honajz2

Jednotlivé scény fungují skvěle a ta závěrečná snad nejvíc, o tom žádná, ale jako celek to podle mě docela pokulhává. A to je vidět, že se Friedkin dost snažil, ale ta atmosféra mu v tom funguje jenom někdy a víc než zajímavého béčko z toho taky nevypadne, byť tam jsou náběhy na něco víc a přitom vím, že Friedkin na to víc rozhodně má. Propracovanější postavy i příběh by se určitě šikly, ale i přes to všechno to není špatné béčko, když už to v téhle kategorii budu hodnotit... 3*

Jako jo, Hitchcock je zde poznat jen v některých scénách, rozhodně to není úplně ono a na jeho nejlepší filmy to nedosahuje ani náhodou, ale nemůžu si pomoct, mě se to celkem líbilo. Moji pozornost si to dokázalo udržet, vtipných scén tu taky nebylo málo (především ta s nefunkčními brzdami, ta je skutečně nezapomenutelná), zápletka mi přišla zajímavá i s tou vědomou, záměrnou naivitou... Zkrátka, nepřišlo mi to vůbec špatné a ani bych neměl problém si to pustit někdy znova. To si ode mě ty čtyři hvězdy prostě zaslouží. Slabé 4*

No hurá, konečně se to povedlo, našel jsem film od Ozua, který mě nadchl i subjektivně! Sice mi zase nějakou dobu trvalo, než jsem se do té dost pomalé poetiky plné obyčejných statických záběrů a (záměrně) neměnných výrazů tváří postav dostal, ale povedlo se mi to rychleji než kdy jindy a jsem za to rád, protože na mě čekal velmi zajímavý příběh, který navenek nepůsobí nijak zvlášť propracovaně, ale jak už to tak u japonských dramat bývá, uvnitř buduje mnohem víc než se zdá. S přihlédnutím k tomu, že japonská mentalita je prostě jiná než evropská (což není ani výtka, jen konstatování), tu jsou skvěle promyšlené postavy, u kterých se sice zdá, že vše berou až moc klidně a ke změnám u nich dochází nahodile, ale v pozadí, mezi řádky, je jasně vidět, že je vše komplikovanější. A vidět to podle mě je v nejedné scéně, především v těch rozhovorech mezi otcem a dcerou, kterých zde rozhodně není málo. Ani bych se to nebál označit jako psychologický film. Na plný počet to sice nevidím, zas tak silný zážitek to pro mě nebyl, ale i tak se mi Pozdní jaro zatím z Ozuovy tvorby líbilo nejvíc a zatím mi přišlo i ze všech jeho filmů nejpropracovanější. 4*

Ou, tak tohle hodně bolelo... Ale fakt hodně, že se z toho zklamání klepu ještě teď. Film Nová generace se mi líbil kupodivu hodně, zachoval si humor a do jisté míry i kouzlo z FiM a zároveň vyvolal spoustu otázek ohledně současné Equestrie, díky čemuž si krásně připravil půdu na seriál, ale když jsem teď viděl úvodní předfilm (a dost možná i pilotní díl), jsem neskutečně zklamaný. Jako sorry, ale co z toho proboha udělali? Postavy jsou jak po lobotomii a většina z nich i úplně bez charakteru, celá ta záhada ohledně amuletu je úplně jasná už od začátku (i na film vyloženě pro děcka, když pomineme, jaký boom spustilo FiM), ale v čem tkví výpadky kouzel dojde Zipp až ke konci a ostatní jsou z toho hrozně překvapení, i ten příběh je vedený dost pitomě, většina filmu je úplně o ničem a když už se konečně začne řešit onen problém, hrozně rychle se vyřeší a všichni se zničehonic usmíří a spojí dohromady... Navíc i ta animace je celá jaksi laciná, humor je silně infantilní, celý ten svět ani moc nedává smysl (stagnují kouzla a když se to stane, pegasové samozřejmě nemůžou létat, jednorožci samozřejmě kouzlit a poníci... chodit. A to jenom někdy, jakoby tvůrci neměli ujasněné, jestli se tohle vlastně může vztahovat na ně nebo ne), je to až nepříjemně přebarvičkované a vůbec to celé působí jen jako reklamní produkt. Kašle to na fanoušky, kašle to na vše, co dělalo FiM tak skvělým a kouzelným, prodávat se to stejně bude. Což by bylo pochopitelné u starých generací, které cílily jen a pouze na malé děti a v tomhle směru fungovaly dobře, ale po tom, co spustilo FiM, by člověk něco takového fakt nečekal. A když koukám na profil režiséra, vidím, že už jsme se jednou setkali a že je mi tím pádem úplně jasné, proč Ukaž se dopadlo tak strašně. Ať William Lau dělá radši ty Barbie a Monster High filmy a k tomuhle ať pustí režiséra Nové generace, protože jinak už nevidím důvod to sledovat. A popravdě už ani nechci, protože tohle mě natolik odradilo, že si budu muset znova pustit Novou generaci, abych si vzpomněl, proč jsem si tyhle postavy docela oblíbil. Ukaž se totiž zkazilo vše co mohlo a jediný důvod, proč tomu nedám odpad (a to k tomu mám hodně blízko), je ten, že tam pořád je vidět snaha tuhle novou Equestrii nějak budovat a pokusit se vysvětlit, co se vlastně stalo, že došlo k tak obrovskému rozdělení mezi všemi druhy. A taky se nám ukázal nějaký ten záporák (který vypadá dost mizerně) a dokonce se zde vylíhl i dráček. Možná to dospěje k něčemu zajímavému, byť už jen podle těch náznaků začínám mít dost velkou teorii, ale já už u toho nebudu. Ani náhodou. Slabá 1*

