Videá (1)
Recenzie (5)
Výbornej živák, výborná deska, a jako vždy výborná Madge. Madame X není perfektní, to fakt ani zdaleka ne — hraje ale v královnině diskografii mimořádně důležitou roli, jejíž váha bude širokou veřejností plně pochopena až tehdy, kdy už nebudeme moci brát Madonnu za samozřejmost. Je to projekt, na kterém ve svých více než šedesáti (!!!) letech Madge zvolila místo pohodlí cestu dalšího (a mimořádně úspěšného) zredefinování sebe sama jako umělkyně, což samo o sobě zaslouží respekt. Nehledě na to, že je to v mnoha ohledech prostě parádní hudební počin a zcela jistě Madonnino nejlepší LP od Confessions. Celá tahle era mě už od začátku strašně bavila. Madonna je on the top of her game, co se vizuálů týče, a na dokumentu Madame X je to znát. Kouká se na to hezky, poslouchá se to podle mě ještě líp, zvláště pak aktuální verze některých starších hitů, zejména Human Nature — geniální. Long Live the Queen ()
Výpověď a oslava. Představení je silné, hluboké a pravdivé. A ona je přesvědčivá. Kéž by bylo víc umělců, kteří mají skutečně co říct a nebojí se. ()
Madonna je fenomenální v tom, že vždy dokázala přijít s novou verzí. Nicméně od určité doby začala stagnovat a zasekla se v jednom stylu, který s postupujícími roky jen stupňuje. Přitom kdyby možná víc fungovalo, kdyby přestala tak tlačit na pilu. Její představení možná má myšlenku a obsah, ale zcela se to ztrácí v „hluku“. Asi jako když je hudba tak hlučná, že pro hluk neslyšíte hudbu samotnou. Oproti takové Mylène Farmer Madonna působí prvoplánově kontroverzně, obscénně, vulgárně… Slovo „fuck“ tvoří čtvrt slovníku. Madonna vyčítá, že jí není dovoleno stárnout, ale je to ona, kdo se s tím nevyrovnává a uměle vyphotoshopuje svou tvář a tu méně tu více používá umělou úpravu hlasu. Vyčítá, že není přijímána její sexualita vzhledem k věku, ale o sexualitu samou nejde, jde o obscénnost, která není mým stylem bez ohledu na věk. ()
Madonnu zbožňuji už přes deset let a mám ráda snad všechny její turné, ale tohle bylo opravdu těžké dokoukat do konce. Nové skladby z alba Madame X naživo absolutně nefungují, stejně jako Madonnin přisprostlý humor, který mě osobně nesedí. Jedinou opravdu dobrou částí koncertu pro mě byla skladba Frozen a Like a Prayer. Třeba to všechno dokážu docenit až za nějaký čas (stejně jsem to měla s The Girlie Show), ale zatím opravdu nemám chuť se na tenhle divadelní experiment kouknout znovu. ()
Ajajaj... já to trochu tušil. S touhle deskou Madonny mám poněkud problém od doby, co vyšla, tu nesoudržnou směs různých (pa)zvuků a autotune Madame X nějak nedokážu doposlouchat do konce na jeden zátah. A tady to nebylo lepší. Já doufám, že nic dalšího už madame Ciccone nezplodí, protože ta její urputná snaha bránit se postupujícímu věku začíná být docela směšná. Když to shrnu: poslouchat se to moc nedá a koukat na ní už vůbec. Měla jisté období, kdy vypadala řekněme jako celkem hezká, zralá žena. Ovšem teď je to děs běs. Já měl chvílema pocit, že koukám na Dolly Buster nebo jinou porno Barbínu, která už má lehce po sezoně a zbyl jí jen ten přetočenej tachometr a botox v ksichtě. Kdybych nevěděl, na co koukám, tak bych měl občas problém ji poznat. Až do záznamu z Rebel Heart tour jsem s ní problém neměl, ale tohle prostě ne, tohle je divné. Celé to pojetí, divadelní prostředí se k ní asi příliš nehodí; to, že není zase extra bůhvíjaká zpěvačka, to se tak nějak ví a s postupujícím věkem se to jistě nelepší, no a o tom, že je vlastně spíš k smíchu, už jsem se zmínil. Ne, takhle by to nešlo. ()
Reklama