dex2man

Škoda, že je to místama nudné, protože se nic moc neděje. Jinak ale nemám téměř co vyčíst. Klasická Burtonovská stylizace vytvářející magickou atmosféru, spousta vtipných hlášek, na necelé dvě hod‘ky více než dostatečná zásoba obskurních postaviček á la Addams Family. K tomu Helenka a Barnabasovo věčné kočkování s rajcovní slečnou Greenovou..jen ta Cooperovic ženská je vážně šeredná jak pr.el!

Jen o chloupek méně blbé než Battle LA, ačkoliv dávka patosu je nám injektována přibližně stejná. Hlavní pozitivum přináší Bergova režie. V megalomanských scénách se přímo vyžívá, má perfektně zmáknutý vizuál a některé se velmi povedly- útok Barrettkama .50cal za vycházejícího slunce a následné potopení alienské lodě jsem si pustil snad 10x. Některé jsou ale naopak komické. Za to, co zvládá s „kormidlem“ kapitán Kitsch by se nemusel stydět ani celý tým Avengers. Když se vyhne nepřátelským střelám „dupnutím na zpětný chod“ torpédoborce, tak se člověk uchechtne.. ovšem když předvede úhybný manévr smykem na spuštěné kotvě s bitevní lodí třídy Iowa(USS Missouri), tak už jsem se výbuchu smíchu neubránil. Ale co, sranda musí být:)

Škoda, že mi mé zřejmě delší vedení nedovolilo správně vyhodnotit občasné pomrkávání do kamery a strávil jsem tak víc než půlku filmu bádáním nad jádrem pudla. V momentě kdy jsem pochopil pravidla, tedy spíš pokus o jejich zesměšnění a zboření jsem byl už bohužel docela otráven, ale přesto jsem si dokázal užít aspoň brutálně masakrální, výborně nasnímaný závěr. Vědět, do čeho jdu, hodnotil bych možná výš, ale přece jen je to na parodii málo vtipné a za takovými borci jako Tucker a Dále pokulhává strašidelná chatka o 2 hvězdy.

Kvůli nesmyslné snaze nacpat do filmu co nejvíce nepovedené CGI za každou cenu se zapomnělo na vše ostatní. Od režie, přes scénář až po neherecké nevýkony.. Uši trhající, hloupé dialogy, bezduché, rádoby komické digitální postavičky a toporní herci předvádějí amatérské výstupy, aby bylo dosaženo maximální úrovně trapnosti. Přiznám se, že jsem nedokoukal ze strachu z milostné scény mezi Bohdalovou a Somrem, byla totiž na spadnutí. S politováním musím konstatovat, že česká pohádka je mrtvá a Saxana 2011 jí zarazila do rakvičky pořádný hřebík:(

Je hezké, že má ÚV Blb spoustu nápadů -dokonce i originálních a trefných, ale jsou mu k ničemu, když je neumí použít. Nevytvoří kostru do které by je zakomponoval, ale chrlí je na diváky naprosto nekontrolovatelně, bez jakéhokoliv ladu a skladu. Tím se většina z nich zbytečně ztratí v tomhle rádoby-vše-parodujícím guláši. Kdyby tolik netlačil na pilu, vypustil polovinu 3,14čovin a soustředil se na ty povedené, mohlo to dopadnout jinak. Takhle jen dvě - hlavně za linii s ručníkářema, dementní Talibanec věčně ztrácející RPGčko a odpálení se před sámoškou mě přímo roztrhalo. Alláh agbar.

