HawkeyeSaw

Kolikrát jsem si při zastavení lanovky říkal, že je pode mnou taková propast, že bych se nikdy neodvážil seskočit. Myslím, že se už nikdy nepohrnu s takovou vervou k lanovce abych stihl ještě tu poslední sedačku před zavíračkou.. :D

Tarantino se tímto snímkem snaží napodobit staré filmy, natočené s podobnou tématikou do období počátku devadesátých let. Musím pozitivně zhodnotit hudbu, také mě velmi zaujal Christopher Walz (sice jeho verbální ,,společenské" prostředky manipulace s lidmi byly skvělé, nicméně se pořád opakovalo dokola to samé), ale různé drobnosti celou atmosféru strašně shazovaly, např. texty se šipkou sdělující divákovi, o kterého nacistického pohlavára se zrovna jedná byly dosti nevhodné. Děj obsahuje zajímavé poutavé chvíle.. když vrcholila ,,akce Kino", byl jsem dost napnutý očekáváním, jak vše dopadne. SPOILER:Závěrečná likvidace nacistické elity na mě ale působila dějově celkem negativně, kdyby došlo ke zničení spíše neznámých lidí, šlo by všemu více uvěřit jako příběhu. Myšlenka, že válku mohla ukončit zabitím Hitlera v podstatě jakákoliv osoba, mající po ruce cigaretu a pásku filmu ve správnou chvíli, je dost absurdní. Propletení linky Panchartů, kteří tam nakonec byli jen jako taková dějová výplň a natažení filmu do výsledného času, se zbytkem příběhu také nebylo příliš zdařilé.

Nevím, jestli budu mít po tomhle ještě někdy odvahu předjíždět náklaďáky.. :-) I když je film dosti jednotvárný, tak nelze říci nudný.. pořád přetrvává určitá nervozita v tom, co bude dál. Říkal jsem si, proč ten řidič osobáku neobrátil a nejel na opačnou stranu ve chvíli, kdy už byl pořádně vystresován strachem o svůj život. Vyzdvihnul bych výborný efekt nezobrazení postavy řidiče náklaďáku, což umožnilo vnímat soupeře jako pouhou masu plechu. Objevení se ,,tváře" kamiónu v zrcátku působilo leckdy velmi děsivě.. napětí tomuto filmu rozhodně nelze upřít.

Skvělé téma pro zfilmování, ale první hodina byla velmi monotónní. Výborná byla chvilka vysílání na přelomu roku, resp. po prvních vteřinách roku nového.. :-) No a velice působivý závěr má v sobě větší kouzlo a asi i romantičnost než konec Titaniku, a to i přes to, že některá místa v závěru působí až jako parodie na film Titanik. Všechny příběhy a situace umocňuje skutečně výborná hudba.

Většinou mám rád, když se film snaží místy držet striktně knižní předlohy, ale zde je to někdy spíše na škodu. Je zde snaha převyprávět z příběhu co nejvíce, což není zrovna šikovné. Výborné jsou scény z Osvětimi (např. cesta z tábora do domu lágrkomandanta a jeho rodiny), ale příběh odehrávající se v Brooklynu není nijak zajímavý. Musím říct, že Meryl Streep mi do role Sophie příliš nesedí, i když zvládla výborně pracovat s jazykovou stránkou role (kombinace polština - angličtina). Peter MacNicol mi zas přišel do role Stinga poměrně dobrý, ale nijak zvlášť se neprojevoval a ve chvíli, kdy stál nad mrtvou Sophií a Nathanem, bych čekal aspoň nějaký herecký ,,výkon". Tak silný příběh, jaký W. Styron napsal, by si zasloužil pořádné zpracování ve všech dějových liniích, ale myslím, že všechny ty scény z Polska by dnes už nikdo lépe nenatočil. Ocenil bych ke konci ještě nějaké osvětlení toho, proč se Sophie rozhodla tak, jak se rozhodla, ale celkově jde o skvělý film.

