honajz2

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.33 - MAĎARSKO - Začátek naprosto úžasný a atmosférický, jehož plusem rozhodně je i originální historické zasazení. Bohužel se to pak zvrtne do klasické duchařiny, kde nechybí nadmíra lekaček i pár klišé, které se pak v závěru zvrtne do částečně epického (závěr v domě) a částečně přehnaného (všechny levitace) rozuzlení, které bylo jasné docela rychle. Musí se tvůrcům nechat, že měli odvahu natáčet hororové scény i za dne (což dá vždycky větší práci) a že nemalý rozpočet využili jak jen to šlo, takže se to i zpracováním vymyká klasickým duchařinám, ale bohužel tu je z ní tolik prvků, že se to od ní ani výrazněji nevzdaluje. A ani scénář nepatří zrovna mezi ty lepší. Jinak to ale je filmařsky solidní práce, kde se dobře pracuje se zvukem i kompozicí záběru a taky se povedlo sehnat solidní herce, zvlášť ta malá holka svoji postavu ztvárnila perfektně. Takže mě horor z Maďarska spíš potěšil než ne. Silné 3*

Zvykl bych si, jakým směrem se to teď vydává a vlastně by to byl nejmenší problém. Jen si mě nezískal dostatečný počet postav natolik, abych to sledoval jen kvůli nim. Zvlášť kvůli tomu, do jak nepravděpodobných situací se Retsuko dostává. Sice jsem si k ní konečně získal sympatie a i u Haidy mi to začínalo vycházet, ale už se u toho nebavím tak jako kdysi a celá zápletka okolo OTM Girls mi přijde slabá, navzdory tomu, jak trefně zobrazuje fanatické fanoušky. Poslední epizoda série má prý být hororová a připomína Perfect Blue, tak si ještě někdy pustím jen tu, ale jinak tenhle seriál nechávám být. Ale vydržel jsem u něj dlouho, takže je to nadprůměr i z mého pohledu, ať už moje hodnocení vypadá jakkoli. 3*

Nelíbí se mi, kam to směřuje. Satiru to už asi definitivně opustilo, zůstalo z ní jen půl minuty a zbytek posouvá dál postavy, bohužel směrem, který je poněkud mimo původní koncept a mimo první epizodu třetí série se mi nelíbí. Zvlášť tím, jak se za každou cenu snaží tvůrci rozjet vztahovou dějovou linii u Haidy. Slabé 3*

Já vím, že to má být hlavně o vztazích, ale tohle je na mě o nich až příliš. Ono to není špatně, ale zase se budu opakovat - víc mě baví, když se řeší něco v nemocnici, než když postavy řeší nové auto či chodí na rande. Někam se to sice pomaličku hne, ale já se do toho stále nedokážu dostat a i na počtvrté mi epizoda pocitově trvala déle než oficiálně, takže fakt nevím. Není to prostě typ seriálu pro mě, není. Slabé 3*

Finále druhé série je spíš příprava půdy pro závěrečnou epizodu, takže je sama o sobě slabší, ale dost slibuje do budoucna. Tak záleží, jestli se vše podaří naplnit. Tohle má pár povedených scén a z Andyho se stále více začíná stávat arogantní celebrita, čím více je úspěšný, takže dost záleží, jak to Gervais zakončí. Tohle je opravdu jen příprava na něco velkého, na které je nejlepším fórem to, že se epizoda nejmenuje po největší hostující celebritě, která se zde objeví. A vlastně je to asi ta nejslavnější ze všech, které se tu objevily. Slabé 4*

Někdy mi už začíná být za Andyho tak trapně, že už mívám problém některé scény dosledovat do konce - a to navzdory tomu, jak dobře jsou napsané. Ono je to taky tím, že na rozdíl od Kanclu mi zde je hlavní postavy líto, takže když každý jeho pokus uspět někde fatálně ztroskotá, zamrzí mě to. Ale to je součást humoru Komparzu, jen tady už jsou situace, do kterých se Andy dostává, tak vyhrocené, že těžko říct, kam až by to mohlo ještě gradovat. Zábava to pořád je, nezastavuje se to před ničím, ale pořád tomu chybí něco výraznějšího, co by to posunulo výš. 4*