Prometheus je bezpochyby nejlepší sci-fi za poslední dekádu. Je to doslova science-fiction, tedy nikoliv futuristická military action s hromadou vetřelců, jak k mému překvapení mnoho popcornožroutů očekávalo. Kdo si to uvědomí, nemůže být zklamán. Jako prequel k Vetřelci funguje ve všech ohledech- odpovídá na nejdůležitější otázky a hemží se odkazy (osobně bych uvítal i více k Weyland corp.,technickému zázemí atd.), ale zároveň průběžně předkládá mnoho úvah a otázek nových, čímž opakovaně nutí k zamyšlení a otevírá prostor pro natočení sequelu. Tomu odpovídá i samotný závěr, který je v jistém smyslu novým začátkem místo epického finále. Jinak je zde epické ale téměř vše. Již úvodní scéna mi svou dokonalostí doslova vyrazila dech..přelet nad gigantickým vodopádem uprostřed temné sopečné krajiny a první seznámení s obřím nepozemským humanoidem dává vyniknout Scottově geniální kreativitě a preciznímu technickému zpracování, které nemá konkurenci, byt se mu pánové Cameron s Nolanem snaží občas přiblížit. Vyvolává pocit úžasu, příjemného mrazení a dokonalosti, nad kterou zůstává rozum stát. Ale takových scén je tu mnoho- přistání Prométhea, operační zákrok, kontakt tváří v tvář stvořiteli, bouře, srážka lodí...ano, je jich dostatek na to, abyste se zmíněných pocitů nezbavili po 120 minut a minimálně tyto scény si v duchu přehrávali stále dokola. Prométheus má ale další podstatnou devizu, kterou se může chlubit málokteré sci-fi..kvalitní až perfektní herecké obsazení. Zejména ve dvou případech. Fassbenderův android David je velmi rozpolcená "osobnost", chladný robot oddaně sloužící svému pánovi, pohrdající lidmi a schopný bez váhání ohrozit jejich životy. Perou se v něm arogance a nadřazenost v protipólu s jakousi touhou být člověkem, objevují se pocity, které možná nejsou naprogramované(?), viz.změna výrazu v obličeji, když je svým "otcem" Weylandem popisován jako pouhý robot nebo v závěru pud sebezáchovy. Je zde zmíněna korelace mezi stvořitelem člověkem- produktem androidem a "produktem" člověkem-stvořitelem bohem(?) či nadřazeným humanoidem(?), viz rozhovor Davida s Hollowayem. Fassbender vyjadřuje vše potřebné i s minimem mimiky. Exceluje i Noomi Rapace, která působí přirozeně, dává najevo strach i pokoru z neznámého přebíjené touhou po vědění a odpovědích pro vědce vlastní. S přehledem zvládla velmi náročnou scénu operace aniž by sklouzla k hysterickým výlevům. Jako poslední bych zmínil 3D. I s ním si Scott poradil (byt je to jeho premiéra) naprosto bezchybně. Není použito jako pouhé pozlátko, kdy občas narazíme na filmy s plochým obrazem a minimem přepálených, lacině působících efektů. Naopak je pevně zakomponováno do obrazu po celou stopáž, vše působí plasticky, většina hlavní akce se odehrává na plátně a rovnoměrně do negativního i pozitivního 3d prostoru vystupují nehybné předměty nebo části interiérů-např.Promethea. Tento přístup mi přijde vůbec nejlepší-postavy v detailu jsou velmi ostré, prostor za/před plátnem je vyvážený, ztrácí na ostrosti pozvolna, úměrně s hloubkou až jakoby do ztracena, což působí velmi přirozeně, nerušivě, ale skvěle dotváří iluzi prostoru. Samozřejmě nechybí ani výrazné efekty "do publika", kdy jsou např. chapadla výrazně před plátnem a na hranici plátna je obraz utápěn do pozadí. Několik dynamických průletových scén "do plátna" jako scéna s vodopády či průlet sondy tunelem. Co je ovšem hlavní (a měl jsem z toho obavy)- nato, že jde z podstaty o tmavý film, není zde jediný okamžik přetmavený:). I na tomto "detailu" si už spousta tvůrců vylámala zuby a 3D tak bylo spíše otravou než přínosem. Jak ze zmiňovaných důvodů ostrosti a světlosti, tak velikosti plátna posilujícího impozantní dojem 100%ně doporučuji IMAX. Ve výsledku tu máme na myšlenky bohaté sci-fi s dechberoucím audiovizuálním zpracováním, mnoha nezapomenutelnými scénami, minimálně ve dvou případech skvělými hereckými výkony, vlastní vesmír, spojení dvou mytologií a vydatný základ pro její další rozvoj... ptám se tedy kritiků, co víc byste ještě chtěli?

