honajz2

Sice je jasné, kam se to bude vyvíjet a opravdu z toho nevzejde nic, co už by nezaznělo jinde, ale to se o Cemetery Junction dá říct taky a stejně mě ten film dostal. On totiž Gervais je geniální v tom, jak vše spojuje dohromady a ačkoli jsem to nečekal, tak i ve finále Komparzu je nejedna scéna, která mě zároveň rozesmála, rozesmutnila i něco (byť znovu opakuji, ne objevného) předala. A málokdo to umí tak chytře a funkčně pospojovat jako on. Kancl byl revoluční britcom, který v USA otevřel bránu k novému vnímání sitcomů (u kterého moc dlouho nevydrželi), ale Kancl mohl být jen jeden a tak se Gervais přesunul směrem k britcomům, které mají stejný humor jako Kancl, ale jsou lidštější a k hlavním postavám lze mít sympatie. A že to tak Gervais má mi dokazují i jeho filmy a náměty pozdějších seriálů. V Komparzu vše podle mě dotáhl do úspěšného konce (který se odehrává v Big Brotherovi (!!)), nevyhl se sice mírnému sentimentu, ale takovému, který spíš ještě potěší než že by vadil. A přitom se Andy stále ztrapňuje a Maggie jeho, jen je to vážnější, jelikož se zde dějí velké změny všem důležitějším postavám a jinak to jít nemohlo. Vadila mi snad jen poslední, až moc očividná scéna, opětovné zasazení do Vánoc (přičemž nechápu, co s nimi Gervais pořád má) a to, že Gordon Ramsay nebyl v lepší roli (když už Maggie pracovala v kuchyni) , ale zase mi to vynahrazuje, že tam byl a spolu s ním zde cameo má i Karl Piklington. Nějakou dobu jsem přemýšlel nad tím, jestli finále seriálu na plný počet je, ale když mi došlo, že jsem od něj dostal vše, co jsem chtěl, tak mu plný počet rád dám. Byl bych sám proti sobě, když mě dostalo. Slabých 5*

Z úvodních minut jsem měl hrůzu a to ne tak kvůli tomu, že jsem byl na dabované verzi a došlo mi to až později (ale vzhledem k tomu, že je to rodinný film a v sále bylo hodně rodin si říkám, že narazit na originál bude asi oříšek? Rád bych tomu věřil, teď si připadám trochu jako debil), ani ne kvůli tomu, že se tam zpívalo (na to jsem se poctivě připravoval celý týden), ale hlavně kvůli tomu, jak ta muzikálová scéna vypadala. Čekal jsem tedy vrcholně otravný kýč, který ještě celý přetrpím v češtině, když už jsem na tom byl v lokálním kině a ne klubovém. Dabing do hodnocení ale nepatří a naštěstí jsem si na něj brzo zvykl. Mimo něj se mi ale krásně postupně otevírala Kingova (Paulova, ne tamtoho) genialita, jelikož tak dokonale filmařsky propracovaný současný film jsem neviděl ani nepamatuji. Obrovská salva kreativity, geniální filmařiny, chytrého vypointování veškerých dějů i motivů (postupně tloustnoucí polda, variace motivů zpočátku a ke konci, jako např. dvojité "ehm" nebo tvorba týmu uvězněných proradnými hoteliéry skrze postupně se rozsvěcující okna x scéna v holubníku a využití všech oken v něm) a těch je tady popravdě tolik, že jsem je sotva stihl naráz vstřebat a musel bych si je při promítání psát, abych na nic nezapomněl. Je ale příjemné vidět, jak moc King ví co dělá a příběh Willyho Wonky si sice pojal naprosto po svém a vytvořil alternativní verzi, ale zároveň se dá pospojovat tak, aby seděl na verzi Burtonovu - ač to není záměr, ale King se tomu nebrání. Muzikálová čísla jsou plná vtipných detailů, kterými (a hláškami obzvlášť) je film až přeplněný a to hlavně pro fandy Mighty Boosh, což je britcom, na kterém King s Farnabym pracovali