Djoker

Pro dospělého diváka je to celé až příliš naivní, ale kromě Emmy a Mopsíků se mi tady ještě líbily ty občasné náznaky, že největším nepřítelem nejen dospělého člověka je otravná byrokracie. Na rozdíl od reality tady však nezvítězí byrokracie, ale děti plné ideálů. Roztomilé, ale na podobné filmy už jsem evidentně starý a ani nevíte, jak mě to sere.

Udělat z Noeho asociálního zmrda a bijce všeho lidského je sice zajímavá biblická inovace, ale zrovna od Aronofskyho jsem čekal definitivní potvrzení vlastní extratřídy a ne směšné zaprodání se tupé většině. Vydat se komornější cestou s filozofičtějším přístupem a především bez potřeby šokovat, tak v tom možná i Darrena poznám a hlavně ocením, jenže to by na zakázce nesmělo stát "blockbuster". Největším zklamáním jsou tak jednoznačně akční fantasy scény s chodícími kameny (WTF?), které jsou jak vystřižené z nějaké parodie na Transformers (tzn. sračka na druhou). Má tohle Aronofsky se svou reputací vůbec zapotřebí? V rámci současné tvorby čistý průměr, v režisérově filmografii malá tragédie, ale díky sympatickému obsazení (Connelly, Watson, Lerman, Hopkins) mu ty tři hvězdy dám.

Sice už teď vůbec nevím, o čem to vlastně bylo, ale i tak dávám dvě hvězdy a to za dvě krásný kůzlata Evy Green. Určitě nejsem jediný, kdo byl rád, že je před kamerou tak stylově vyvenčila. Komentář odpovídající mentální úrovni filmu.

Neustále se měnící kvalitou jednotlivých epizod to silně připomíná další kult z 90. let Akta X, jenže kdo na tom vyrůstal a má trochu nadhledu, tak ani po těch letech to nemůže mít týmu SG-1 za zlé. Konečně si svůj dětský kult střihnu od první do poslední epizody a už na konci pilotu, při definitivním sestavení nového týmu, mě mrazilo jako dlouho ne. Hláškující frajer O´Neill, intelektuál a lingvista Jackson, roztomile emancipovaná Carterová a mlčenlivý Jaffa Teal´c jsou rozhodně jednou z nejlépe poskládaných a skvěle si nahrávajících seriálových partiček. Pro Shankse, Tapping a hlavně Judgeho to jsou životní role. Seriálový dinosaurus Anderson má samozřejmě ještě jedno starší eso v rukávu. Mytologické linky je v první sérii minimum, ale dost mě překvapil její strmý nástup už ve druhé sérii. Samostatně stojící epizody, kde spolu s SG-1 jednorázově prozkoumáváme cizí planety, jsou většinou kvalitativně na nižší úrovni než ty mytologické, ale pravý fanoušek Hvězdné brány si tam svoje guilty pleasure záležitosti má šanci najít. Navíc tady o dost více než třeba ve zmiňovaných Aktech X fungují komediální epizody. Od začátku nechybí trademarky jako červený telefon na prezidenta nebo největší seriálová osina v zadku buzerant Maybourne. Z původního filmu sem bylo přeneseno i rivalské špičkování mezi Jackem a Danielem a tvůrci se nebojí vrátit ani k dosti ožehavému tématu v podobě Jackova syna. Trošku mě zde zarazilo množství nenávistných výlevů na adresu SG-1. Když však mezi těmi exoty poznávám ufňukance, kteří pod údajně geniálním Firefly brečí, že jim to po par dílech stopli, tak si s blaženým úsměvem pouštím jednu z více než 200 epizod Hvězdné brány a je mi dobře. 1. série: 70%, 2. série: 75%, 3. - 7. série: 80%, 8. série: 75%, 9. - 10. série: 70%.

Jednoznačně nejlepší Emmerichův film, což asi hovoří za vše. To, že ho za pár let televizní seriál i tak strčil do kapsy nejen díky propracovanějším charakterům a jejich úžasné vzájemné chemii, ale i atraktivnějšími světy na druhé straně brány, mě jen znovu utvrzuje v tom, jak velký je Emmerich břídil.

Lego, stavebnice mého dětství. Od jeho příběhu jsem tedy čekal hodně. Bohužel při sledování filmu jsem více vzpomínal na časy strávenými s kultovní hračkou, než že bych si užíval sice bláznivou, ale myšlenkově celkem prázdnou jízdu. Tady už se nedá mluvit ani o product placementu, když je název zboží nejen v názvu filmu, ale celou dobu nesleze ani ze scény. V podstatě se jedná o celovečerní reklamu. To není stížnost. Zrovna u Lega mi to vůbec nevadí, jen bych čekal přidanou hodnotu v podobě chytrého příběhu. Tady zůstalo jen u přehlídky známých postav z filmu, televize či komiksů, což je na 100 minut děje trošku málo. Ovšem nazvat v dnešní době hlavního záporáka Lord Business je trefou do černého.