Kdyby celý film byl jen jakýmsi sestřihem monologů postav, které možná vypráví pravdivý příběh, nebo jen částečně pravdivý a nebo fikci, bylo by to geniální. Takhle totiž vypadaly v tomhle filmu poslední dvě scény a hned to v tu chvíli získalo vše chybějící. Popravdě by se mi tohle experimentálně-docufikční podání zamlouvalo mnohem víc, protože by to hned působilo o dost víc realisticky a meziřádková výpověď o složitých lidských vztazích, ve kterých málokdy je někdo vyloženě správným nebo špatným a složité době maďarského socialismu by byla ještě silnější, než je. Rodinné ohniště totiž většinu času připomíná filmy československé nové vlny a hlavně raného Formana, ale celé to je takové neukočírované, jako by se Tarr snažil říct o té době, tom problému s byty a těch lidech okolo toho snažil říct hodně, ale zároveň si neurčil, na co se zaměřit především a podle toho to taky ve výsledku vypadá - je zde nejedna trefná scéna, ale žádná není dostatečně silná a plně realisticky působící. A že by ten strohý styl byl kdovíjak podmanivý taky říct nemůžu, vše začne pořádně fungovat až ke konci, ale to už je krapet pozdě. Tak jako tak u mě ale Rodinné ohniště dopadlo stejně, jako Panelové vztahy - ty mě sice oslovily více, ale Rodinné ohniště je přece jenom krapet komplexnější a proto si podle mě zaslouží stejné hodnocení. Včetně menšího zklamání, že tu čtvrtou hvězdu dát nemůžu, i když bych chtěl. Silné 3*

Mě je toho filmu trochu líto. On je snaživý a je to z něj dost cítit, ale i když výsledek není žádný velký průser (z pohledu dneška, v době premiéry to byl propadák a Dejdar z toho 13 let splácel dluhy), stejně to moc nefunguje. Začátek se mi docela líbil, měl atmosféru a uměl mě upoutat, ale postupem času mi tam začínal vadit ten přehnaný počet flashbacků a agresivně problikávajících střihů (které na mě pak působily až takovým dojmem, jako bych byl na nekonečně trvajícím focení) a když už se z toho konečně stala komedie, bylo to v drtivé většině scének dost nevtipné. Asi by bylo nejlepší, kdyby to celé bylo natočené vážně a s pořádným scénářem, protože pak by Panství stálo za víc, než stojí teď. Takhle to je jen další nefunkční český film, kterých je v naší republice hromada a na všechny se dá rychle zapomenout. Na Panství ale ne, kvůli jeho pověsti a rozpočtu, který se v kvalitě filmu neodráží asi ani polovičně. 2*

