honajz2

Dát ten film v kuse, bez jakéhokoli přetáčení či přeskakování scén, se podle mě nedá (byť věřím, že už se to někdy někomu povedlo), takže mi snad nebudete mít za zlé, že jsem to sledoval takhle. Když si ale prostudujete některé komentáře tady nebo na IMDB, dozvíte se z nich, že tenhle způsob sledování dokonce podporují, že si člověk takhle vybere přesně to, co ho zajímá a to ostatní nechá být. A když k tomu připočtete zdejší zajímavost o tom, že Warholovi bylo jedno, v jakém pořadí se promítnou dané segmenty a soundtracky, co tu jsou, je jasné, že ani jemu o "poctivé sledování" nešlo, ale to jemu vlastně nikdy. Chelsea Girls je experiment vždy rozdělený na dva obrazy současně, plný monologů různých postaviček/herců, tzv. Warholových superstars, které povídají převážně o sobě, drogách a sexu, ale rozumět se dá jen něčemu, jelikož zvuk se dochoval v celkem mizerné kvalitě. Nepostřehl jsem tam ale nic zásadního, ani nic dějového, prostě to jsou náhodná vyprávění náhodných lidí. A tahle vyprávění tvoří jednu půlku obrazu, zatímco na té druhé Warhol občas pustí segment, který později uvidíme se zvukem a občas (většinou) je tam experimentální záběr, snažící se zachytávat mimiku tváře, obličej a tělo z různých pohledů... a jestli se mi něco na tomhle experimentu líbilo, tak to byly právě tyhle experimentální hrátky. Tady mi Warhol totiž dokázal - asi potřetí - že se, na rozdíl třeba od Sleep, o něco skutečně snažil a nebyla to jen prázdná nicota ukazující vyprázdněnost nebo obyčejnost (interpretovat se to dá tak i tak). Černobílé obrazy tu postupně přecházejí do barevných a poslední hodina už mi i začínala připadat jako zajímavý experiment, který mi až připomínal barevné hrátky Gaspara Noého. Možná jsem tu i poprvé pochopil Andyho Warhola jako experimentátora - on se v těch svých dílech echt dlouze věnuje detailům na naprosto obyčejné věci a i když samo o sobě to není nic, co by se dalo oceňovat, ve Warholově tvorbě se skrývají určité prvky, které postupem času mnohem víc rozpracovali jiní experimentální filmaři. On něco nadhodil, bylo mu asi fuk, co, ale někteří v tom našli zajímavý nápad, který pak přepracovali do něčeho skutečně hodnotného. Ostatně, i o Benningovi říkám, že nápad z Empire (čili dlouhý statický záběr) využil, pořádně propracoval a postavil na tom celou svoji tvorbu, ve které jsou dlouhé statické záběry vypovídajícími v mnoha způsobech. A asi to je hlavní důvod, proč mi aspoň trochu Chelsea Girls přišlo zajímavé. Délka je brutální a ani zkrácení na půlku by jí nepomohlo, něco skutečně zajímavého pro mě přišlo až po druhé hodině a i tak toho nebylo tolik, ale dokázal jsem v tom vidět aspoň určitý "zdroj inspirace pro jiné". A to ocenit prostě musím, byť to na víc jak dvě hvězdy samo o sobě není ani náhodou. Lepší 2*