Jako poslední film celého roku si vždy snažím nechat něco opravdu velkolepého a zatím jsem (od doby, co to mám jako tradici) neudělal špatný výběr. Ve dvou případech (obojí Wenders - Až na konec světa a V běhu času) jsem dokonce takhle viděl jedny z nejlepších filmů vůbec. Tento rok jsem měl v plánu něco jiného, co jsem nakonec přehodnotil a místo toho si vybral Fassbinderův Svět na drátě, který jsem taky už dlouho odkládal, ale doufal jsem v silný zážitek a uklidňoval se tím, že největší risk jsem měl minulý rok a ten dopadl nad očekávání. Teď už ale ke Světu na drátě - já věděl, co mě čeká, jelikož jsem viděl Matrix i remake Třinácté patro, ale naštěstí mi to film nijak nezkazilo. Sice mi přijde zbytečně dlouhý a chvíli mi trvalo, než jsem se do něj plně dostal, ale povedlo se mi to a tak jsem z toho měl zážitek vlastně stejně silný, jako z Třináctého patra. Ono je to taky tím, že celý námět točící se okolo vývojářů falešného světa, kteří jsou možná taky ve falešném světě, je dostatečně nosný i v takto rozsáhlé podobě a když se k tomu přidá Fassbinderova dokonalá kompozice záběrů a posedlost barevným laděním a synchronií, je na to radost pohledět. I na práci se zrcadly či umisťováním postav v záběrech, vše je to krásně a chytře promyšlené. Vlastně bych ani neřekl, navzdory 4:3 formátu, že to je televizní film, vzhledem k tomu, jak profesionálně to bylo natočené. Druhý díl mi sedl víc než první, jelikož byl více o otázkách, jestli nejsme jen simulace, jestli bychom to měli vědět a jaké následky by to mělo, kdybychom to věděli. Fassbinder to filozofování umí dobře podat i zasadit do celku a ačkoli s ním mám převážně dobré zkušenosti, nečekal jsem, že by to zvládl až tak. A hlavně jsem nečekal, že to zakončí takhle, takže i samotný závěr mě dost potěšil. Takže i přes přehnanou délku jsem si jako poslední film roku opět vybral víc než dobře, konečně jsem viděl Svět na drátě, na který jsem se chystal už asi tři roky a já se opravdu budu muset na Fassbinderovu tvorbu více vrhnout, protože mi sedí stále víc a víc. A ani bych neřekl, že by Svět na drátě nějak zestárl, naopak se mi jeho vizuál zamlouval. 4*

Už jsem se začínal bát, že jediný dlouhometrážní film Sadie Benning neexistuje, ale povedlo se mi objevit všechny její práce a mezi nimi i Flat Is Beautiful, takže jsem to konečně měl možnost vidět. A popravdě se mi to netrpělivé čekání maličko vymstilo, jelikož je to zároveň to nejslabší, co jsem od Benningové zatím viděl. Přitom to začne funkčním představením postav (které zde hrají (bohužel naprosto otřesní) herci v kreslených papírových maskách a to včetně nemalého množství dětí) i celé rodinné situace malé Taylor, která žije v ne zrovna funkční rodině. Taky dostane první menstruaci a řeší to na vlastní pěst, což mě zajímalo podstatně míň než Benningovou, ale čekal jsem to od ní, stejně jako nějakou homosexuální postavu, kterou zde je spolubydlící Taylořiny matky a Taylor, jen jsem se vůbec nedočkal vysvětlení, proč mezi nimi je. Každopádně je tam a vodí si tam chlapy, což vede k scéně nesimulovaného gay sexu a ten jsem fakt vidět nepotřeboval. Ale u Benningové jsem byl překvapený na všechno, vzhledem k tomu, že ve svých filmech neřešila skoro nic jiného, než vlastní homosexualitu. Problém je, že zatímco třeba v It Wasn't Love se mi zpracování tohoto tématu líbilo a přišlo velice nápadité, tak tady byl jen zajímavý nápad s maskami (ve kterých postavy dělají DOSLOVA vše) a vše stalo na vykreslení jedné rodiny, které se ale kdesi zaseklo a nikam dál nešlo. Prostě se to zastaví a nijak to nekončí, je to jen jakási návštěva této rodiny, kterou do hloubky nepochopíme, jelikož se tu pro hlubší vývin a psychologii postav jaksi nenašel prostor. Je tam taky spousta motivů (včetně toho, že Taylor si připadá jako kluk uvězněný v holčičím těle), které se taky nijak nepropojí a ani nemají aspoň náznak uzavření. A ačkoli mám rád práci Benningové s tou "kamerou pro děti", tak tady se střídá s klasickou, ale v takové podobě, že je to naprosto nahodilé a postrádá to jakýkoli smysl. Aspoň jsem tu poprvé mohl vidět, že se Sadie aspoň trochu potatila, jelikož tu má nemalou sérii statických záběrů prázdných výloh zavřených obchodů, tvořící prostředí, kde Taylor žije. To se aspoň povedlo a aspoň za to tu slabou třetí hvězdu dám. Za to a za dialog o Bambim, který pronese matka Taylor, když má noční můru ("Tak mysli na něco hezkého, třeba na Bambiho! Máš přece ráda Bambiho, ne? --- "Ano, mám... ale tam na začátku umře jeho maminka... --- "A jo... ale jinak to je hezká pohádka, ne?"), protože ten mě rozesmál nahlas. Slabé 3*