a je vidět, že v nich z něj mnohé zůstalo. Vždyť se tu objevuje i Rich Fulcher ve větší roli a dokonce takové, která k němu naprosto přesně sedí! Cítil se v ní jako doma, jelikož tak trochu hrál sám sebe, užíval si to a bylo to na něm vidět, stejně jako na ostatních. A skrytých vtipů je zde taky nespočet - jako jeden příklad za všechny bohatě stačí, že vysoký Hugh Grant hraje umpalumpu, který je menší než ostatní jeho druhu. A výstavba filmařské stránky je kapitolou sama o sobě a klidně bych mohl rozsáhle básnit jen o ní, jak pečlivě má vystavěné záběry (díry v kanálu) či celé scény (domlouvání plánu Wonkova útěku), jak dokáže neustále překvapovat, vrstvit dějové linky a postupně je ukončovat a funkčně vkládat do celku, jak krásně si hraje s barevným laděním scén a synchronizací, jak hravě a neokoukaně umí variovat již viděné scény (což už jsem naznačoval výše), jak si hraje se světlem nebo jak promyšleně a svým způsobem napínavě dokáže podat třeba scénu, kde se poprvé objeví umpalumpa. Krása na to pohledět, jak se vše snoubí dokonale dohromady a jak je tu jen naprosté minimum hluchých míst, která snad nemá ani smysl jmenovat. Dokonce mě bavila většina muzikálových čísel, kterých naštěstí nebylo tolik a bohužel nebyly tak chytlavé jako u Burtona, ale třeba ta pracovní je geniální choreografií, kreativitou, vtipem, melodií i textem a stejně to tak platí i u většiny ostatních. A v závěru to i funkčně dojme, sice už skoro na hranici sentimentu, ale pořád z větší části přirozeně. Ono ale taky uzavření dvou zásadních dějových linií nemohlo dopadnout jinak, takže sice mohly být kratší o pár vteřin, ale i tak jsou správně úderné a rozdíl v tom moc není. Popravdě jsem od toho čekal průser i přes slušné hodnocení, Paul King po Mighty Boosh nikdy nebyl tak kreativní a ačkoli v sobě měl hodně, chybělo mu tam vše ostatní, co mu dodával zbytek "boosháků" (a bohužel to nejvíc platí o druhém Paddingtonovi), ale tady se snad konečně našel a snad takhle kvalitně bude pokračovat i nadále, jelikož by svět měl dalšího nástupce Burtona či Jeuneta, který je od Wonky na svém vrcholu a snad na něm ještě dlouho vydrží. (Modřanský biograf, Praha) Slabých 5*

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.36 - RAKOUSKO - Ano, kdo jiný může natočit takový film, než země s nejúchylnější kinematografií vůbec... Ale nic proti, rakouská kinematografie mi spíš sedí než ne a tady to tak do (cca) půlky vypadalo taky, než se to kompletně vyčerpalo. Chápu popularitu - filmařsky je to geniálně agresivní, psychotické jako mentalita ústředního zabijáka, rozhodně se na to nedívá hezky a to se tvůrcům povedlo ztvárnit dokonale. Zvlášť když jsem odpozoroval, že novější psycho-horory si z toho berou úhly záběrů (jako třeba The Living and The Dead) - a že tu jsou velice chytře sestavené a sestříhané. Chce to vyvolávat neustálý šok, být ekvivalentem k infarktu... a tady se to začíná rozpadat, jelikož svoji hranici šoku to přejde někde ke konci první poloviny a pak už je to jen monotónní sledování počinů zabijáka. Vhled do jeho mysli už jsme dostali, sugestivní vraždy taky a odklízení mrtvol či plány budoucího zopakování akce už hranice neustálého šokování nepřekračují. Kdyby se to zvrtlo ještě víc (že by třeba byl nekrofil), pak ano, fungovalo by to na sto procent a byl by to geniální psycho horor. Tady se ale tvůrci jaksi zalekli nebo si řekli, že to stačí a ono asi jo, ale s každý větším šokem jsou ty předešlé "přijatelnější" a když se tu postupně v půlce vyšplhá na vrchol a pak zase postupně dolů až k SPOILER happy endu KONEC SPOILERU, je mimo poslední scénu druhá polovina vlastně celkem nijaká. Nebo jsem už příliš otrlý, to je taky možnost. Ale tenhle nedostatek jsem vnímal tak jako tak. 3*