Miluju originální nápady. La Cara Oculta je na jednom postavený a díky hravému scénáři promakaný do posledního detailu. Atmosféra osamoceného venkovského sídla funguje jak má, udržuje napětí a to i přes relativně brzké odhalení pointy, protože i nadále z ní sálá možnost nečekaného zvratu. Na zajímavosti přidalo i lehce erotické ladění. Maestro, mimo jiné chronický "zasunovač" (ale kdo by se mu divil) je sice na ránu, ale holky to dokážou bez problému vykompenzovat. Za mě prosím více Fabián, silikonu mám dost v koupelně. Závěrem jen dodám, že film přímo dráždí k aplikaci nějakého zlomyslného českého přísloví jako: Kdo chce kam, pomozme mu tam...

Další velmi těžké, temné a mrazivé krimi, přesně jak jsem od Finchera čekal a vlastně i doufal, že se dočkám. To na jeho filmech právě obdivuju a proto bylo Sedm špičkou svého žánru. Právě chlad je přítomen ve všech směrech, ať už samotné drsné severské prostředí, styl vyprávění nebo děj samotný. Vše vyvolává nepříjemné negativní emoce a nejsou zde téměř žádné světlé chvilky na odlehčení. Proto po dvou hodinách už není nutné zakončení brutální řezničinou, ale stačí skvěle vyvedená scéna v náznacích. Orig. film ani knihu jsem nepozřel:), takže jako nestranný divák hodnotím velmi dobře i pozadí příběhu a postav. Vše je odkryto opět spíše stručně a v náznacích, ale někdy to není vůbec na škodu a dává volnější průchod představivosti. K tomu excelentní obsazení, Skarsgård (můj velký oblíbenec) mě přesvědčil a Craig a Mara odvedli pořádný kus práce. Craig je netradičně téměř bezbranný a místo namachrovanosti zaujme úzkostným inteligentním projevem, z čehož vyplývá, že na sebe většinu pozornosti strhává Mara. Ta je jako odpůrkyně systému ve svém živlu a stejně tak ho dokáže velmi dobře zneužít. Jejími nejbližšími přáteli jsou samota a moderní technologie, a do posledního detailu vytváří velmi komplikovanou, o to zajímavější osobnost. Mnoho lidí kritizuje ono chladné a prý pro Finchera rutinní zpracování. Já jsem za něj vděčný a nic bych neměnil.

Hned úvodní záběry naladí pěknou kamerou a v průběhu filmu je slušně budována atmosféra. Del Toro je cítit z každého záběru a jeho tajemná, lehce pohádková stylizace není na škodu. To ovšem jen do chvíle, než přijde na scénu zlo samotné, banda kreaturek ze sklepa, po staletí vyčkávající na každou další várku čerstvých dětských zoubků. V tom je právě potíž, od poloviny filmu se jako dospělí leda tak zasmějete a jediné, co vás u filmu udrží je vlastně dramatická linka v podání Bailee Madison, které (nečekaně) nikdo nic nevěří. Škoda, že film natolik osciluje mezi žánry, že nakonec nevyniká v žádném a jen těžko si najde cílové publikum. Bud' se jen nepovedlo natočit novodobé Gremlins nebo někdo v dětství nedával zoubky pod polštář. S lítostí 2*:(

Irovo charisma by si zasloužilo měřitelnou veličinu. Taková jednotka jeden Liam by do tabulky Si krásně zapadla. Problém je tentokrát v její koncentraci, 1 Liam na dvě hodiny je totiž docela málo. Ostatní postavičky jsou zde jen do počtu a slouží jako potrava velmi nebezpečné, inteligentní a pomstychtivé smečce vlků druhu mnohým už známým- Vlk polygonový (Lupus polygonia). Ten poslední dobou velmi rozšiřuje své teritorium zejména do filmové produkce a také platí, že jeden Vlk polygonový vydá za tři běžné.. nebo tak nějak se to píše v poučkách. Tentokrát běží na nejnovějším vylepšeném enginu Hon na čarodějnice 2.0, takže spokojenost. Nicméně zpět k ději. Komparzu se zbavujeme postupně a v pravidelných intervalech, ale až po řádném představení ve stylu anonymních alkoholiků při půlnoční grilovačce. Putování těžkým terénem, vyčerpanost, hlad a strach ovšem nezůstane bez následků. Přichází depka, že by se člověk raději nechal sežrat zaživa. Jak to celé dopadne a kdo dostane šanci na přežití ale do poslední chvíle netušícím divákům neprozradím, nebudu tady přece spoilerovat.