasně, je to strašná kravina, ale dívat se na to celkem dalo, párkrát jsem se i zasmál (což je celkem úspěch, existuje dost animáků, kde jsem se ani jednou nepousmál a strašně jsem se u nich nudil) a na rozdíl od většiny uživatelů mi Hop nebyl nesympatický. Ano, je to sobec a manipulativní hovado, ale tam uvnitř zas takový nebyl... Celkem vtipný, že zrovna u tohohle filmu charakterizuji postavu. Tak jako tak je Hop sympatičtější, než libovolný z Chipmunků nebo otravné rodiny Croodsových... Znova už bych si to nepustil, ale na jedno zhlédnutí to špatné nebylo. Jen těch písniček bylo teda přehršel... Slabé 3*

Na naše poměry dost dobré. Navíc takhle napnutý jsem u českého filmu už sakra dlouho nebyl. Pravda, začátek je takový nijaký a oba hlavní herci neumí pořádně hrát (zato Schmitzer je ale skvělý), ale příběh mě zaujal, na televizní film byl zpracovaný tak nějak uspokojivě (ačkoli výhrady bych měl), líbila se mi i pointa a koukalo se mi na to skutečně dobře. Navíc takový námět se v té naší zemičce jen tak nevadí a já jsem za to jen rád, že s ním někdo přišel, protože přesně to je to něco jiného, co mi v české kinematografii chybí. A já jsem rád, že jsem na Daleko do Nashvillu narazil. Slabé 4*

Mít to max. 20 minut, asi zas tolik nekritizuju, protože kameru to má většinou docela obstojnou a triky na Slováky docela ujdou. Ale tohle na hodinu a půl? To fakt ne... Děj je strašně slaboučký, utahaný a nudný, herecké výkony jsou dost slabé (hlavně teda u Drotárové), nemá to moc čím zaujmout a rozhodně to nefunguje jako horor, spíš to chvílemi vypadá jak soft porno, protože v první půlce není 10 minut bez sexu, koz nebo BDSM... Celkem mě mrzí, že to nevyšlo, českým a slovenským hororům se snažím nadhodnocovat nejvíc co to jde, ale tohle fakt na víc jak lepší 1* není.

Celkem zdařilá a vtipná parodie na Beatles, u které jsem se nejednou zasmál nahlas a nebál bych se ji označit jako povedenou. I ty písničky strašně připomínají styl Beatles. Tak jako tak to bohužel místy působí utahaně a těch vtipných situací mohlo být víc, ale jinak jsem spokojený. 4*

Jak co, jak kdy. Byly tam chvíle, kdy jsem se smál nahlas, chvíle, kdy jsem se pousmíval, chvíle, které mi nepřišly vtipné a pak i ty chvíle, kdy to celé bylo strašně trapné. Prostě taková lepší typická americká komedie, která je (aby ji to nikdo nevytkl) okořeněna o slabou satiru. Cohen se chtěl vysmát všemu, což se mu částečně povedlo, bohužel na to tak taky doplatil, protože si z žádného tématu neudělá prdel pořádně. Přitom by mohl, místo té drtivé většiny fekálního humoru, co tam byla zbytečně (viz. honička v hotelu, sraní na veřejnosti apod.). Ale tak co, Cohen chtěl natočit film "pro všechny" a to se mu celkem povedlo. Jen já bych od satiry čekal něco inteligentnějšího. I tak je to ale o dost lepší a vtipnější než Diktátor. 3*