Cením, že to Václav natočil v italštině a že tu Dyk mluví plynně italsky. Za to hvězdička. Pak se mi taky líbilo, že zde často a správně dlouze zní opera. Za to druhá hvězdička. A pak... pak... pak už vlastně nic. Možná mi uniká nějaký geniální tvůrčí záměr, ale z životopisného filmu čekám, že se o osobnosti, o které to je, něco dozvím. A tím nemyslím encyklopedický výklad od narození po smrt, ale aspoň nějaký pocit z toho člověka, pochopení jeho já, prostě něco, abych si po skončení filmu řekl "Ano, asi takový byl Mysliveček". Z tohohle jsem ale necítil absolutně nic. Vůbec to celé je dost chladné, bezpáteřní, odtažité, bez chuti a zápachu a neurčité jak výtah z Wikipedie "obohacený" o nadmíru sexuálních scén a dlouhý dialog o vyměšovaní. Dozvěděl jsem se, že Mysliveček existoval, že měl talent, že měl víc než jednu ženu, že měl rád sex a že umřel na syfilis, což jsou informace nedostačující ani na krátký film v nějakém Myslivečkově muzeu. Tohle ale má 140 minut, mimo operní scény se to šíleně táhne, výprava je jak z průměrného televizního filmu a exteriéry zde prakticky nejsou a jelikož zde Václav neměl jak pojednávat o problémech menšin, tak to i působí, že mu výsledek byl vlastně fuk, ale doufal, že ho za něj ocení v zahraničí, asi. Jak se dalo čekat, Českého lva v hlavních kategoriích to získalo, šlo to na Oscary, ale v zahraničí to zůstalo naprosto bez zájmu. A je mi teď naprosto jasné proč. Ani u životopisu skladatele nemůže všechny nedostatky zachránit jeho hudba. 2*

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č. 9/35 - USA (v.2 - underground) - Já už na tenhle film kdysi narazil, měl ho i stažený a viděl z něj namátkou pár vteřin, abych zjistil, jestli tam jsou titulky. Zjistil jsem akorát tak to, že se tam furt řve (a prvně jsem z toho nadskočil) a prakticky jsem neviděl nic jiného než šneky, takže jsem si to schoval na jindy, až budu mít na něco takového náladu. Ta přišla už ve chvíli, kdy jsem četl Místo snění a zjistil, že Lynch tenhle film nějak podpořil, takže jsem měl jasno, že to jednou určitě musím vidět. A teď už jsem to viděl a pořád nevím, jak se k tomu postavit. Dokonce jsem se na to vyspal, jak radí Ammit. Tak se z toho zase zkusím vypsat a k něčemu snad dospěji. Předně mi přišlo, že se tu někdo uklikl se žánrem a místo psychologického tu tak skončil pornografický (kterým by to bylo snad jen, kdyby vám jako pornografické přišlo pár nahých těl, asi pětivteřinový záběr na masturbaci a pseudo-sexuální scéna, při které jsou všichni oblečení), ale pak jsem si vzpomněl, že to tak bylo kdysi značené i na IMDB, než to někdo opravil. I kdyby to ale sedělo, je to vlastně fuk, protože to Glover natočil na koleně na nějakou mizernou kameru, takže to je celé rozmazané a pro spoustu lidí nejspíš naprosto nekoukatelné. Taky k tomu neexistují žádné titulky, takže když tu herci s Downovým syndromem mluví, odchytávalo se mi to někdy dost těžko. On už fakt, že někdo s takovými herci