Nelze se ubránit srovnávání s filmem z roku 1961, přestože zde není možné mluvit o remaku. Američani se zde od počátku oháněli myšlenkou spravedlivého procesu, ale celou dobu jsem si říkal, kde je sakra obhajoba? V jednu chvíli se tam sice objevil nějaký záchvěv protiargumentu od stolu obhájce, ale celkem bezvýznamný. Také mě trochu zklamalo vyřešení mnohajazykové otázky, ve které proces probíhal. Kolikrát jsem si říkal, jakým jazykem asi dotyčný v tu chvíli mluví nebo jaktože tomu teď rozumí, když nemá u ucha sluchátka. (Ve srovnání s filmem z roku 1961, kde průběh obhajoby byl jednou z nejlepších složek celého filmu. Také jazykový problém tam byl filmařsky vyřešen dokonale v situaci, kdy chtěla být zachována angličtina jako jediný jazyk). Zaujaly mě tyto Göringovy výroky: ,,A co američtí občané japonského původu uvržení do vazby ve vašich koncentrácích. Mají vaši černošští důstojníci povoleno velet bojovým jednotkám, smí jezdit stejným autobusem jako vy? Antisemitické zákony se liší jen v tom, kam až jdou daleko." ,,Zlo je nepřítomnost empatie." Dobře zde byla taky vidět schopnost manipulace charismatickými osobami, tím jak Göring doslova dostal svého mladého amerického dozorce na svou stranu.

Na rozdíl od všech možných snímků z tohoto prostředí, je zde snaha o zachycení doby velmi realisticky. To je největší klad tohoto seriálu - zachycení vražd, mučení, chudoby, sexu,... Všechny ty povětšinou známé historické události neprobíhaly v žádném ,,čistém" prostředí, ale právě daleko více v podmínkách, které vidíme zde. Obecně postavení příběhu na obyčejných římských občanech je velmi povedené. Někoho může zarazit nikterak velká krása královny Kleopatry, ale existují teorie o tom, že ve skutečnosti nebyla nijak nádherná, jak se historikové domnívali dříve.

Tento film zobrazuje velice zajímavé dilema - strach z atomové bomby versus lhostejnost. Nakolik je člověk ,,rozumnější", pokud si takovéto nebezpečí nepřipustí (mluvíme zde o situaci v Japonsku po druhé světové válce) než ten, kdo dělá vše pro to, aby před tímto nebezpečím unikl? Největší herecký výkon Toshirô Mifune předvedl v závěru filmu, jinak byl film místy spíše nudný. Zajímavé je zamyslet se nad tím, na které straně my dnes stojíme? Neodsoudili bychom takovéhoto ,,blázna" všichni stejně jako jeho rodina v tomto snímku..?

Uznávám většinu kladných komentářů ohledně kvality filmu. Pozastavil bych se spíše nad tím, kolik je v tomto snímku zachyceno fám a mýtů, které nemají s životem W. Mozarta příliš společného. Na prvním místě vztah Mozart - Salieri, který je zde vykreslen v duchu Olbrachtova díla Podivné přátelství herce Jesenia, nikdy nebyl tak vyhrocený jak můžeme zde vidět. Mozart a Salieri se většinou domlouvali na tom, kdo z nich přijme určitou ,,zakázku" (povětšinou se střídali) a minimálně v jednom případě prokazatelně spolupracovali při kompozici spolu (tím nemyslím otevřenou otázku ohledně Mozartova Requiem). Nemyslím, že by nemohlo dojít od Salieriho nikdy k pocitu závisti, ale zcela jistě to nevypadalo tak, jak nám Forman předkládá. Zastavil bych se také u scény, kde je Mozart vhozen do hromadného hrobu, demonstrujíc tak nakládání s tělem génia po způsobu pohřbívání žebráků. Ve skutečnosti se v jeho rodinném kruhu nejprve konal církevní pohřeb v katedrále, poté byla rakev umístěna v kapli a večer byl uložen do hrobu, kam se ukládali většinou 4 dospělí a 4 děti. Velkolepé a drahé pohřby si tehdy mohli dovolit pouze příslušníci vyšších středních vrstev. Na závěr možná už jen to, že Mozart za svého života nikdy neměl jméno Amadeus, to mu bylo přidáno až později.

Ve filmu se dá nalézt několik momentů, kde lze částečně vidět Wyndhamovu původní myšlenku. Naproti tomu je zde spousta nelogických situací, které podkopávají samotný film, tím spíše knižní předlohu. Lze očekávat, že ve filmového zpracování se neodehraje celý příběh, ale vyskytlo se tam mnoho zbytečností, na úkor alespoň základního smyslu původního příběhu. To, že Triffidi vznikly geneticky, vinnou člověka, je naprosto opomíjeno a mořská voda jako zbraň proti Trifidům v závěru filmu spolu se slovy ,,Mankind survive" snad musí totálně zklamat každého, kdo snad doufal v alespoň nějak normální konec.