Ale ano, přiznávám, je to hodně originální... pro masy. Pokud už jste totiž někdy víc zabloudili do vod nezávislých a skutečně svérázných filmů, které mají značně menší pozornost, tak na vás sice pár zajímavých nápadů a šílený přístup k filmařské stránce čeká, ale zároveň tomu filmu chybí to nejdůležitější - upřímné nadšení a schopnost nezaměřovat se jen na formu. Všechno, všude, najednou je taková nafouknutá bublina, která ukáže spousty paralelních světů, ale většinu z nich ani nevyužije na víc, než obyčejný vtípek (a je super, když aspoň vůbec k tomu, některé jsou tam prostě jen tak) a která toho hromadu rozehrává, ale nakonec jí jde jen o to, že láska je mocná, rodinné vztahy mají být silné a ve všech vesmírech šlo jen o to, aby se matka usmířila s dcerou - tedy spíš aby se smířila s tím, že má dceru lesbu. Pak to sice může mít nápadů kolik chce, ale když z toho nakonec vypadne jen otřepané banální poselství, které víc jak pět světů odmítá propojit, pak tomu naprosto chybí vnitřní kreativita, ta, která se má ukázat v obsahu. Navíc to na mě celou dobu působilo hrozně namachrovaným dojmem, jako by režiséři neustále řvali do světa "podívejte, jak úžasně vtipní a kreativní jsme, protože děláme něco, co v mainstreamu ještě nebylo a my to podáváme tak dokonale a hluboce, jako nikdo jiný před námi!". Při tom právě to upřímné nadšení mi tam chybělo, tohle se spíš jen snaží vydělat na přetvářce, že je to zároveň těžký art a zároveň film pro každého. Přitom tahle přetvářka tam ale vůbec nefunguje, to zaprvé, a zadruhé, ten vypočítavý kalkul z toho cítit prostě je a spíš než skutečně kreativní film to připomíná hromadu nahodilých nápadů a nesmyslů nějak pospojovaných dohromady + pokus o Marvelovku pro jakože "náročné diváky". Obávám se, že kdyby se Danielsové pokusili o něco komplexnějšího po všech stránkách, tak se jim to celé rozpadne a ukáže se, že ve skutečnosti tak tvůrčí zase nejsou. Navíc když už se to snaží být konečně hlubší (což je skoro celá druhá část), nezmůže se to na nic jiného, než na těžce patetické scény a dialogy, které se ale promítají v několika různých vesmírech naráz. Patos z toho ale stejně nevyprchá. A když se koukám na to, že to produkovali bratři Russové, je mi jasné, odkud vítr vane - včetně nahodilého používání akčních scén a trapného humoru, který se chce tvářit hrozně cool. Ale vždycky mě pobaví si přečíst, že v tom někdo našel záměr a hloubku, i když je očividné, že o to tady nešlo a že ani sami tvůrci pořádně nevěděli, co z toho chtějí mít. Ono to totiž není ani vtipné, ani dojemné, všechny postavy mi spíš více čí méně lezly na nervy a za celou dobu jsem nenašel důvod, proč k nim mít nějaké sympatie - a to ani v jednom z asi nekonečného počtu vesmírů. I to samotné téma multivesmírů by se vlastně dalo pojmout dost komplexně, ale to by se toho musel ujmout někdo, kdo by měl koule to opravdu propracovat. Ve finále tedy oceňuji výkon Michelle Yeoh, čínštinu a přirozené používání jazyků obecně, snad i některé nápady a skvělý střih. To je u mě celkem málo na vyšší hodnocení a na dojem, že bych z toho filmu něco vůbec měl. Švýcarák dám asi až příští rok. 2*

Plný počet opět nedám kvůli tradičním mínusům, ale tentokrát to byl napínák jak prase. Kromě jednoho domu nikde nejede elektřina, Tom s dětmi zmizel kdovíkam, Mariel a Russellovi někdo pořád volá a odevšad pozoruje, do toho přijede Larkin a myslí si, že jí Tom podvádí... To poslední až tak zajímavé nebylo, ale vše ostatní rozhodně. 4*

Navzdory všem mínusům a přílišnému zaměřování na rodinné vztahy musím uznat, že mě ten seriál hodně chytl. I když se posouvá dost pomalu a než si někteří přiznají očividné, trvá to dlouho. Atmosféra je ale dostatečná silná a většina očividných tajemství už je venku, přičemž zbývá především to hlavní, takže se mi na to hned kouká o něco lépe. Snad to bude takhle stát za to i ke konci. 4*

Navzdory tomu, že mě ta pseudofilozofická moudra té malé vypravěčky díl od dílu stále více vytáčejí, musím uznat, že teď už mě ten seriál konečně začal bavit. Už se zaměřuje jen na určité postavy, už je zajímavě vyvíjí a díl od dílu se zlepšuje i atmosféra a napětí. Nějaká kýčovitá scéna se sice občas objevila i tentokrát, ale už mi nelezou na nervy tolik jako předtím a i jejich počet stále ubývá, tak doufám, že se to už nadále bude jen takhle zlepšovat. 4*