TroiMae

Autentický příběh, který zobrazuje delikátnost lásky a homofobie. Jak říká hlavní představitelka, nevymývají jim mozky, vedou je ke Kristu. A ona je ve své oddanosti a lásky ke Kristu a mužům v komunitě upřímná. Poučila se ze smrti svého syna, kterého odmítla. A přesto… jako křesťanka zůstala na půl cesty v lekci, kterou jí její syn dal. Aby jeho smrt nebyla marná, neudělá již takovou chybu a přijímá gaye pod svou střechou a snaží se je zachránit. Jenže nepřijímá to, že jsou gayové. A pokud spravuje ty, co nejsou poškození, poškodí je, ačkoli se to nikdy nedozví. A tak skrze její lásku stejně budou krvácet ze svých ran na sebe a na druhé. A ona se bude snažit zachránit je a svého mrtvého syna, ačkoli by naopak ona měla dojít poučení. Myslím, že takto přesně se dají pochopit paradoxy lidí jako někdejší poslankyně Pavlíny Nytrové, nebo Jany Jochové a všech těch lidí, kteří se ve jménu Boha a dětí a lásky snaží zachránit potřebné a nevidí, že se jen snaží zachránit sebe, před bolestí, vinou, ztrátou a ostatním tím jen ubližují, a  ta propast bezpečné racionalizace a popírání se jen prohlubuje. Ale nějak mě uklidňuje, že hlavní představitel, Chad Allen, který je otevřeně gay, v roce 2015 ukončil svou hereckou kariéru a v roce 2020 se stal klinickým psychologem.

Na Rotten tomatoes má film 98/97 %: "Till isn’t easy to watch, it’s not meant to be. But it is required viewing."

Dívat se na ročník 2016 pořadu „John Oliver: Co týden dal a vzal“ má zvláštní atmosféru. Dívat se na prezidentské volby s Donaldem Trumpem, když víte, jak to dopadne… Dívat se na anexi Krymu, když víte, jak to dopadne… Dívat se na to, jak lidé vyjadřují nechuť nad rokem 2016, když víte, že to byl jen začátek… The worse is yet to come… Kéž bychom se poučili*y.

Madonna je fenomenální v tom, že vždy dokázala přijít s novou verzí. Nicméně od určité doby začala stagnovat a zasekla se v jednom stylu, který s postupujícími roky jen stupňuje. Přitom kdyby možná víc fungovalo, kdyby přestala tak tlačit na pilu. Její představení možná má myšlenku a obsah, ale zcela se to ztrácí v „hluku“. Asi jako když je hudba tak hlučná, že pro hluk neslyšíte hudbu samotnou. Oproti takové Mylène Farmer Madonna působí prvoplánově kontroverzně, obscénně, vulgárně… Slovo „fuck“ tvoří čtvrt slovníku. Madonna vyčítá, že jí není dovoleno stárnout, ale je to ona, kdo se s tím nevyrovnává a uměle vyphotoshopuje svou tvář a tu méně tu více používá umělou úpravu hlasu. Vyčítá, že není přijímána její sexualita vzhledem k věku, ale o sexualitu samou nejde, jde o obscénnost, která není mým stylem bez ohledu na věk.

Chápu, jak ten "omyl" vznikl, ale český název "Hříšnice" je "vtipné" generické femininum :/

Po zpackané třetí sérii, která porušila pravidla a byla jakousi zradou pro diváky a divačky, je čtvrtá série důstojným zakončením série. Vrací se ke kořenům. Záhady, zvraty, spiknutí a červená niť táhnoucí se celým seriálem: pravda a otevřenost je cesta ven i z beznadějné bezvýchodné situace. Pro hlavní hrdinku je tentokrát pozdě…

Tenhle díl mi přišel obzvlášť otravný tím několikerým neustálým opakováním slyšeného a viděného. Nebýt toho, bylo by to o polovinu kratší. A 80. lety to jakoby končí a Aretha Franklin pak zemře a nic…

lioncel: "Docela příjemné podívaní .. 16 dílů a přitom žádný afroameričan, ani afroevropan .. dokonce ani homosexuál, ani lesbička ... Udiveně jsem na to zíral s otevřenou pusou, přece jen .. ... " :D JJ, starý dobrý svět, kdy lidé byli býlí, muži, heterosexuálové, cisgendner (divím se, že autor/ka komentáře na to zapomněl/a, bohatí.. no prostě svět podle Ruska <3 #lepšínežmy

"Jack, this is where we first met." :))

Možná, kdybych neznal Muchovy obrazy, tak by mě to bavilo. Přitom výstava EMOTION na Pražském hradě byla překvapivě působivá. Ale to bylo zřejmě tím, že nerušil vklíněný klišé příběh boy meets girl… Nebo kýčové prvky děje jako vydat se pomáhat v hořící katedrále Notre-Dame...