a takovými podmínkami 10 let natáčí tohle je sám o sobě ujetý, ale je to jen špička ledovce oproti tomu, co se tam děje. A někam do půlky mi to přišlo jako skvělý psychologický film s poselstvím podobným Bennyho videu a vlastně bych ho tak bral i na konci, kdyby tam nebyl ten černoch. Ten je totiž mimo všechno, včetně jeho snahy být Michael Jackson. A kdyby k tomu všemu nechtěl být ještě šnek, tak už by byl úplně mimo. Kvůli tomu to celkově dokážu brát spíš jako výpravu do mysli a názorů Crispina Glovera, což se teda dá říct o každém autorském filmu, ale málokterý to dává tak jasně najevo jako tenhle. Glover nemá rád Michaela Jacksona a Shirley Templeovou (nebo aspoň jejich mediální prezentaci?), rasismus posílá do pekl, zastává názor, že i mezi postiženými můžou být sociopatické zrůdy jakými byli třeba skálopevně přesvědčení nacisté, že přát si být bohem vás dřív či později zničí a možná ještě něco, co mi uniklo. Je zajímavé vidět, jak pracuje se symboly a jejich propojováním, jen bych asi musel být Američan na to, abych chápal proč zrovna tak a takhle. Ale mám pocit, že to ví jen sám Glover. S většinou toho bych vlastně souhlasil a bral, problém mám ale s tím, že tomu chybí větší celistvost témat. Zároveň to ale je surrealisticky pojaté, takže to tím pádem není problém. Teď jen nevím, jestli to není problém i pro mě. Je pravda, že jsem čekal neskutečnou psycho podivnost, ze které budu mít noční můry, ale nedočkal jsem se ani jednoho, spíš jen té psycho podivnosti, která není moc psycho kvůli tomu, jak amatérsky vypadá. A Glover sice věděl co dělá (o čemž svědčí i výběr melodicky či textově hnusné hudby), ale asi pětkrát jsem se u toho chtě nechtě zasmál a to i navzdory tomu, že to má pár znepokojivých scén (hlavně tu, kde řve šnek). Má to ale taky ucelený příběh (hlavní hrdina je největší zrůda na světě, která pro zábavu vraždí šneky a nakonec i lidi, takže je nakonec horší, než Ďábel a stane se vládcem Pekla, když se zrodí v lastuře - asi to ani není spoiler, vzhledem k tomu, že k tomu zde nikdo nemá interpretaci), působivou atmosféru, originální práci s hororovými prvky (v takových podmínkách) a ačkoli to je magořina pro nejužší možný okruh diváků, nedá se to jen tak odsoudit, jelikož to určité kvality má. Ve prospěch filmu taky hraje fakt, že je součástí trilogie, ze které existují jen dva díly a tak to Glover možná má celistvěji rozpracované napříč všemi díly... pokud někdy vzniknou. Zatím dám spíš lepší tři, jelikož na čtyři mi tam pořád dost věcí vadí, ale z undergroundových bizarních/nechutných hororů je to jasný nadprůměr. Silné 3*

Ačkoli už jsem s Belmondem pár filmů viděl, ani jeden nebyl "belmondovka", tak konečně nastal čas nějakou zhlédnout. A jestli jsou všechny podobné téhle, tak je nebudu vyhledávat často, ale jako občasná zábava to rozhodně není špatné. V závěru mi to přišlo krapet pomalé a hlavně nebýt Belmonda, tak je to dost slabé, ale hlavně díky němu je to solidní zábava, do které jsem se dostal rychle a bavil skoro až do konce. Sice ne vším, ale většinou hlášek ano. Bere se to s nadhledem, na nic většího si to nehraje, nenudilo mě to, funguje je to jak má a režijně je to taky slušná práce, takže jsem si to užil. Jen nevím, jestli bych si to pustil někdy znova, protože to pro mě až tak výrazný zážitek nebyl, ale zatím si myslím, že ano, takže tu ty čtyři hvězdy nechám. Slabé 4*