Přistupovat k Walking Dead pouze jako k seriálu o zombies je chybou, kterou udělá mnoho diváků. Oživlé mrtvoly jsou totiž jen zábavnou kulisou k tvrdému restartu společnosti,  která se musí znovu vystavět od samých základů. Tvůrci nemají žádné mantinely v realitě, a právě to je na seriálu fascinující, i když milovníci vyvrhnutých pajšlů a vyteklých mozků si také přijdou na své. Nic by tam však nefungovalo nebýt zajímavých postav. Některé táhnou příběh už od začátku (Rick, Daryl), některé se hvězdami stanou až časem (Maggie, Carol), některé hlavně potěší mužské oko (Sasha, Rosita) a některé jsou tak ikonické, že ihned dokonale zapadnou (Michonne, Eugene, Jesus, Ezekiel). Záplava postav může být pro někoho problém, protože rozmělňuje děj do řady linek, ale kvůli pravidelnému lidskému sítu je to potřeba. Asi jen tady si můžou dovolit ten luxus oddělat jednu vymazlenou postavu už ve druhé sérii, aby tu úplně nejlepší přivedli a až na konci šesté. Shane byl děsivý, ovšem až Negan představuje dokonalé spojení herce a charakteru, jenž značně převyšuje konkurenci záporáků nejen zde, ale i v celém seriálovém světě. S1: 80% S2: 90% S3 - S6: 85% S7 - S11: 80%

Příběh Waltera Mittyho v divákovi rezonuje ještě dlouho po projekci. Aby ne, když pojednává o posledním problému, který dnešní splašené společnosti zůstal. Vymanit se z každodenního stereotypu, vyměnit nudnou práci za zajímavou, poznat svět a hlavně nebát se změn a prožít život nejen ve své hlavě. Pro většinu lidí nejtěžší úkol, před který kdy byli postaveni. Filmy jako tento budou ještě dlouho vyhledávány, protože počítám, že generace zarudlých fotrů od zadlužené rodiny jen tak neodtáhne a ještě dlouho budou nuceni se den co den pachtit za každou stovkou, kterou jim někdo zamává před očima, aby famílie nepochcípala hlady. Ano, mám z nich prdel, ale ve vyspělejších zemích to dotáhli ještě dál. Tam už lidé chcípají přímo v práci, odtrženi od reality a naprosto osamocení. Věřím, že je jednou doženeme, přeci jen nás zpomalila jistá rudá etapa. Každopádně film funguje, ale mírně zklamaní budou ti, kteří viděli trailer. Především ten, který finišuje geniálním singlem Step Out, způsobuje silné mrazení a hlavně neskutečnou touhu obrátit list a začít konečně psát tu dlouho očekávanou nejlepší část vašeho života a v tomto ohledu ještě převyšuje samotný snímek. Škoda, že scénář není tak chytrý, jak si Stiller možná myslel, ale i tak jde o jeho nejpřirozenější roli.

Televizní sociopati jsou i nadále v módě, což je dobrá zpráva pro nás reálné sociopaty. Některé pasáže jsou na mě až příliš utahané, a když na scéně není Sherlock, tak se vytrácí drive a mezi postavami to tolik nejiskří, ale oproti nesnesitelnému Sherlockovi z filmového plátna se i ve slabších chvílích stále jedná o velice kvalitní zábavu. 1. - 4. série: 80%.

Snímek, jehož projekce je bez přečtení knižní předlohy naprosto zbytečná a to neříkám jako zarputilý zastánce hesla "kniha je vždycky lepší" (viz. Klub rváčů), ale jako jeden z řady čtenářů, kteří při čtení knihy žasli nad tím, jak je možné na sotva 200 stranách vytvořit tak bezvýchodnou atmosféru, kterou v různých podobách zažily všechny generace a ani my nejsme výjimkou. Na knize je strašně znát životní fáze, ve které se sám Orwell nacházel. Film sice působí depresivně, ale není obsahově bohatý a opravdu nemá sebemenší snahu divákovi nečtenáři pomoci se orientovat v ději. Navíc vnitřní monology, základní stavební kámen předlohy, tady jsou nejen hrozně strohé, ale celkově se mi zdálo, že je tvůrci dost odflákli a zařadili jen, aby si odškrtli důležitou položku knihy.