Malick je fascinující případ režiséra, který si kýčovité hollywoodské scény přetransformoval do vlastního stylu, za který je dodnes světově uznávaný a který je hlavně nezaměnitelný. Film od Malicka prostě poznáte, i kdyby do titulků vůbec nedal své jméno - a ty pokusy některých filmařů o jeho styl jsou stále jen pokusy. Dalo by se i říct, že je to jeden z těch filmařů, který vám buď sedí nebo naopak vůbec, ale já bych do téhle kategorie Malicka nezařazoval. Mám s ním totiž hned několik jasných problémů a ty jsou v Tenké červené linie natolik vidět, že je tu postupně rozeberu. Mělo mě varovat už úvodních 20 minut, kdy člověk neví, jestli sleduje film, nebo dokument o moudrosti domorodých kmenů, případně reklamu na cestovku. Děti plavající ve vodě, radující se domorodci, chlápek co tam mezi nimi chodí, ráj na zemi... Natočené je to hezky, ne že ne, ale kýčovité je to víc než dost. A i když to po 20 minutách konečně začalo být válečné (a dokonce i ta akce tady je a ve srovnání s tou "poetikou" zbylého filmu docela souvisí), stejně to pak celé tři hodiny byl jen sled podobných kýčovitých záběrů na vojáky, ženu jednoho z nich (to už bylo časem tak repetitivní, že jsem se u toho pak začínal smát) a pole, po kterém tam všichni chodí a na kterém se odehrávají ty boje, kterými to je občas proložené. Žádný větší děj to nemá, žádné budování postav zde není (nač budovat charakter, když jenom tématem u diváka vyvoláte soucit s nimi, že? Jak laxní...) jen to chce pocitově ukázat krutost války. Na tři hodiny. Přitom ten film je natočený takovým způsobem, že by mohl mít libovolnou stopáž (30 minut nebo 6 hodin, je to jedno) a vyzněl by úplně, ale fakt úplně stejně. Rád bych ten film procítil, poetické filmy mám naopak hodně rád, ale Malickův styl poetiky mi nikdy nesedl. Je to tou již výše zmíněnou kýčovitostí záběrů, která se maskuje za lehký artový kabátek, aby ji nikdo z té kýčovitosti neobvinil a naopak se to mohlo označovat jako obrovské procítěné umění, ale že je to opravdu jen kýč se dá prohlédnout celkem jednoduše. Není to ale jediný problém, proč mi tu Malick (opět) nesedl. Další problém mám v tom, že tříhodinový válečný "artový" film svoji stěžejní myšlenku řekne v úplně první větě, která tady zazní - K čemu je tahle válka v srdci přírody? Aspoň trochu vnímavější divák hned pochopí, co to znamená - válka je špatná, nesmyslná a všechny tyhle boje jenom ničí krásu světu okolo nás, který by bez válek byl mnohem krásnější. Máte to, chápete to? Pak gratuluji, pochopili jste, o čem celá Tenká červená linie je, protože přesně tohle budete pozorovat celé tři hodiny v hromadě záběrů, kdy Malick třeba zabírá slunce prosvítající mezi stromy a hned potom tam střihne výbuchy bomb, nebo popravu nepřátelské armády. Je to úplně stejná výpověď jako v té první větě, jen ukázaná nesčetněkrát v obraze. A nezlobte se na mě, ale mám pocit, že pořádný umělecký film by mi měl umět něco vzkázat i na samotném konci, ne-li i v jeho průběhu. Tady ale Malick okamžitě vykecal, oč mu šlo a teď mě má bavit to až do konce sledovat. Sice hezky natočené, s perfektně se hodící hudbou Hanse Zimmera, ale bez čehokoli navíc. A co se toho procítění týče, kýčovitými obrázky si mě opravdu nezíská, takže jsem se za ty tři hodiny často nudil a to i častěji, než v Novém světě, který je jako jediný Tenké červené linii vyloženě podobný, ale aspoň víc rozehrává. Tohle je jen sázka na efekt s protiválečnou myšlenkou a pár jakože těžce filozofickými otázkami řečenými bokem v monolozích při pochodech, ale jsou to jen otázky, nad kterými se můžete v průběhu filmu lehce zamyslet, ale od pořádného filmaře bych očekával, že je víc rozvede a z více úhlů pohledu. Pak by mi teprve ty otázky nedaly spát, ale takhle moc nezapůsobí, neřeknou a v celku se ztratí. Jinak s tím protiválečným poselstvím naprosto souhlasím a sám války považuju za tu největší nesmyslnost, co se v tomhle světě děje, ale lecjaký válečný film mi tohle řekne taky a nemám důvod kvůli tomu na Tenkou červenou linii koukat znova. Jo, kdyby Malick víc rozpracoval ty otázky, jestli je to v lidské povaze už od zrození a jestli může existovat svět bez válek, pak by pro mě ten film hnedka měl mnohem větší hodnotu, ale takhle jsem se jen vztekal nad tím, že to tam jen tak Malick hází a nesnaží se s tím pracovat. Osobně považuji války za zbytečné, ale zase na druhou stranu náš svět bez nich podle mě nemůže existovat, jelikož vzájemné rozepře v sobě máme už od pravěku, jen postupem času vše vygradovalo do stále ničivějších forem a nikdy to úplně neskončí, jedině kdyby se radikálně a úplně změnila celá společnost, ale to je zase nemožné. Jé, tak jsem si taky trošku zafilozofoval, ale zpátky k hodnocení. Takhle mám pořád jiné favority v rámci válečných filmů, kteří mi dali víc po všech stránkách. A nechtějte, abych tu zase začal básnit o Démantech noci, protože geniálnější válečný film jsem snad nikdy neviděl a odvyprávět za pouhých 64 minut tak silnou a hlubokou protiválečnou zpověď považuji za opravdové umění a rozhodně i mnohem větší umění, než jaké tvoří Malick. Holt není pro mě, poznal jsem to už kdysi a už jsem ho chtěl nechat být, ale zase jsem si říkal, že nemůžu utnout jeho tvorbu bez toho, aniž bych viděl jeho nejslavnější film... No tak jsem ho konečně viděl, no, moc mě to nenadchlo. Ty lepší dvě jsou jen za perfektní kameru a hudbu. Lepší 2*