Nějak takhle bych si představoval absurdní komedii natočenou devadesátiletým marxistickým filozofem, kterého nerozesměje naprosto nic, ale zato má neustálou potřebu cokoli, co by mohlo náhodou vyznívat vtipně, pojmout tak, aby při tom všichni (a naprosto upřímně) mluvili co nejchytřeji. Nějak takhle tahle jednostranná satira vypadá a nejhorší na ní je, že sem tam má chytrý postřeh (třeba rebelující studenty, kteří jsou sice proti režimu, ale jen je na něj baví nadávat, nesnaží se nic měnit a vlastně jim ten režim vyhovuje), pěknou výpravu či dobrý absurdní nápad (škola létání), ale vše naprosto zapadne ve snaze o co nejintelektuálnější podání, které je ve výsledku těžce nefunkční, místy spíš trapné a otravně sebestředné. Nevědět to předem a neznat jazyk, tipoval bych to obsahem spíš na italský, než španělský film, vzhledem k té otevřené podpoře komunismu a boji proti kapitalismu. Budiž, některé myšlenky se z toho dají brát jako nosné, ale to by to fakt nesmělo vypadat jako pokus o třeskutou komedii točenou naprostým, ale opravdu naprostým sucharem. Nehledě na to, že navzdory tomu, jak zde všichni mluví jako hlubocí intelektuálové (a to i když jen pasou ovce a nic jiného neumí), je ten humor dost hloupý a bůhvíproč je v něm spousta pokleslých sexuálních narážek o honění. Ale to asi pro Cuerdu je přijatelný a nepokleslý humor... 2*

Na Kitanově tvorbě je nejvíce fascinujícím faktem, že dokáže točit všechno možné a vždy si v tom zachovat svůj osobitý filmařský rukopis i přes to, že ty filmy vypadají úplně jinak. Ve srovnání třeba s Ten chlap je magor! jsou obojí dost rozdílné filmy, ale přitom v pár prvcích velice podobné. Scény u moře jsou krásný poetický film, který jsem v první půlce bral jako pětihvězdičkový film, který chytře pracuje s temporytmem, kompozicí (povětšinou) statických záběrů a hlavně s geniálním vedením dvou světů naráz; světa neslyšících a světa slyšících. Oba světy mezi sebou interagují, ale každý vše okolo sebe vnímá naprosto jinak - co hluchý kluk a jeho hluchá přítelkyně berou jako krásnou zábavu se surfem na moři, ostatní berou jako veřejně ztrapňování a vysmívají se jim, což ale oni dva nevnímají. Až jsem si říkal, že bych si to jednou měl pustit znova a bez zvuku a titulků, abych svět vnímal stejně jako oni. Tak experimentální sledování jsem ale napoprvé nechtěl mít a tak jsem i v druhé půlce pokračoval dál jako slyšící a bylo to správné rozhodnutí, jelikož jak se začne neslyšící kluk v surfování zlepšovat, oba světy se spojí dohromady a začne to celé být rozházené. Sice s jasnými postavami, ale všechny scény s nimi se střídají nahodile a filmařskou stránku už to nemá tak propracovanou jako doposud, zvlášť u práce se střihy. A na konci mě zamrzelo, že celá ta romance (o kterou tu nejde tolik jako o poetiku) skončila nejpředvídatelněji jak se jen dalo. A ačkoli to mělo svůj smysl, zamrzelo mě, že tak krásně rozehraný film skončí tak klišovitě. Škoda, jelikož jinak se mi to trefilo přesně do noty svojí poetikou a tyhle scény u moře mě opravdu bavilo sledovat. Nic to ale nemění na tom, že to stále je nadprůměrný film s magicky pomalou a příjemnou atmosférou, s charaktery vyvíjenými skrze obraz a mezi řádky (což mám hodně rád, když to někdo umí a Kitanovi se to tady povedlo) a půvabnou kamerou, která má každý záběr pečlivě promyšlený. A soundtrack (který se sice skládá asi jen ze dvou skladeb, ale naprosto mě nadchl a musím si ho někde sehnat) zajistil, že mé čtyři hvězdy budou čisté, ačkoli se mi to trochu příčí s tím, kam to časem upadlo. 4*