Takhle - ono to je na tři a v jiném rozpoložení bych je asi dal, vzhledem k tomu, že je to jen zmodernizovaná jednička (naštěstí jen stylem a prostředím), ale vzhledem k tomu, že poslední dva dny nemám vůbec dobrou náladu, tak se mi to trefilo do vkusu a přesně něco takhle nenáročného, optimistického a s jasným happy endem, který se nezvrtne v těžkou veganskou agitku (což by byl jediný směr, kterým by Slepičí úlet mohl smysluplně pokračovat, ale vůbec by se mi to nelíbilo), jsem holt potřeboval. Takže dvojce, navzdory tomu, že je zbytečná, víc pro děti a sebevykrádá se, ty čtyři hvězdy nakonec dám. Ono je to totiž fajn, Molly je fajn charakter, staré se naštěstí nezměnily, Šťastná farma je krásně ujetá (vzhledem k tomu masivnímu vymývání mozků) a vlastně jsem dostal to, co jsem čekal, což mi ve chvíli sledování bohatě stačilo. Znova si to asi nepustím a časem možná snížím hodnocení, ale teď je to to poslední, co mě při hodnocení zajímá. Prostě taková ta dvojka, která je jen proto, že prostě je a vy to to tak buď budete brát, nebo to (zcela oprávněně) kritizovat. Slabé 4*

Netvor je pro Schlöndorffa tím, co pro Herzoga Temný úsvit. Nemůžu si pomoct, ale navzdory tomu, že to neplatí až tak a jsou tu i typické Schlöndorffovy scény, tak i tak jsem měl pocit, že koukám na Plechový bubínek pro americký trh. Sice to s Plechovým bubínkem má společnou jen druhou světovou válku, ale obojí o tom pojednává z pohledu Němců, obojí má hlavního představitele divného, co vším prochází a ničemu plně nerozumí a obojí má trpké uvědomění si reality v závěru. Až na to, že tady je hlavní postavou hodně jednoduchý muž jménem Abel, který, byť je Francouz se židovským jménem (!), se postupně dostává až ke cvičení a unášení děcek do Hitlerjugend, aniž by chápal, jak a co vše okolo znamená. Prostě mírně postižený, který za nic nemůže a je vám ho líto jen za to, na čemž sice není nic špatně, ale je to docela laciná výpomoc jak získat divákovy sympatie k určité postavě, zatímco u Oscara v Plechovém bubínku bylo vše mnohem složitější. To tomuto filmu chybí nejvíc - větší hloubka, větší komplexnost, větší propracovanost celého období. Vše je zpracované tak, že si mě to sice získalo, ale mimo pár scén z Hitlerjugend moc nezanechalo. A od Schlöndorffa jsem čekal rozhodně víc, když se tématu druhé světové z pohledu Němců často věnuje. Oproti Temnému úsvitu to pořád není tak "americké" a podstatná část druhé poloviny pro mě byla dost intenzivní, ale i přesto to na víc jak silné tři nevidím. Silné 3*