Nuda s nic moc příběhem a nic moc vtipy. Mohlo být i hůř, ale tyhle výplňové epizody, na které člověk zapomene hned po tom, co je dokouká, mě fakt neberou... Lepší 2*

Mnohem zajímavější, než minule. V posledních 20 minutách tu sice zase nastoupí typicky hollywoodské klišovité scény, ale jinak mi tu děj přišel víc mysteriózní, poutavý a propracovanější, včetně několika zajímavých nápadů. A na rozdíl od pilotu mě to skutečně bavilo sledovat, dokonce i po celou dobu. Akorát teda tu malou holku vypravěčku pořád nesnesu, plakátových mouder z ní vypadalo víc než v minulém dílu... Slabé 4*

Jo, kdyby všechny díly měly takový drive, tak bych si celý seriál hodně rychle zamiloval. Tohle bylo totiž přesně to, co od toho očekávám a byl bych hodně rád, kdyby si to takovou kvalitu udrželo i nadále. Děj se někam posouvá, atmosféru to má hodně silnou a podmanivou (i když to už se pomalu začíná stávat pravidlem), i k nějakým zvratům dochází a vztahy mezi postavami se vyvíjí opravdu zajímavě. Víc od toho ani nechci a tady jsem to konečně dostal. 5*

Ten seriál má tak proměnlivou povahu, že to snad ani možné není. Zase se to ale hezky propojuje s chováním většiny postav, které je taktéž dost proměnlivé a u málokteré se dá odhadnout, jak se později zachová, až o něco opravdu půjde. To je ale jen takový zajímavý postřeh, co se týče téhle epizody, dost se mi líbila a konečně, konečně se v ní po delší době děj někam začíná posouvat. Vzhledem ale k té proměnlivosti kvality jednotlivých dílů ale vůbec netuším, co mě čeká příště. Epizoda 10 tu ale má nejlepší hodnocení a na IMDB je zase druhá nejlepší, takže už dopředu očekávám něco velkého... 4*

Dokud se to někam konečně zase nepohne, čtyři hvězdy prostě nedám, i kdyby ten díl měl sebelepší atmosféru. Tenhle ji měl skvělou a po minulém dílu, který mě dost nudil, to zase mělo něco do sebe. Hlavně jsem v obrovském napětí strašně těšil na to, že Tom konečně Mariel přizná, že s ní skutečně je něco špatně, jenže v posledních vteřinách to zase celé zakecal... To mě krapet vytočilo. Btw, byl bych rád, kdyby tam Dave konečně zase měl nějakou větší roli... Silné 3*

Vážně byla celá epizoda jenom o hledání Larkin a klišovitém utužování rodinných vztahů? Come on... 2*

Nebýt závěru, tak ani ty slabé čtyři nedám. Po delší době slabší epizoda, i když obecně pořád celkem povedená. Slabé 4*

Quinn je jediná osoba na světě, která dokáže zpopularizovat i chytrost... :DDD Zdejších 100% nelže, na Pinch Sitter to pro mě sice nemělo, ale skvělá epizoda je to určitě. Slabých 5*