Obávám se, že Zničit, řekla byla jediná skutečná světlá výjimka filmografie Marguerite Durasové... Já teda trochu tušil, že jdu do filmu, který má různorodé interpretace i od lidí, kteří si i v nejnáročnějších filmech najdou svoji jednoznačnou a taky mě zaujala lehce mysteriózně vyznívající zápletka, ale ve výsledku jsem se dočkal přesně toho, na co to vypadalo už od začátku - ničeho a všeho. Nathalie Granger je film tak moc otevřený různým interpretacím, že se zde dá najít všechno možné a nejspíš nic z toho nebude mimo, jelikož Durasová se často jen vyžívala v určitých pocitech a některé filmy má založené jen na jejich neustálém, až repetitivním variování a tohle je toho nejráznější příklad. Já to pochopil jako koláž jednání několika lidí, na které rodiče kašlali a oni to buď při výchově vlastních dětí opakují (obě ústřední ženy) nebo jsou tím natolik poznamenaní, že páchají zločiny (falešný prodejce praček). A hlouběji se v tom nejde, psychologické to není ani náhodou, jen sledujeme vyprázdněné postavy bezemočně a v pár případech až roboticky jednat. Ono to taky ze všeho nejvíc připomíná sci-fi, jelikož dialogy tu jsou tak divné, jako by se mezi sebou fakt bavili roboti. A vida, hned jsem přišel s další možnou interpretací! A závěrečná scéna odjezdu a zakopnutí pána se psem znamenalo úprk, příval lidskosti, který ostatní roboti nejsou schopní pochopit. Tak, a už jsem někde úplně jinde, než jsem byl s původní interpretací... Mohlo by být aspoň zabávné vymýšlet při sledování další a další interpretace, ale když ono je to tak zoufale nudné a naprosto bez atmosféry či čehokoli výraznějšího, že jsem měl problém tu hodinu dvacet dosledovat. Ale občas tu je zajímavý záběr hrající si s používáním zrcadel nebo jsem tu taky zpozoroval "pomstu" klasické vypravěčské technice v tom smyslu, že se zde každou půl hodinu něco stane, ale vždycky to působí dojmem, že by vyšlo na stejno i kdyby se nestalo nic. Takže to je aspoň trochu experiment, když už nic jiného. Za to a za solidního Depardieua, který tu jediný má výraznější roli, tomu dám slabou druhou hvězdu, ale jinak mi to přišlo dost prázdné a nijaké i na Durasovou. A to už je co říct, vzhledem k tomu, jak prázdné mi přijde India Song... Slabé 2*

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.34 - NIZOZEMSKO - Kdybych na tohle nenarazil, tak už jsem mohl mít konečně zhlédnutou Lidskou stonožku, ale mám pocit, že by to vyšlo na stejno. Tady mě dost nalákal námět, ale bohužel z něj tvůrci nevytěžili víc, než jen těžké bečko, které je zbytečně natahované na hodinu a půl skrze tlachání o ničem a řešení tak důležitých věcí, jako je šéfova dovolená, ačkoli by se klidně daly vystřihnout. A sem tam někoho zabije výtah, nebo holčičce z plakátu urve hlavu panenky. Jediná opravdu napínavá scéna je závěrečná oprava výtahu, ve které není vůbec jisté, kdy se výtah pokusí Felixe zabít, ale jinak to je celé dost generické a skoro jsem tam neviděl ani nic typicky holandsky divného, na což jsem byl zvědavý nejvíc, jelikož u nich se točí převážně divné filmy. Tohle by se mi ale rychle vykouřilo z hlavy, nebýt toho vraždícího výtahu. 2*