Djoker

Vykrádá to snad tucet filmů najednou, takže každá druhá scéna vám evokuje originály, ve kterých jste to už viděli. To má být zase nějaký sen současných diváků nebo co? Samozřejmě nejsem sám, kdo si toho všiml, takže mnoho komentujících vypisuje seznam filmů, které byly potřeba k tomuto slepenci a většina komentářů je tak znovu na jedno brdo. No nic. Spíše mě zaráží, že i po tomto zjištění se tady ozývají zmatené výkřiky o údajně chytrém blockbusteru a nejlepším kinozážitku od Inception. Vždyť i to ústřední téma už bylo použito snad v deseti filmech. Vrcholem je pak nápad zřejmě velkého myslitele udělat z Emily Blunt blondýnu. Skutečně tady fungují pouze odlehčené scény a hlavně pocta mistru Kubrickovi, kterou zde nezmínil vůbec nikdo, což je pro mě snad ještě větší WTF moment než ódy na tuhle nenáročnou jednohubku.

Největší hvězdou této průměrné komedie je roztomilé mimino, což značí, že jednou pobaví, ale vracet se k ní nebudete. Víc než banální děj mně tak v paměti zůstane pocta Breaking Bad. Opravdu mě těší, že sotva rok po konci seriálu se ve filmech začíná odkazovat na krále Heisenberga.

Všechny pasáže s Goslingem jsou na 100%, ten chlap je prostě boží. Carell je zase správně ušlápnutý fotřík od rodiny. Jen té Julianne Moore je tam příliš. Vypadá příšerně a navíc hraje nesympatickou krávu, která má všechno, co potřebuje, přesto je nespokojená a samozřejmě to vyřeší tím nejdementnějším způsobem. Víc prostoru mohla dostat Emma Stone, která je i tady znovu k sežrání. Jasným vrcholem je setkání na zahradě, už jen kvůli němu se vyplatí film vidět.

Pokud vám stejně jako mně hučí v kládě při pohledu na Brittany Snow a Jessicu Stroup, tak máte alespoň dva dost pochybné důvody jít do něčeho tak zbytečného, jakým je tento zástupce jalového subžánru nejzbytečnějšího filmového žánru. Otázkou však zůstává, co dělá Idris Elba v teen vyvražďovačce. V té době už měl slušnou reputaci. Za plus se dá označit i to, že scenáristická křeč byla doprovázena tvůrčí impotencí, takže film má velice příjemnou stopáž.

Naprosto zbytečná slátanina o střední generaci, která po letech pocení prdele v práci a "budování kariéry" zjistila, že vlastně neví jak žít a má z toho v hlavě pořádný bordel. Patří vám to, zmrdi! Já tuhle upocenou generaci X fakt nesnáším. Pořád ještě má potřebu brzo vstávat, zavedla "tolerovaný přesčasy" a navíc si myslí, že sežrala všechnu moudrost, protože v 89. zazvonila klíčema a tím vyhnala zlý komunismus a zároveň přivolala hodnou demokracii. To už je lepší generace Z, která sice neustále něco blije na sociální sítě, ale zase nechodí moc ven a já se s ní tak moc nepotkám. Kdyby ta tragická režisérka natočila něco o mojí generaci, která prodlužuje studium, co může, a pak několik let pendluje mezi pracákem a friťákem v Mekáči, tak se alespoň zasměju.

Pro dospělého diváka je to celé až příliš naivní, ale kromě Emmy a Mopsíků se mi tady ještě líbily ty občasné náznaky, že největším nepřítelem nejen dospělého člověka je otravná byrokracie. Na rozdíl od reality tady však nezvítězí byrokracie, ale děti plné ideálů. Roztomilé, ale na podobné filmy už jsem evidentně starý a ani nevíte, jak mě to sere.

Udělat z Noeho asociálního zmrda a bijce všeho lidského je sice zajímavá biblická inovace, ale zrovna od Aronofskyho jsem čekal definitivní potvrzení vlastní extratřídy a ne směšné zaprodání se tupé většině. Vydat se komornější cestou s filozofičtějším přístupem a především bez potřeby šokovat, tak v tom možná i Darrena poznám a hlavně ocením, jenže to by na zakázce nesmělo stát "blockbuster". Největším zklamáním jsou tak jednoznačně akční fantasy scény s chodícími kameny (WTF?), které jsou jak vystřižené z nějaké parodie na Transformers (tzn. sračka na druhou). Má tohle Aronofsky se svou reputací vůbec zapotřebí? V rámci současné tvorby čistý průměr, v režisérově filmografii malá tragédie, ale díky sympatickému obsazení (Connelly, Watson, Lerman, Hopkins) mu ty tři hvězdy dám.

Sice už teď vůbec nevím, o čem to vlastně bylo, ale i tak dávám dvě hvězdy a to za dvě krásný kůzlata Evy Green. Určitě nejsem jediný, kdo byl rád, že je před kamerou tak stylově vyvenčila. Komentář odpovídající mentální úrovni filmu.

Neustále se měnící kvalitou jednotlivých epizod to silně připomíná další kult z 90. let Akta X, jenže kdo na tom vyrůstal a má trochu nadhledu, tak ani po těch letech to nemůže mít týmu SG-1 za zlé. Konečně si svůj dětský kult střihnu od první do poslední epizody a už na konci pilotu, při definitivním sestavení nového týmu, mě mrazilo jako dlouho ne. Hláškující frajer O´Neill, intelektuál a lingvista Jackson, roztomile emancipovaná Carterová a mlčenlivý Jaffa Teal´c jsou rozhodně jednou z nejlépe poskládaných a skvěle si nahrávajících seriálových partiček. Pro Shankse, Tapping a hlavně Judgeho to jsou životní role. Seriálový dinosaurus Anderson má samozřejmě ještě jedno starší eso v rukávu. Mytologické linky je v první sérii minimum, ale dost mě překvapil její strmý nástup už ve druhé sérii. Samostatně stojící epizody, kde spolu s SG-1 jednorázově prozkoumáváme cizí planety, jsou většinou kvalitativně na nižší úrovni než ty mytologické, ale pravý fanoušek Hvězdné brány si tam svoje guilty pleasure záležitosti má šanci najít. Navíc tady o dost více než třeba ve zmiňovaných Aktech X fungují komediální epizody. Od začátku nechybí trademarky jako červený telefon na prezidenta nebo největší seriálová osina v zadku buzerant Maybourne. Z původního filmu sem bylo přeneseno i rivalské špičkování mezi Jackem a Danielem a tvůrci se nebojí vrátit ani k dosti ožehavému tématu v podobě Jackova syna. Trošku mě zde zarazilo množství nenávistných výlevů na adresu SG-1. Když však mezi těmi exoty poznávám ufňukance, kteří pod údajně geniálním Firefly brečí, že jim to po par dílech stopli, tak si s blaženým úsměvem pouštím jednu z více než 200 epizod Hvězdné brány a je mi dobře. 1. série: 70%, 2. série: 75%, 3. - 7. série: 80%, 8. série: 75%, 9. - 10. série: 70%.

Jednoznačně nejlepší Emmerichův film, což asi hovoří za vše. To, že ho za pár let televizní seriál i tak strčil do kapsy nejen díky propracovanějším charakterům a jejich úžasné vzájemné chemii, ale i atraktivnějšími světy na druhé straně brány, mě jen znovu utvrzuje v tom, jak velký je Emmerich břídil.